Církev, liturgie, křesťan
Církev
- Když chtěla církvi pomoci svatá Terezie, viděla k tomu ten nejlepší prostředek v obnovení opravdového vnitřního života.
- „Jeden za všechny, všichni za jednoho“: to dělá církev církví. Čím víc je člověk naplněn božskou láskou, tím je způsobilejší takto zastupovat v zásadě každého.
- Každá pravá modlitba je modlitbou církve. Bezmezná, milující odevzdanost Bohu z jedné strany a Boží darování ze strany druhé – toto úplné a trvalé spojení je nejvyšším povznesením srdce, jakého můžeme dosáhnout. Je to nejvyšší stupeň modlitby. Lidé, kteří jej dosáhli, jsou vskutku srdcem církve: v nich žije velekněžská láska Ježíšova. S Kristem skryti v Bohu nemohou jinak než vyzařovat Boží lásku, jíž jsou naplněni, a tak spolupůsobit na zdokonalování všech…
- Cílem církve je, aby každý člověk dosáhl spásy a Božího nezkráceného dědictví, kterým je společenství svatých, a aby oslavil Boha tak, jak je mu dáno.
- Vždycky mi byla vzdálená myšlenka, že by hranice viditelné církve mohly spoutávat Boží milosrdenství. Bůh je pravda. Kdo hledá pravdu, hledá Boha, ať už si to uvědomuje, nebo ne.
- Pán může udělit milost také těm, kteří stojí mimo církev. Ale nikdo nemá právo požadovat to, nikdo se s odvoláním na tuto možnost nesmí svévolně od církve oddělit.
Liturgie
- Kdo by se mohl s vnímavým duchem a srdcem zúčastňovat svaté oběti, aniž by byl zaujat obětním smýšlením, aniž by jej zachvátila touha, aby on sám i celý jeho nepatrný osobní život byl zahrnut do velkého díla Vykupitelova!
- Když ke Spasiteli přicházíme, vkládá na nás ruce. Toto se děje ještě hlouběji, když se účastníme mše svaté. Tedy když se jen nedíváme a neposloucháme, ale když se sami spolu s ním obětujeme a úplně se mu odevzdáme, abychom spolu s ním mohli být proměněni a obětováni.
- Kristus uvedl bohoslužbu do nejtěsnějšího spojení s obětí sebe sama a teprve tak jí dal její plný a vlastní smysl – díkůvzdání tvorstva jeho Stvořiteli.
- Modlitba církve je modlitbou stále žijícího Krista. Má svůj pravzor v modlitbě Kristově za jeho pozemského života.
- Slavnostní modlitby, jež konají mniši jako znějící ústa církve, tvoří rámec svaté oběti a také rámec veškerého ostatního „denního díla“, vinou se jím a posvěcují je, takže z modlitby a práce se stává jedno jediné „opus Dei“, jediná „liturgie“.
- Čím by měla být modlitba církve, ne-li odevzdaností těch, kdo velmi milují Boha, který je láska?
Nejsvětější svátost
- Pán je ve svatostánku přítomen s božstvím i lidstvím, protože ví, že my potřebujeme jeho osobní blízkost; takoví už prostě jsme. Z toho pro každého plyne, že se k němu cítí přitahován a prodlévá u něho tak často a tak dlouho, jak jen může.
- Pán, který ví, že jsme lidé a že zůstaneme lidmi, kteří musejí denně zápasit se svými slabostmi, přichází našemu lidství na pomoc opravdu božským způsobem. Tak jako pozemské tělo potřebuje vezdejší chléb, žádá si i božský život v nás trvalou obživu. Člověk, kterému se (Eucharistie) stane každodenním chlebem, kráčí po nejbezpečnější cestě k zachování trvalé jednoty s Bohem.
- V našem životě bychom měli udělat místo pro eucharistického Spasitele, aby mohl náš život přetvořit ve svůj život. Je to snad požadavek příliš náročný?
