Pokušení
Satan je nenápadný jako vítr
Vstupuje skrze nejmenší skuliny…
Pokušení novicky
Duše, povolaná Bohem k řeholnímu životu, říká: Chci vstoupit do kláštera, abych následovala Ježíše, aby se cvičila v pokoře a abych zemřela všemu, i sama sobě…
Přichází ďábel; nabádá duši k tomu, aby se o sebe starala, aby tak mohla plnit řeholi. Pokud duše uposlechne tohoto prvního pokušení, Satan ji pokouší v tomto směru dál. Pozemské touhy nepozorovaně proniknou do ducha této řeholnice; ta se domnívá, že není dostatečně dobře oblečená, živená; je přesvědčená, že o ostatní sestry je lépe postaráno, než o ni.
Vyžeňte tyto myšlenky, nemyslete na sebe, nechte, aby na vás myslely vaše představené…
Chcete-li být dobrou řeholnicí, musíte být úplně umrtvené; musíte se podobat mrtvole, dřevu. Dobrá řeholnice je spokojená s malým množstvím; nikdy si nestěžuje; vždycky si myslí, že se toho pro ni dělá příliš mnoho…
Pokušení profesky
Po složení slibů se ďábel snaží vnuknout velikášské myšlenky. Touží se být radní, pak podpřevorkou, pak převorkou. Jakmile se ocitne na prvním místě, chce být milovaná; je spokojená, když slyší: Ještě nikdy jsme neměli takovou matku!
Kolik obětí této ješitnosti se nachází v pekle! Nemyslete si, že jste schopné zaujmout jakékoliv místo, a ještě mnohem méně první místo. Když Ježíš dovolí, abyste byly vyvýšeny, nebuďte zarmoucené, zůstaňte v klidu; stačí, když budete mít velikou víru, a komunitě se bude dařit dobře. Ježíš dělá všechno pro představenou, která žije z víry a nezabývá se nepotřebnými věcmi. Poodstupte od sebe samé, vnitřně se umenšete; buďte dobré a laskavé na dcery, které vám Bůh dal. Následujte ve všem Ježíše, aby i jiní následovali Ježíše. Nevyhledávejte komplimenty; pochvaly jsou dočasné. Všechno pomíjí. Po celou dobu, co jste představenými, myslete stále na to, že jste nic. Stanete se dobrými díky prostotě a důvěře v Boha. K Bohu přistupujte vždycky pokorně. Duše, která žije z víry a v prostotě, je jako světlo v noci. V té míře, v jaké budete opouštět všechno na zemi, budete všechno nacházet v nebi…
Moc pokory při pokušení
Satan je žárlivý; snaží se všemi prostředky vzít nám víru a přičinit se, aby duše padla. Ničeho se nebojte. I když nepociťujete víru, žijte v pokoře a důvěře. Když necítíme víru; když sténáme a pláčeme, ale přesto jdeme vpřed, dobře přijímáme záslužné mučednictví; hlavní je, abychom byly stále obrácené k Ježíši…
Bůh dopouští pokušení jen proto, abychom mohly růst. Utíkejme se k Bohu tím víc, čím víc jsme pokoušené. Pokušení je voda, která nás očišťuje; silnější pokušení je jako teplá voda, která omývá lépe.
Nedivte se ničemu. Nenechte se nikdy znechutit; nejste andělé, jste slabé.
Někdy máme při modlitbě dobrá předsevzetí; toužíme být pokořené, opovržené, opuštěné. Později už na to nemyslíme. A tak, malé ovečky, pokořte se kvůli tomu a snažte se využívat příležitostí…
Hle, co říká svatý Josef: Malé ovečky, ten, kdo se stává maličkým, maličkým, podobá se Ježíšovi a nachází Ho…
Zříkání se Satana
Když jste pokoušené, ať už jste kdekoli, poklekněte před Pánem. Řekněte: Pane, odříkám se Satana, jeho díla, chci jenom Tvého Ducha.
Když nevíte, co je dobré a co zlé, poklekněte a v duchu řekněte: Pane, odříkám se Satana, jeho díla, jeho vnuknutí; chci jenom Tebe a Tvého Ducha. Uvidíte, že vždycky zvítězíte, když budete věrné těmto slovům.
Účinky pokušení
Zdálo se mi, že vidím zahradu, ve které byly květiny, stromy a ovoce; před branou zahrady hořel velký oheň a aby bylo možné vstoupit do zahrady, muselo se projít ohněm. Najednou jsem uviděla dvě osoby před zahradou. Jedna z nich si hrdě vykračovala se vztyčenou hlavou; druhá měla hlavu skloněnou a vypadala sehnutě.
První vstoupila beze strachu s hlavou stále vztyčenou; když ale procházela ohněm, část jejího oblečení se spálila. Nicméně vstoupila do zahrady a nasbírala květiny i ovoce ve velkém množství. Pak se vrátila k bráně, a když vycházela, prošla znovu skrze plameny, podobně jako poprvé. Když ale vycházela z ohně, viděla, že její oblečení a všechno, co nesla, bylo spáleno.
Druhá osoba také vstoupila; aby ale prošla ohněm, velmi se sklonila, a oheň se jejího oblečení nedotkl. Vstoupila do zahrady, prošla se po ní jako ta první osoba, nasbírala velké množství květů a ovoce; aby mohla znovu projít skrze plameny, sklonila se ještě víc, než když vcházela a vyšla z nich ještě krásnější a bohatší, než do nich vešla.
Zeptala jsem se znovu, co to znamená; a ten, který mě doprovázel, mi řekl: Oheň je obrazem těžkostí, problémů, strachů, utrpení a zkoušek života. Pán nás posílá, abychom sbírali květiny a ovoce.
První osoba, která vstoupila, a která vyšla chudá, bez ničeho, smutná a nahá, je obrazem těch, kteří se ve zkoušce stali pyšnými. Pýcha, egoismus a sebeláska je připravila o všechno.
Druhá osoba je obrazem duší, které se v utrpení a ve zkouškách stávají pokorné. Tyto duše dostanou květiny i ovoce.
Na konci přijde doba, kdy bude nutné květiny ze zahrady obětovat Pánu. Obě duše budou stát před Pánem a On se na ně bude dívat.
Zeptá se té, která je celá nahá, a řekne jí: Vstoupila jsi do zahrady a sbírala jsi květiny a ovoce. Viděl jsem to. Co jsi udělala s tímto ovocem? Kde je? – Pane, odpoví, plameny ohně, skrze které jsem procházela, všechno spálily, všechno strávily; nic mi nezůstalo. – Tedy, odpoví jí Pán, protože nic nemáš, jdi s těmi, kteří jsou ničím! Prokletá, neznám tě!
Pak se Pán obrátí na tu druhou, která ukrývá ovoce a říká jí: A ty, co jsi nasbírala? – Ona hned položí před Pána všechno to, co ve skrytu nesla, sklonila hlavu a řekla: to ne já, Pane, ale to Ty jsi mě nesl a nasbíral toto ovoce. Pán jí řekl: Vejdi, odpočiň si, zakoušej radost z Pána.
Pokaždé, když raníš lásku, raníš Ježíše, který je láska sama…
Myšlenka
Den utrpení, to je den Páně.
Přeložily bosé karmelitky Praha
S laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie