Díky Marii zůstat věrná až do konce
Téma naší úvahy zní: Maria ve spiritualitě Edity Steinové. Proto nestačí pouze připomenout to, co nám o Kristově Matce řekla. Musíme se podívat i na to, jak se v životě osobně otvírala její mateřské přímluvě a jak se inspirovala jejím evangelijním postojem.
Jak správně podotýká P. Jerzy Zieliński, Edita objevovala Mariino tajemství postupně. Přibližovala se k ní ve shodě s tím, jak prohlubovala svůj snoubenecký vztah s Kristem, protože nikdo nemůže poznat Jeho Matku, dokud ho sám Pán k tomu nepozve a neukáže cestu. (19)
Edita přisuzuje své povolání do katolické církve a následně i na Karmel Mariině předcházející milosti. I když si všímá, že Kristova Matka jedná tajemným způsobem, bez váhání chce být poslušným nástrojem v jejích rukou, protože Maria zná charakter životního povolání každé lidské bytosti. „Ach, má milovaná Matko,“ – píše sestra Terezie Benedikta během exercicií před slavnými sliby – „tobě Pán svěřil tajemství svého království, tobě svěřil své tajemné tělo. Tvůj pohled proniká všechny časy; Ty znáš každého člověka, víš, jaký má úkol, a chceš mu pomoci. Děkuji ti, žes mě povolala, ještě nežli jsem věděla, že toto volání pochází od tebe. Nevím, co se mnou dále zamýšlíš. Pokládám za velikou a nezaslouženou milost, že sis mě vybrala jako svůj nástroj. Toužím být poslušným nástrojem v tvých rukou. Připrav mě na hodinu zásnub.“ (20)
Edita důsledně objevuje spolu s Marií, a to je příznačné, to, co bychom dnes nazvali povoláním v povolání; to znamená, že objevuje v celistvosti křesťanského a karmelitánského povolání – znovu opakuji, že to dělá s Marií – povolání k utrpení a kříži: „Do tvých rukou (Maria), skládám svaté sliby a zcela se ti odevzdávám jako tvůj služebník. Odevzdej mě svému milovanému Synu a popros Ho, aby připojil oběť mého života ke své oběti kříže ke slávě Otce a ke spáse bratří.“ (21)
A skutečně: nejdůležitější Editino setkání s Marií se odehrálo pod Kristovým křížem. Tam, pod křížem, na sebe Edita vztáhla tajemství a zároveň dar Mariiny mateřské lásky. „Její srdce“ – napíše – „bylo otevřené stejně doširoka jako náruč Syna, který z kříže všechno přitáhl k sobě. Maria pod křížem přijala Synovo dědictví a jako Matka Vykupitele přijala všechny do svého srdce.“ (22) Znát Matku, to od tohoto okamžiku pro Editu znamenalo nejprve se jí bezvýhradně odevzdat, protože „Maria nemůže naplnit své mateřství tam, kde se jí člověk neodevzdá“, (23) a následně ji začít dokonale napodobovat. Jak sama vysvětluje, toto napodobování – a nejde jen o vnější zvyklosti, které jsou vždycky druhořadé – znamená odvahu dát se jí ve víře bezvýhradně vést.