- Zde před svatostánkem se člověku objasňují pravdy víry a na cestu zahalenou temnotou dopadají paprsky světla. Ježíš formuje naše myšlení.
- Kdo vyhledává Pána v jeho domě, nebude ho chtít zaměstnávat stále jen sebou samým a svými záležitostmi. Začne se zajímat o záležitosti Pána.
- Svaté přijímání je úplné sjednocení… Neexistuje silnější nábožensky formující vliv.
- Budeme-li pít ze Spasitelova pramene každý den, pak se každým dnem budeme hlouběji ponořovat do věčného života. A až zazní Pánovo volání, budeme připraveni zbavit se břemen tohoto života lehce a s radostí.
Písmo svaté
- Jak nesmírnou pokladnicí je Písmo svaté!
- Studium evangelií nemůže být nikdy u konce.
- Je zapotřebí, abychom po mnohé hodiny naslouchali Božímu slovu a dovolili mu v sobě jednat. Teprve pak nás dovede až k okamžiku, kdy poneseme ovoce v oběti chvály i v oběti činů.
Křesťan, povolání
- Naším úkolem je milovat a sloužit.
- Problém povolání se nevyřeší jenom sebezpytováním a zkoušením možných variant. Nalezení řešení si musí člověk vyprosit a v mnoha případech se musí hledat na cestě poslušnosti.
- Jsem přesvědčena, že Bůh nikoho nepovolává jen pro něho samotného a že přímo marnotratně prokazuje lásku, když si chce nějakou duši přitáhnout.
- Bůh od člověka nepožaduje nic, k čemu by mu zároveň nedal sílu.
- Od sebeuspokojení „dobrého katolíka“, který „plní své povinnosti“ – ale koneckonců dělá pořád jen to, co se mu líbí – k životu, který je veden Bohem a který je přijímán z Božích rukou v prostotě dítěte a pokoře celníka, vede dlouhá cesta. Kdo však touto cestou už jednou prošel, ten se po ní už nevrátí nazpátek.
Zasvěcený život, Karmel
- Naším povoláním je stát před Bohem ve jménu všech.
- Když lidé zasvěcení Bohu tiše rozmlouvají se svým Pánem, připravují se události církevních dějin s velkým dosahem.
- Eliáš stál před Boží tváří, protože tím získával věčný poklad pro ty, kvůli nimž se vzdal všech pozemských statků (chudoba)… Stojí před Boží tváří, protože z celého srdce miluje pouze Pána (čistota), a připravený sloužit čeká na Boží znamení (poslušnost).
- Slib chudoby otevírá člověku ruce, takže z nich vypadne vše, co až do té doby svíraly.
- Stát se nevěstou Ježíše Krista, to znamená patřit Pánu a ničemu nedávat přednost před láskou k Němu – nejen v teoretickém přesvědčení, nýbrž i ve smýšlení srdce a v praktickém životě. To znamená oprostit se od falešné upoutanosti na sebe samého a na druhé. To je nejvnitřnější, duchovní smysl čistoty.
- Panenství ve svém nejvyšším a nejzazším smyslu není nic negativního… Je tím nejvyšším kladem: sjednocením s Kristem pro trvalé společenství života.
- Svatá pravidla jsou pro nás vyjádřením božské vůle. Přinést jim v oběť osobní náklonnosti je spoluúčast na Kristově oběti. Podřídit se také nepsaným pravidlům a zvyklostem domu a přizpůsobit se vkusu komunity je požadavkem lásky.
- Také my jsme in via – na cestě, protože Karmel je vysoká hora, na kterou je zapotřebí vystupovat pĕknĕ od úpatí. Avšak vydat se touto cestou je nesmírná milost.
- Základní myšlenkou veškerého řádového života, a zvláště pak života na Karmelu, je přimlouvat se dobrovolným a radostně snášeným utrpením za hříšníky a spolupracovat na vykoupení lidstva.