Moc a moudrost kříže
Existují však i další důvody, proč právě ona je tou vhodnou přímluvkyní za mír ve Svaté zemi. Edith Stein totiž od počátku své víry také znala moc a moudrost Kristova kříže.
Poprvé, jak o tom sama svědčí, se s ním setkala v listopadu 1917, tedy ještě před svým obrácením, když byla u vdovy po Adolfu Reinachovi pořádat jeho písemnou pozůstalost. Obávala se setkání se zoufalou, do vlastního žalu ponořenou ženou, a zatím objevila sice nesmírně trpící, avšak nečekaně vyrovnanou a pokojnou osobu: „Bylo to mé první setkání s křížem a božskou silou, kterou kříž dává těm, kdo ho nesou,“ napsala. „Poprvé jsem před sebou na vlastní oči viděla církev zrozenou z utrpení Vykupitele v jejím vítězství nad ostnem smrti. Byl to okamžik, v němž se zhroutila má nevíra a zazářil Kristus, Kristus v tajemství kříže.“
Právě zde začíná skrytý proces jejího obrácení a Kristův kříž ji už v dalším průběhu jejího života nikdy neopustí. Ba ona sama si jej později zvolí za svůj řeholní přídomek („od Kříže“) a celé své nové jméno chápe takto: Terezie požehnaná (= benedicta) křížem. Jak uvidíme dále, jde vskutku o dokonale uskutečněný program!
Edith Stein od počátku vnímá kříž ne snad jednostranně jako zdroj utrpení a smrti, ale jako moc, která nad smrtí vítězí. Dalo by se to vyjádřit ještě jinak: kříž paradoxně nese ty, kdo nesou jej! Píše: „Kdo jej obejme s vírou, láskou a nadějí, toho vynese až do lůna Trojjediného (…) V síle kříže můžeš být na všech frontách, na všech místech bídy, všude tě ponese jeho slitovná láska…“
V době noviciátu (roku 1933) také Terezie Benedikta pochopila, a to zřejmě na základě zvláštní mystické milosti, že na židovský národ dopadne stín kříže, a byla vyzvána, aby částečku tohoto kříže přijala na sebe, za spásu Izraele. Později k tomu uvede: „V čem však nesení toho kříže bude záležet, to jsem dosud nevěděla.“
Až v době, kdy už v Německu naplno propuklo pronásledování a ona se chystala odjet do holandského Echtu, jí bylo dáno tomu plně porozumět: „Pod křížem jsem pochopila kříž lidu Božího, který se tehdy (tj. roku 1933) začal ohlašovat. Myslela jsem si, že ti, kdo pochopí, že je to Kristův kříž, jej musejí vzít na sebe jménem všech. Dnes vím určitě víc o tom, co znamená být zasnoubena s Pánem ve znamení kříže. Člověk to ovšem nikdy nemůže pochopit plně, neboť je to tajemství.“
Svatá Terezie Benedikta se ovšem nenabídla k nesení kříže výhradně za svůj národ. Těsně před vypuknutím Druhé světové války napsala své představené: „Milá matko, dovolte mi, prosím, nabídnout se Srdci Ježíšovu jako smírná oběť za opravdový mír: aby se panství Antikrista, pokud je to možné, zhroutilo bez nové světové války a aby mohl být nastolen nový řád. Chtěla bych to ještě dnes, protože už odbíjí dvanáctá hodina. Vím, že já nejsem nic, ale tak to chce Ježíš a on k tomu v těchto dnech určitě povolá mnoho dalších.“
A ve své závěti uvedla: „Už nyní s radostí přijímám smrt, jakou mi určil Bůh, v naprostém podrobení se jeho nejsvětější vůli. Prosím Pána, aby ráčil přijmout můj život a smrt ke své cti a slávě, prosím za všechny naléhavé prosby Srdce Ježíšova a Mariina a církve svaté, zejména za Karmel v Kolíně a Echtu, za smíření, za nevíru židovského národa a za to, aby Pána přijali ti, kdo jsou jeho, a aby jeho království přišlo ve slávě; prosím za záchranu Německa a mír ve světě…“
Edith Stein, narozená na svátek Jóm Kippur („Den smíření“) – kdy se Izrael očišťuje ze svých hříchů, aby se smířil s Hospodinem – se obětovala za mír. Její oběť byla zdánlivě neúčinná, vždyť nové válce nezabránila; a přece je třeba uznat, že byla přijata. Navzdory všem „bezpečnostním opatřením“, včetně jejího přesunu na holandský Karmel v Echtu, byla totiž nacisty nakonec přece jen vyvezena do Osvětimi-Břežinky, kde byla, zřejmě hned po příjezdu 9. srpna 1942, usmrcena. Byla-li však její oběť přijata, měla také svůj hluboký smysl…
Terezie Benedikta svým umíráním dokonale nabyla to, co považovala za střed nauky svého duchovního učitele, svatého Jana od Kříže, a co také zvolila za titul své nedokončené knihy o něm: Vědu kříže.
Terezie Benedikta ví, že může prosit, že má smysl se přimlouvat, ba i obětovat se – a to navzdory skutečnosti, že je jen „nepatrné nic“ – protože Kristův kříž je Boží moc a Boží moudrost (srov. 1 Kor 1,18-24). A to je také důvod, proč je dobré ji vzývat o pomoc, když prosíme za mír ve Svaté zemi, sužované zdánlivě bezvýchodnou situací dlouhodobého konfliktu.