2. kapitola – Josef, Ježíšova otcovská Prozřetelnost

Bůh jako milující Otec bdí nad Dítětem, které se má narodit v Betlémě. Bdí, aby bylo bezpečné před Herodovými hrozbami, a ukrývá je v egyptské zemi. Určuje chvíli návratu. Vidíme, jak se uskutečňuje Boží slovo: Svěřil svým andělům, aby tě provázeli po všech tvých cestách.
To Josef viditelně přebírá úlohu Prozřetelnosti a dělá to ochotně, nenápadně a s radostí. Ví, komu věří a komu důvěřuje.
Josef je skvělý příklad vědomé odevzdanosti do Boží Prozřetelnosti.
V krátkém pojednání otce de Caussade SJ o Odevzdanosti do Boží Prozřetelnosti (2) vyjadřuje celý text to, co se dělo v Josefově duši: v plnosti se tam vykresluje jeho obraz. Cituji postupně několik řádků:

Josefova prozřetelnostní úloha zahrnuje dvojí iniciaci: uvést dítě Ježíše do života práce a do života modlitby, který je vlastní každé rodině této doby.
Můžeme z toho vyvodit určité aspekty, jenž patrně tvořily všední život dítěte Ježíše, který byl v tom podobný všem dětem jeho věku a jeho prostředí.
Písmo nám říká, že „Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem“ (Lk 2,52). Můžeme se prstem dotknout skutečnosti tajemství Vtělení. Ježíš je plně člověkem: nepředstíral, že je jeden z nás. Nejde o fikci, o zdání, o teofanii. Je skutečně naším bratrem v lidství.
Josef a Maria každodenně berou na sebe důsledky této skutečnosti.
Tento prožitek si můžeme zpřítomnit, aniž bychom si vymýšleli, jednoduše tím, že se budeme snažit poznat normální život židovské rodiny věrné tradici v Ježíšově době. Pro tento účel máme k dispozici cennou knihu židovského autora Roberta Arona „Ježíšova skrytá léta“. Setkal jsem se s autorem a gratuloval jsem mu tehdy k jemnosti, s níž se dotýká křesťanství.
V této knize je zvlášť zdůrazněna úloha otce jako zasvětitele dítěte, které pravidelně chodí do synagogy v Nazaretě.

Podle zvyku, říká nám, tam otec vodí dítě nejméně třikrát týdně, a to o Šábesu (pátek večer a sobota) a dalších dvou dnech, v pondělí a ve čtvrtek, kdy se čte Tora.
Vodí je tam o velkých svátcích.
Připravuje je také pro jeho základné náboženské zasvěcení, které se provádělo ve třinácti letech. Vypadalo takto: když přišel den třináctých narozenin, dítě, které se připravovalo několik měsíců tím, že se učilo modlitby a pasáž Tory, kterou bude číst veřejně, si vezme na sebe plášť jako Josef, aby mohlo vstoupit do synagogy. A poprvé bude sloužit šábesovou bohoslužbu. (3)
Toto všechno dává už jakoby předtuchu Ježíšových budoucích setkání se synagogou jeho dětství.
Můžeme také vytušit, jaký byl v nazaretském domově život modlitby. Vstupujeme zde do nevýslovného tajemství jejich důvěrnosti.
Jak si nepřát, napsal otec Rahner SJ, aby se život stával každého dne modlitbou! A připojil, že „toto vznešené umění křesťanského života je tak obtížné jen proto, že je tak jednoduché.“
Nazaret je triumf této jednoduchosti.