Napodobování Paní z Nazareta tedy Edita chápe především jako vstup do tajemství utrpení. Na Golgotě, pod Ježíšovým křížem, vidí Marii v nevýslovném ponížení, dokonale sjednocenou a připodobněnou ke svému Synu: „Dnes jsem s tebou stála pod křížem / a tak jasně, jako nikdy předtím, jsem pochopila, / že ses pod křížem stala naší Matkou.“ (24) Ve stejném smyslu také vnímá své povolání na Karmel. Řeholní jméno – Benedikta od Kříže – si vysvětluje jako „požehnaná křížem“, ale tehdy si nepřipouští, že se toto požehnání velice záhy totálně uskuteční v jejím životě. Zatím ještě nezná způsob smrti, která ji očekává, ale v Mariině duchu a s předjímající láskou k ní řekne fiat a přijímá všechno, co pro ni Bůh zvolil. Také ona, stejně jako její nedostižná Učitelka z Nazareta, otvírá doširoka své srdce, aby do něj přijala lidi a jejich záležitosti. „Už nyní přijímám smrt takovou, kterou mi Bůh určil, s radostí a v dokonalém odevzdání se do Jeho vůle. Prosím Pána, aby přijal můj život a smrt ke své cti a slávě, na všechny úmysly Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Panny Marie, za církev, ale zvlášť za zachování, posvěcení a zdokonalení našeho svatého řádu, za Karmel v Kolíně a v Echtu, v duchu zadostiučinění za nevíru židovského národa, aby Pán byl přijat od vlastních, aby přišlo jeho slavné království, za vyprošení záchrany pro Německo, za mír ve světě a konečně za své blízké, živé i zemřelé, za všechny, které mi Bůh dal, aby nikdo z nich nezahynul.“ (25)
Být věrná až do konce skrze Marii! Byla věrná; ba co víc, byla věrná do krajnosti a skutečně věrná skrze Marii! Nádhernou intuici nám zde nabízí biskup Marek Jędraszewski. Což nemáme právo se domnívat, že když začalo pronásledování Židů a ona musela uprchnout z Kolína do Echtu, že právě tehdy zopakovala v modlitbě k Matce Boží slova svého odevzdání se v předvečer slavných slibů? „Matko má, jako by dnes byl den loučení. Dva následující dny se musím věnovat věcem spíše vnějším a už nebudu moci přebývat u tebe – a s tebou u Pána. Proto tě ještě jednou ze srdce prosím, připrav mě na hodinu zásnub.“ Je možné, že změnila poslední slova své modlitby a ta možná zněla následovně: „Prosím tě ještě jednou z celého srdce, připrav mě na hodinu mé Golgoty?“ (26)
A ta hodina nastala tak brzy! Posledními slovy, která Edita napsala, je její kratičký dopis ze 6. srpna 1942, který byl zaslán převorce echtského Karmelu z baráku sběrného tábora v Drente-Westerborku: „Milovaná matko, (…) zítra časně ráno odjede první transport (Slezsko nebo Československo?). (…) Tisíceré díky a pozdravy pro všechny. Vděčné dítě. T(erezie) B(enedikta).“ (27)
Nazítří ji zařadili právě do tohoto prvního ranního transportu. Můžeme se oprávněně domnívat, že během jízdy, skulinou ve stěně dobytčího vagónu, bedlivě sledovala jména projížděných železničních stanic. Určitě se také zorientovala, že vlak míří do Slezska. Tedy ne Terezín v Československu, který by ještě skýtal jakousi naději na přežití. Konečnou stanicí bude Osvětim. Osvětim bude jméno její Golgoty… Ave Crux, spes unica. Vítej kříži, jediná naděje všech! Juxta Crucem Tecum stare! S tebou stát pod křížem, Maria! Rytmus těchto slov se začal nečekaně krýt s rytmem klepání kol vlaku o koleje vedoucí k poslednímu místu, na které na této zemi vkročí svou nohou. Juxta Crucem Tecum stare… Máme také právo se domnívat – jak napovídá další intuice biskupa Jędraszewského – že se do tohoto dvojího rytmu zapojuje ještě další – rytmus korálků růžence, které se tiše posouvaly v její ruce zároveň se šeptanými Zdrávasy. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší!
„Maria, vypros mi, abych mohla stát s Tebou pod křížem tvého Božského Syna… Abych spolu s tebou mohla vstoupit do tajemství Jeho smrti… a byla věrná až do konce… Abych spolu s tebou, Matko má, došla na druhou stranu – tam, kde začíná pravý život…“
Byla věrná až do konce a církev potvrdila neomylnou pečetí svého učitelského úřadu, tedy svatořečením, že je jakožto sponsa Christi a jako filia Mariae tam, kde vládne skutečný život a kde je už jen věčný Hod Beránkův. Touží tam přivést i jiné: bratry a sestry Karmelu, kteří žijí v harmonii s mariánským dědictvím svého řádu; syny a dcery církve, Nový Izrael, aby jim v Marii ukázala archetyp ženy a jejího poslání v církvi a ve světě; bez výjimky všech, kteří – tak jako Maria a tak jako Edita sama – budou chtít zachovat věrnost, a to věrnost až do krajnosti, Bohu Jahve, Bohu Abrahámovu, Izákovu a Jákobovu, Bohu našich Otců, definitivně zjevenému v Kristu.
