Poslední dny
Po návratu do Betléma se opět ujala svého úkolu dohlížet na dělníky. Brzy se však ukázalo, že se velkými kroky blíží ke svému cíli. Její dny byly trpké a noci velmi strašné. V červenci se znásobily její slabosti a krize, takže vůbec nemohla dýchat. Měla oteklou hruď a nohy a otřásal jí potlačovaný kašel, který ji vytrhával ze spánku; přesto se vždy ráno znovu vracela na své místo k rozestavěným budovám.
Ve čtvrtek 22. srpna novicmistrová zapsala: „Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše stále velmi trpí, přesto se plouží do práce s neslýchanou námahou a podivuhodným sebezapřením. Několikrát nám řekla: ‚Dělám, co mohu, abych práce uspíšila, abyste po mé smrti byly klidné a mohly odpočívat.‘ Dnes ráno se cítila velmi slabá, přesto se chystala zdvojnásobit své úsilí při dohledu nad dělníky. V zahradě dvakrát upadla.“
Jednoho dne, když nesla dvě vědra čerstvé vody pro dělníky, upadla při stoupání po strmé pěšině potřetí a zlomila si na několika místech levou paži.
Od první chvíle velmi trpěla a veškerá péče, kterou byla zahrnuta, nedokázala zmírnit její bolesti. Nemoc se zhoršovala a následujícího dne se objevila gangréna.
V neděli dorazil chirurg z Jeruzaléma, který mohl jen konstatovat, že se natolik rozšířila, že zasáhla i rameno a krk. Léky, které jí předepsal, neměly žádný účinek, paže byla stále necitlivá.
Byly jí tedy uděleny svátosti. Navštívili ji mnozí kněží, mezi nimiž byl i kaplan a zpovědník kláštera. Přijala i návštěvu františkána Guida Corbelliho, který se později stal kustodem Svaté země a apoštolským vikářem v Alexandrii a který byl jejím mimořádným zpovědníkem a od počátku se zajímal o události v klášteře. Protože Marie od Ukřižovaného Ježíše byla i novickou – terciářkou svatého Františka, složila na smrtelné posteli sliby. Ihned poté ji otec Guido přinesl viatikum.
Krátce nato ji přijel navštívit jeruzalémský patriarcha Vincenzo Bracco. Za jeho přítomnosti požádala nemocná komunitu o odpuštění všech svých provinění. Pak ji patriarcha pomazal posvátným olejem.
Když sestry viděly, že se stav sestry Marie zhoršil, rozhodly se u ní bdít celou noc. Podle deníku matky Marie od Dítěte Ježíše se „ve tři čtvrtě na pět dostavil záchvat dušnosti. Nečekaně si klekla na své lůžko a se sepjatýma rukama silně pronesla: ‚Umírám, je čas. Zavolejte všechny sestry, dusím se.‘ Nastal okamžik velkého utrpení. Komunita byla přítomna. Naši dva dobří otcové (kaplan a zpovědník) se vrátili, aby jí byli nablízku. V pět hodin se zvonilo na Anděl Páně: udělala znamení kříže a bylo vidět, jak se její rty pohybují. Byla jí napovězena invokace: Můj, Ježíši, milosrdenství!; zareagovala na to: „Ó, ano, milosrdenství!“ To byla její poslední slova. Byl jí podán kříž k políbení. Otec Belloni přerušil modlitby za odevzdání duše, aby jí dal poslední absoluci a pak ihned odevzdala svojí krásnou duši Stvořiteli. Bez agónie, s nebeským úsměvem a tak sladce, že jsme to sotva dokázaly postřehnout.“
Bylo pět hodin, deset minut, ráno 26. srpna 1878. Marie od Ukřižovaného Ježíše měla třiatřicet let, z nichž dvanáct prožila na Karmelu. Asi tři hodiny po její smrti vyňal chirurg, Dr. Carpani, její srdce, aby mohlo být posláno na Karmel v Pau. Hned si všiml jizvy, nyní zacelené, kterou ukázal přítomným. Byl tedy pořízen zápis o těchto pozorováních, podepsaný všemi přítomnými.
Sněť, která jí tak rychle strávila, pokračovala ve svém zhoubném díle i po smrti, proto musela být rakev co nejdříve uzavřena. Odpoledne byl upraven konventní chór, kde byla vystavena.
27. srpna se konal slavný pohřeb. Obřadům předsedal mons. Felice Valerga, sekretář jeruzalémského patriarchy, doprovázený početným zástupem. Tělo bylo uloženo do země u vchodu do chóru, několik kroků od kaple.
Oslavení
V roce 1919 byl započat u latinské patriarchální kurie informační proces, zkoumající její život a ctnosti. Trval až do roku 1922, kdy bylo Svatému stolci odeslána bohatá dokumentace, kterou se podařilo shromáždit.
Oficiální začátek beatifikačního procesu byl podepsán papežem Piem XI. 18. srpna 1927, a tak začal druhý proces, takzvaný apoštolský, probíhající v Jeruzalémě a spojený s ohledáním tělesných pozůstatků Boží služebnice, za kterou byla prohlášena 28. listopadu 1928.
Sto čtyřicet svědectví získaných ve dvou procesech se shodovalo v tvrzeních, že karmelitka z Betléma uskutečňovala teologální a mravní ctnosti v hrdinském stupni.
Tento úsudek byl potvrzen papežem Janem Pavlem II. v dekretu o hrdinském charakteru ctností ctihodné sestry Marie ze dne 27. listipadu 1981.
Tento velekněz také v neděli 13. listopadu 1983 během slavnostní bohoslužby v bazilice svatého Petra v Římě, doporučil blahoslavenou Marii od Ukřižovaného Ježíše úctě věřících.
Z knihy Karmel ve Svaté zemi
S laskavým svolením KNA