Maria z Nazareta, vzor církve a křesťanské ženy
Moderní mariologie, která se ubírá směrem stanoveným koncilem, především pak VIII. kapitolou dogmatické konstituce Lumen gentium, výmluvně nazvanou Blahoslavená Panna Maria v tajemství Krista a církve, klade veliký důraz na velikost Marie jakožto Kristovy Matky, nejznamenitějšího člena a Matky Církve. Postava Panny Marie je proto moderní teologií nahlížena ve spojení s kristologií a eklesiologií.
Stejná byla, jak už jsem zmínil, i mariologie Edity Steinové, a to už mnoho let před koncilem. Když člověk čte některé úryvky z jejích spisů, nabude dojmu, jako by měl před očima koncilní text Lumen Gentium, pojednávající o Panně Marii a o jejím mateřství ve vztahu ke Kristu a k církvi. Jak píše sestra Immakulata, „Edita spojuje mateřství Bohorodičky s Mariiným mateřstvím jakožto Matky církve.“ Sestra Immakulata připomíná, že „Edita tento pojem ještě neznala, ale zato žila jeho obsahem, který spojoval kristologické hledisko mariánské úcty s aspektem eklesiálním“. (12) Vyslechněme si přímo světici:
„Nežli se Syn člověka narodil z Panny, Syn Boží ji stvořil plnou milosti, a v ní i s ní církev. (…) Maria je nejdokonalejším symbolem církve (jako její pravzor a prvotní pramen) a naprosto výjimečným údem, ze kterého bylo stvořeno celé tajemné tělo, a dokonce i sama Hlava. Kvůli jejímu centrálnímu a zásadnímu místu bývá nazývána Srdcem církve. Tělo, Hlava, Srdce – to všechno jsou samozřejmě obrazy, ale také nesmírně reálné obsahy. Hlava a srdce plní v lidském těle neporovnatelný úkol; na nich závisí ve své existenci a funkci všechny ostatní orgány a údy; mezi hlavou a srdcem existuje dokonalé spojení. Maria také musí mít díky svému jedinečnému vztahu ke Kristu reálné (…) spojení s jinými údy církve.“ (13)
Jak bychom si v této souvislosti nepřipomněli slova konstituce Lumen Gentium o Panně Marii – cituji – jako té, která v církvi zaujímá po Kristu nejvyšší místo, „obdařena tím nejvznešenějším úkolem a důstojností jakožto rodička Božího Syna (č. 53), a zároveň jako nám nejbližší, spojena se všemi lidmi v Adamově potomstvu, kteří potřebují spásu“, ba „je dokonce matka (Kristových) údů (…), poněvadž svou láskou spolupracovala, aby se zrodili v církvi věřící, kteří jsou údy této hlavy“ (č. 54).
Spolu s naší světicí zopakujme, že „Maria je nejdokonalejším symbolem církve (jako její pravzor a prvotní zdroj) a naprosto výjimečným údem, ze kterého bylo stvořeno celé tělo, ba dokonce sama Hlava“. Pro koncilní otce je Kristova Matka „nejvýznamnějším a naprosto výjimečným údem církve a zároveň jeho nejdokonalejším vzorem (…), protože svou láskou spolupracovala na tom, aby se v církvi rodili věřící, kteří jsou údy Hlavy“. Shoda pojmů je takřka identická. Pouze s tím rozdílem, že Edita Steinová předběhla koncilní výroky o celého čtvrt století…
Ještě se podívejme na učení Edity Steinové o ženě a o její roli v církvi a ve světě. Víme, že na to téma napsala celý traktát. Navíc je tato otázka také předmětem studie P. Dr. Wojciecha Zyzaka. Zužme poněkud tuto otázku ve smyslu předmětu našeho rozboru pouze na její spojitost s Marií z Nazareta.
Učení Edity Steinové o ženě je v současnosti vzhledem k nejrůznějším feministickým tendencím (které často mají se skutečným křesťanským feminismem asi tolik společného jako lidová demokracie s demokracií reálnou) nanejvýš aktuální. Panna Maria je pro naši světici archetypem ženskosti. (14) Znovu to nádherně souzní s hlasem učitelského úřadu církve, tentokrát se slovy Jana Pavla II., který v apoštolském listu Mulieris dignitatem prohlásil, že Kristova Matka je nejdokonalejším projevem ženského génia. (15) „Proto by ženy měly“ – jak píše naše karmelitka – „důvěřovat v bezmeznou moc té, která je Pomocnicí křesťanů (jak se překládá latinská invokace Auxilium christianorum) a odevzdat se její péči“. (16) „Matky by zase měly ve svých dětech svou modlitbou a jejich svěřením Matce Boží probouzet paprsek víry“, cituji dále Editu Steinovou, (17) a „prohloubené chápání Mariina panenského mateřství i pravého významu její mateřské péče (…) je mimořádně důležité (…) i pro dívky stojící před volbou a pro ženy naplňující své ženské povolání“. (18)