Přeloženo s laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila Jindra Hubková
Poznámky pod čarou:
(1) Viz J. I. Adamska, Ukaż mi swą twarz, Poznań 2001, część IV: Maryjne drogi. Maryjne dziedzictwo Karmelu, str. 83-279.
(2) Viz A. Grzegorczyk, Nauka Edith Stein o kobiecie wobec współczesnych tendencji feministycznych, (v:) Św. Terezie Benedykta od Krzyźa (Edith Stein), kobieta i karmelitanka bosa, patronka Europy, Poznań 2001, str. 54-55.
(3) Viz M. Jędraszewski, Maryja w życiu św. Edyty Stein, (w:) Szkaplerz Karmelitański, Poznań 2002, str. 41-49; J. Zieliński, Maria v życiu Karmelu, Kraków 2001, str. 126-133.
(4) Viz přinejmenším: J. I. Adamska, Maryjność Edyty Stein, (v:) „Karmel“, 1987, č. 4, str. 3-7; Mądrość miłości (Rzecz o duchowości Edyty Stein), Tczew-Pelplin 1998, str. 153-174; J. Pawlak, Maryjne drogi Edyty Stein, Wrocław 1998.
(5) Srov. Sz. T. Praśkiewicz, Un importante contributo storico alle relazioni dei Carmelitani con Maria, (v:) „Teresianum“ 43/1992, str. 223.
(6) N. Geagea, Maria, Madre e decoro del Carmelo, Roma 1988, str. 572. Viz Sz. T. Praśkiewicz, Najświętsza Maryja Panna w życiu duchowym, Kraków 2002, str. 34, pozn. 46.
(7) Novissima Verba (23. 08). Více na toto téma: Sz. T. Praśkiewicz, Najświętsza Dziewica Maryja w życiu duchowym św. Teresy z Lisieux, (v:) Święta Teresa z Lisieux słowem Boga dla świata, Kraków 1998, str. 110-111.
(8) Citát z: J. I. Adamska, Ukaż…, cit., str. 206 a 211.
(9) Srov. J. I. Adamska, Mądrość miłości, cit., str. 161-162.
(10) E. Stein, Kobieta. Jej zadanie według natury i łaski, Tuchów 1995, str. 185; Z własnej głębi, Kraków 1978, sv. 2, str. 152.
(11) Srov. M. Jędraszewski, Maryja w życiu św. Edyty…, cit., str. 46.
(12) J. I. Adamska, Ukaż…, cit., str. 207; srov. Mądrość miłości, cit., str. 166.
(13) E. Stein, Kobieta. Jej zadanie…, cit., str. 183-185.
(14) A. Grzegorczyk, Nauka Edyty Stein o obiecie, cit., str. 54.
(15) Srov. Jan Pavel II., Apoštolský list Mulieris dignitatem, č. 30-31.
(16) E. Stein, Kobieta. Jej zadanie, cit., str. 191.
(17) Tamtéž, str. 186.
(18) Tamtéž, str. 191.
(19) J. Zieliński, Maryja w życiu…, cit., str. 127.
(20) Citát z: J. I. Adamska, Mądrość miłości, cit., str. 159.
(21) Citat z: J. I. Adamska, Ukaż…, cit., str. 196.
(22) Citát z: J. I. Adamska, Mądrość miłości, cit., str. 159.
(23) E. Stein, Kobieta. Jej zadanie…, cit., str. 185.
(24) Myśli Edyty Stein, Warszawa 1998, str. 82.
(25) Tamtéž, str. 72.
(26) M. Jędraszewski, Maryja w życiu św. Edyty…, cit., str. 49.
(27) E. Stein, Pisma, cit., sv. 2, str. 428.