Služba otcovství

Papež Jan Pavel II. nedávno napsal Apoštolskou exhortaci o poslání sv. Josefa v životě Krista a církve. Určitě by se líbila v ráji Janu XXIII., který ho chtěl na koncilu zavést do mešního kánonu. Významná pasáž je věnována Josefově otcovské úloze. Přečtěme si výňatek:

Jak vyplývá z evangelijních textů, právním podkladem Josefova otcovství bylo manželství s Marií. Bůh vyvolil Josefa za manžela Marii vlastně proto, aby zajistil Ježíšovi otcovskou péči. Z toho vyplývá, že Josefovo otcovství – pouto, které ho nejtěsněji spojuje s Kristem, vyvrcholením veškerého vyvolení a předurčení (srov. Řím 8,28–29) – se dovršuje manželstvím s Marií, to znamená rodinou.
Evangelisté, přestože jasně potvrzují, že Ježíš byl počat z Ducha Svatého a že v manželství tím zůstalo zachováno panenství (srov. Mt 1,18–25; Lk 1,26–38), nazývají Josefa manželem Marie a Marii manželkou Josefa (srov. Mt 1,16.18–20.24; Lk 1,27; 2,5).
Ve vrcholném okamžiku díla spásy, kdy Bůh zjevuje svou lásku lidskému rodu darem Slova, vlastně toto manželství v plné „svobodě“ realizuje „manželské darování se“, přijímaje i vydávaje onu lásku. V tomto velkém předsevzetí obnovy všech věcí v Kristu rovněž ono manželství – také očištěné a obnovené – stává se novou skutečností, svátostí Nové smlouvy. I zde, na prahu Nového zákona, jako kdysi na počátku Starého, stojí manželský pár. Spasitel začal dílo spásy od tohoto panenského a svatého spojení, ve kterém se zjevuje jeho všemohoucí vůle očištění a posvěcení rodiny, tohoto svatostánku lásky a kolébky života.

Jan Pavel II. mluví pak o péči o Ježíše a o jeho výchově:

Ježíš rostl „v moudrosti, věku a oblibě u Boha i u lidí“ (Lk 2,52) v prostředí svaté Rodiny, pod péčí Josefa, na kterém spočíval vznešený úkol „výchovy“, čili živit a šatit Ježíše, naučit ho Zákonu i řemeslu, jak to odpovídá otcovským povinnostem.
Ježíš ze své strany „je poslouchal“ (Lk 2,51), úctou odpláceje starostlivost svých „rodičů“. Toužil tímto způsobem posvětit povinnosti rodinného života i práci, kterou konal po boku Josefově.

Svatý Otec zdůrazňuje také aspekt každodenní práce v Nazaretě a dává práci šlechtický diplom s názvem „Práce – výraz lásky“. (4)
Text evangelií upřesňuje, jakou prací se Josef snažil zajistit obživu své rodiny: byl tesař.
V Ježíšově lidském růstu mělo vědomí povolání důležitou úlohu: práce je „dobro pro člověka“, které „proměňuje povahu“ a činí člověka „v určitém smyslu víc člověkem“.

* * *

Hluboce věřící duše nalezly v Josefovi vyvoleného prostředníka k získání pomoci z nebe ve svých nejpraktičtějších a nejskromnějších potřebách.
Mohli bychom si vzít za svědky svaté, jako například Terezii z Avily (o níž by se člověk mohl domnívat, že byla pohroužena do nejvznešenější mystiky), která uctívala sv. Josefa ve svém klášteře, vyprošovala si od něho nejrůznější milosti a podle jejího vlastního doznání jí nikdy nebyly odmítnuty.

Modlitba ke svatému Josefovi

Svatý Josefe,
Bůh Otec naplnil tvé srdce moudrostí a nevýslovnou otcovskou láskou,
protože ona ti měla dát schopnost splnit povinnosti opravdového otce vůči Božímu Synu;
Ty jsi pro Něho vyhledal první útulek,
Ty jsi Mu postavil dům,
Tys Ho zachránil z Herodovy ruky,
Tys Ho přivedl do Egypta,
Tys Ho přivedl zpět do Izraele,
Tys pro Něho pracoval,
Tys Ho chránil, vedl a uvedl do svého tesařského řemesla.
Kdo dokáže vylíčit tvé otcovství?
Smiluj se nad všemi otci světa,
aby nahlédli velký význam otcovství
a aby se naučili ve svých dětech ctít a milovat samotného Ježíše.
Amen. (5)

Pokračovat
Zpět na úvod