V. Šíření úcty ke sv. Josefovi
Svatá Terezie zapsala své zcela osobní zkušenosti se svatým Josefem proto, že pro něho chtěla nadchnout i jiné: jejím přáním bylo, aby jej všichni uctívali a aby se mu svěřili. A to se jí vskutku podařilo. Není možné číst stránky, na kterých světice popisuje své zkušenosti se sv. Josefem a zůstat lhostejní. Přestože o něm napsala jen pár stránek, stala se přece jedinečnou apoštolkou světce, jehož pověst šířila s vroucí láskou, a to ne jen v tereziánském Karmelu, nýbrž v celé církvi. Otec Gracián ve své „Giuseppině“ (Josefině) cituje skoro všechna místa, na nichž světice mluví o sv. Josefovi, (11) a v tom ho následuje také většina pozdějších řádových autorů, jakmile se jim k tomu naskytne příležitost. Mnozí kazatelé 17. století citují slova 6. kapitoly Tereziiny autobiografie („Knihy života“) a srovnávají ji s autory jako Gerson a Izidor de Isolanis. Svatá Terezie se tedy řadí mezi velké apoštoly a propagátory úcty ke sv. Josefovi. Na tento konkrétní aspekt můžeme aplikovat to, co Pán světici slíbil pro první dům sv. Josefa: „bude tak zářící hvězdou“ (Kniha života 32,11), klášter sv. Josefa v Avile zažehne na nebi církve mnoho hvězd plných úcty a lásky ke svatému patriarchovi.
Francouzský autor Lucot to vyjádřil těmito slovy: „V proslulé reformátorce Karmelu našli papežové vydatnou pomoc při šíření kultu sv. Josefa. Mnoho pro to udělal už Gerson, avšak Terezie udělala tisíckrát víc osobně i prostřednictvím reformovaných karmelitánů a karmelitek. Především jí vděčí sv. Josef za to, jak je zde na zemi oslavován.“ (12)
V tereziánském Karmelu
Je zřejmé, že založení kláštera sv. Josefa bylo výmluvným znamením pro uctívání sv. Josefa i v samém karmelitánském řádu. Svatému Josefovi se tam vždy velmi sloužilo. Tak to vždycky uznávali a interpretovali karmelitánští autoři. Otec Jan od Zvěstování, generál španělské kongregace ve své zprávě o založení kláštera sv. Josefa v Avile píše: „Byla uložena Nejsvětější svátost; kostel byl zasvěcen našemu otci, sv. Josefovi, ten se tak stal patronem a ochráncem naší reformy… Klášter sv. Josefa v Avile je počátkem a „mateřským domem“ všech klášterů bosých karmelitek a karmelitánů a také jejich úcty k sv. Josefovi.“ (13)
Potvrzením toho, jak úcta k sv. Josefovi prostoupila život reformovaného karmelitánského řádu, je skutečnost, že mnoho klášterů přijalo po vzoru kláštera avilského patronát a jméno sv. Josefa. Z 321 konventů otců karmelitánů, jež existovaly v roce 1699 na celém světě, 73 z nich neslo jméno sv. Josefa, z 180 ženských klášterů mělo sv. Josefa za patrona 57 domů.
Avšak důležitější než kamenné domy a jejich tituly jsou komunity, které v nich žijí a působí ve znamení úcty k sv. Josefovi. Zvyky, které v nich svatá matka zavedla ke cti sv. Josefa, jsou zde dodnes živé a během času k nim přibyly i další. (14) Tereziánské karmelitánské kláštery jsou ve své samotě, odloučenosti a ve svém mlčení místy láskyplného uctívání sv. Josefa a jejich vliv vyzařuje do celé církve. Bylo by zajímavé sebrat zkušenosti se sv. Josefem, které se uchovávají v Tereziiných Karmelech, kde sv. Josef udržuje v každé karmelitce opravdovou zbožnost, nezbytnou pro autentický život tereziánského charismatu. V jejich případě je možné použít tato slova: „Jestliže se, jak říkají učitelé, děti podobají matkám, pak se nikomu nebude zdát paradoxní, s čím se svěřím: že být synem sv. Terezie znamená uctívat sv. Josefa; být karmelitánem a šířit slávu nejsvětějšího snoubence blahoslavené Panny jsou synonyma a kvality natolik vzájemně spojené, že není možné a ani se nesmí od sebe oddělovat.“ (15)
Několik slavných stránek
V průběhu dějin bylo v mužské i v ženské větvi tereziánského Karmelu napsáno mnoho ke cti sv. Josefa. On vždy byl, je a zůstává otec, ochránce, patron, pán – náš otec Josef. Zkušenost naší svaté matky ovlivňuje i nadále život a dějiny Karmelu a chtěl bych všechny vyzvat k uctívání sv. Josefa, aby tato výzva byla stálou ozvěnou v srdci každého karmelitána. Z mnoha řeholníků, v jejichž životě se zvlášť projevovala úcta k sv. Josefovi, zde chceme krátce uvést alespoň některé.
Anna od sv. Bartoloměje, věrná ošetřovatelka svaté matky, se velmi těšila z toho, že se sv. Josef přičiněním Terezie z Avily stal ve Španělsku mnohem známějším („byl tam skoro neznám“) a spolu s Annou od Ježíše (Lobera) šířila úctu k sv. Josefovi v Nizozemí.
Blahoslavená Marie od Ježíše, jíž svatá matka říkala „malá advokátka“, spatřila jednou ve zjevení svatou Terezii ve společnosti sv. Josefa; jako převorka v Toledu doporučovala sestrám úctu k sv. Josefovi, snoubenci Panny Marie, kterého Bůh ustanovil zvláštním ochráncem čistoty. Neuplynul den, aby se nebyla pomodlila „sedm bolestí a radostí“ k sv. Josefovi, zasvětila mu každou středu a každý 19. den v měsíci. Často rozjímala o nejdůležitějších událostech jeho života a zejména o jeho převeliké lásce k Ježíšovi.
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše už od dětství velmi uctívala sv. Josefa zároveň s nejblahoslavenější Pannou Marií a denně se modlila: „Ó svatý Josefe, otče a ochránce panen … !“ Na začátku své pouti do Říma jej prosila o zvláštní ochranu; při návštěvě svatého domku v Loretě byla hluboce pohnuta, že stojí na půdě, kterou sv. Josef skropil svým potem. Na Karmelu o něm napsala báseň, ve které opěvuje pokorný život ve službách Ježíše a Marie, rozjímá o jeho prostém a těžkém životě dělníka. Nabízí mu posilující jídla a celou svou úctu k němu vyjadřuje zvoláním: „Ó, ten dobrý svatý Josef! Ó, jak velice ho miluji!“ V nebi ho touží uvidět a vyzpívat jeho slávu.
Bylo by možno jmenovat tolik karmelitek, v nichž se uskutečnila výzva sv. Terezie a které zakusily tuto pravdu (Kniha Života 6,6): Klára Marie od Umučení, Marie od sv. Josefa, Anna od Ježíše (Lobera), Izabela od sv. Dominika, Beatriz od Ježíše (Ovalle), Terezie od Ježíše, Cecílie od sv. Josefa, Gabriela od sv. Josefa, Feliciana od sv. Josefa, Marie od Vtělení, blahoslavená Marie od Andělů, Anna od sv. Augustina, blahoslavená Alžběta od Trojice a mnoho, mnoho dalších.
Spolu s těmito stránkami a s dějinami oslavujícími sv. Josefa existuje mnoho dalších, které však zůstaly uzavřeny v knize života, které však nejsou o nic méně slavné.