Úryvky z dopisů Zélie Guérinovým
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 24. února 1859:
„Teď jsem Ti řekla všechno, co jsem Ti chtěla oznámit. Kdybys ale viděl dopis, který jsem právě napsala své sestře do Le Mans, žárlil bys: měl pět stránek! Jí ale povím věci, které Tobě říct nemohu. My obě se v našich dopisech bavíme o tajuplném nebeském světě, ale s Tebou si musím psát jen o světě pozemském.“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 1. ledna 1863:
„Přeji Ti šťastný nový rok. Z celého srdce doufám, že při všech svých snahách budeš mít úspěch. Aby tomu tak bylo, to závisí na Tobě, neboť milý Bůh chrání všechny, kdo v Něho doufají. Nikoho ještě milý Pán Bůh neopustil…
Zapřísahám Tě, můj milý Izidore, následuj příkladu mého manžela, modli se a nedej se strhnout proudem…Hleď, bydlíš v blízkosti svatyně naší milé Paní od Vítězství. Prosím Tě, choď alespoň jednou denně do kostela a pozdrav milou Matku Boží jedním Zdrávasem! Když to uděláš, potom se přesvědčíš, jak zvláštním způsobem Tě bude chránit. Pomůže Ti ke zdaru i v ostatních světských záležitostech. Co Ti říkám, není vůbec žádné přehnané pobožnůstkářství, ale důvěřuji milé Matce Boží, od níž jsem dostala mnoho milostí, o nichž vím jen já sama.“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 12. listopadu 1863:
„Mé slohy byly tak dobré, že jsem za ně dostávala první cenu. Z jedenácti slohů bylo mých deset vždy nejlepších. I v jiných předmětech jsem patřila k nejlepším žákyním vyšších tříd.“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 7. listopadu 1865:
„Mé dny v dětství byly tak smutné, jako je příkrov na máry. Jak tebe matka pravidelně hýčkala a rozmazlovala, tak byla vůči mně, jak víš, velmi přísná. Ačkoliv byla mateřsky dobrá, nic se mnou nesvedla. Jak velmi jsem tím trpěla.“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 18. listopadu 1866:
„Naše přátelství je hluboce zakořeněno. Nepotřebuje žádných pěkných slov, je založeno na pevném základě. Čas, ani lidé ba ani smrt je nemohou zničit.
Manželství nesmí mít za následek odcizení srdcí. Proto jsem přesvědčena, že Tvá láska ke mně zůstala stejná. Moje láska k Tobě se ale zdvojnásobila. Budeš mi vždy velmi milým a s Tebou i Tvá žena, moje švagrová. Nedovedeš si ani představit, jak jsem z Tvé volby šťastná. Jaké starosti jsem měla před Tvou svatbou, jsem Ti dost často řekla. Nyní je ale Tvé štěstí jisté.“ (bratr Izidor Guérin se 11. září 1866 oženil s Celinou Fournetovou.)
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, někdy v r. 1867:
„Upozorni otce, aby si už nebral žádnou hospodyni, ale aby se přestěhoval k nám. Nedovedeš si představit, jak je to těžké najít spolehlivou a k jeho ošetřování skutečně starostlivou osobu. Můj muž s tím úplně souhlasí, aby otec přišel k nám. Mezi sto zeti nenajdeš ani jednoho, který by byl k našemu otci tak dobrý, jako je on. Víš přece, že náš otec je výborný muž, ale s pokračujícím stářím má i on své vrtochy. Povinností dětí je, aby tyto vlastnosti otce snášely se vší trpělivostí. Já jsem k tomu pevně odhodlána. Kdybys Ty bydlel zde, bylo by to pro něho docela lehké, aby se k Tobě přestěhoval, protože Tě má raději, než mě. Nechtěla bych ale, aby opustil Alençon a stěhoval se tam k Vám (do Lisieux). Takhle může až do smrti zůstat u nás.“ (Matka Zélie a Izidora byla již několik let mrtvá a jejich otec se odmítal přestěhovat k Martinovým. V roce 1867 mu však otekla noha a to mu velice stěžovalo chůzi. Zélie to vnímá jako vhodný okamžik k jeho přestěhování a pan Izidor Guérin st. se tomu již přestane bránit.)
Dopis Zélie Martinové Celině Guérinové, 2. března 1868:
„Pokud jste spokojeni s komornou, kterou jsem vám doporučila, snažte se ji udržet, protože je nesmírně těžké najít dobrou. Dobré výdělky nemohou vždy zabezpečit loajalitu služebnictva, je potřeba, aby cítilo, že je milováno, abychom jim prokazovali své sympatie a nebyli k nim příliš přísní…
Ty víš, že jsem hodně temperamentní, a přece mě všechny služebné měly rády a dělaly, co jsem chtěla. Ta, kterou mám teď, by snad onemocněla, kdyby musela odejít a jsem si jistá, že ani kdyby jí nabízeli dvě stě franků, nechtěla by změnit místo. Nechovám se totiž ke svým služebným hůř než ke svým dětem.“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 8. června 1868:
„Buď bez starosti, jsem stále u otce a nikdy ho neopouštím. To nejlepší, co máme, mu dáváme. Je nám všem ubohého otce líto. Snáší všechno s trpělivostí.“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 3. září 1868:
„Moje srdce je naplněno bolestí a přece plné nebeské útěchy. S jakou vroucností se připravoval na smrt a s jakou odevzdaností zemřel! O třetí hodině ještě udělal znamení kříže. Mohu si jen přát, abychom i my jednoho dne umírali tak, jako tu umřel on.“ (Otec Zélie a Izidora umírá ten den v domě Martinových.)
Dopis Zélie Martinové Celině Guérinové, 7. září 1868:
„Zdá se mi samozřejmé, že trpím.“
Dopis Zélie Martinové Celině Guérinové, říjen 1869:
„Teď právě nemám příčinu si stěžovat…“
Dopis Zélie Martinové Izidoru Guérinovi, 19. září 1875:
„Co mi dává neochvějnou důvěru, je způsob, jakým světíte neděle. Všichni, kteří den Páně světí, mají úspěch ve svém podnikání a časem zbohatnou. Jsem o tom přesvědčena a často říkám dětem: Váš strýček se stane jednoho dne bohatým mužem. A když mi odpovídají, odkud to vím, říkám jim: Vím to docela určitě! Diví se tomu a nedávno mi na to Marie řekla: ,Pak jsi, maminko, prorokyní! Ale budoucnost ukáže, zda máš pravdu!‘“ (Zélie takto těší bratra, který má finanční těžkosti (vlastní lékárnu). Zélie se „v prorctví“ nemýlila. V roce 1888 jmenoval Izidora Guérina jeden z bratranců jeho manželky, pan Auguste David, bývalý notář v Evreux, universálním dědicem svého velkého majetku. Tak se náhle stává vlastníkem rozsáhlého statku La Musse, a je zbaven veškerých finančních starostí.)