II. Teologie o sv. Josefovi
V Písmu svatém, konkrétně v evangeliu, jež je pro nás duší a zdrojem pravé teologie, nalezneme jen málo slov o sv. Josefovi. Jsou však víc než dostačující k tomu, aby bylo možné načrtnout teologický portrét tohoto světce a ukázat jeho úlohu v dějinách spásy, jeho ctnosti a jeho velikost. Z těchto slov vycházela církev, to jest papežové, liturgie, světci, teologové, kazatelé i smýšlení věřících, když vykreslovali základní teologické a duchovní rysy sv. Josefa tak, jak je dnes v církvi uctíván.
A. Sv. Josef v evangeliu
Jak evangelium zřetelně ukazuje, je to sv. Josef, kdo Kristu zprostředkoval jeho genealogický původ a tím jeho původ od Abraháma se vším, co k tomu patří, zejména spřízněnost s Davidem a zaslíbení věčného mesiánského království. V tom je smysl a význam rodového původu Josefa, snoubence Mariina, z níž se narodil Kristus (Mt 1,1-16).
V Božím plánu hraje sv. Josef nesmírně významnou úlohu; bez něho by nebyl Davidův potomek, Mesiáš. Josef dává souhlas k tomuto zprostředkování. Pán jej žádá, aby přijal Marii, svoji ženu, protože podle Božího plánu se měl Mesiáš narodit z panny, která však uzavřela manželství se spravedlivým mužem; tímto mužem byl Josef. Tento mlčenlivý muž odpovídá na Boží poselství „ano“ a přijímá Marii do svého domu. V tom spočívá hlavní význam poselství určeného Josefovi (Mt 1,18-24).
Josef je spravedlivý, dokonalý muž a jako takový je účastníkem transcendentního okamžiku vtělení věčného Slova; v bezvýhradné, absolutní víře se podřizuje vůli Boží. Protože to tak chce Bůh, uzavírá manželství s Marií. Toto manželství je připraveno Duchem svatým a jen on v něm zcela zvláštním způsobem působí (Mt 1,18b).
Uzavřením sňatku s Marií se Josef stává otcem Ježíše, je jeho panickým otcem. Evangelium mu plným právem přisuzuje titul otce: „Tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali“ (Lk 2,48); z kontextu evangelní zprávy jasně vyplývá smysl tohoto otcovství.
Jde o otcovství, které se materiálně naplňuje při Ježíšově narození v Betlémě. Svatý Josef připravuje Ježíšovo narození. Jako spravedlivý a věrný manžel doprovází matku, které se už brzy má narodit dítě, do Betléma; tam pro ni mezi známými a přáteli hledá důstojné ubytování, a když je nenajde, zařídí pro ni nouzový útulek v chlévě a očekává s ní narození dítěte. Doprovází Marii v okamžiku, kdy přivádí na světlo světa syna, kterého jim nebe darovalo, jak říká sv. Augustin. Nyní je tu tedy plod jejich panenského manželství; působením a milostí Ducha svatého vidí Josef naplněno svoje otcovství a zcela přijímá konkrétní situaci chudoby a osamělosti (Lk 2,4-7).
Jako otec novorozeněte nechává Josef osmého dne chlapce obřezat a dává mu jméno Ježíš. Toto právo patří do okruhu otcovských úkolů. Josef tak vykonává svou otcovskou moc nad synem a vtiskuje mu tak jistým způsobem svou osobnost. Tím, že dostává jméno, je Ježíš právoplatně začleněn do potomstva Davidova. Je to akt moci a moudrosti, neboť jméno odpovídá povaze osoby (Lk 2,21; Mt 1,20-21.25).
Podle sv. Lukáše představují Josef a Marie malého Ježíše v chrámě jako kněze a obětní dar, to je akt, kterým rodiče uznávají zvláštní zasvěcení dítěte Bohu, toho dítěte, které už při andělském zvěstování dostalo jméno Ježíš, to jest Spasitel (Lk 2,22-24).
Jako Ježíšův otec dostává Josef od Boha příkaz odejít s ním do Egypta, aby jej uchránil před smrtelným nebezpečím Herodova hněvu a mohl jej později zase přivést zpět do Palestiny (Mt 2,13-23).
Protože je Josef otcem, Ježíš jej poslouchá a je mu podřízen (Lk 2,51).
Josef se cítí natolik otcem Ježíšovým, že spolu s Marií s údivem naslouchá tomu, co pastýři o tomto dítěti říkají a opěvují zázrak, že se zjevili andělé (Lk 2,33). Když se pak dvanáctiletý chlapec Josefovi a Marii ztratí, hledají ho s bolestí tři dny, až jej najdou v chrámě: „Tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali“ (Lk 2,48).
B. Teologická reflexe
Evangelium nám podává jen několik málo zpráv o sv. Josefovi; avšak to, co se tam o něm dovídáme, je tak závažné a plné chvály, že to stačí, aby bylo možno poznat jeho jedinečnou velikost. Z těchto údajů se během staletí vyvinula takzvaná teologie o sv. Josefovi, kterou chceme stručně shrnout v následujících bodech.
1) Josef, snoubenec Panny Marie
To je nesporně první evangelní zpráva. Josef uzavřel s Marií manželství. Spojuje je pravé manželství se všemi právy a povinnostmi, avšak vyznačuje se panenstvím obou partnerů. Je to manželství skutečné, je však zvláštním způsobem zaměřeno na přijetí panenského plodu Mariina života, Ježíše, a na jeho výchovu. Toto manželství je inspirováno a uskutečněno působením Ducha svatého. Ten hrál podstatnou roli při jeho uzavření: Ježíšova matka měla být panna, avšak taková, která byla zasnoubena se spravedlivým mužem jménem Josef; Ježíš se měl narodit do manželského společenství prostřednictvím panenského početí a narození. Toto skutečné manželství bylo právoplatně uzavřeno svazkem čisté lásky s vyloučením tělesného spojení. Josef byl vyvolen pro toto manželství, Pán jej pro ně předurčil a připravil. Tímto manželstvím měla být chráněna Mariina pověst během jejího božského mateřství a Boží Syn měl přijít na svět normální cestou jako každý jiný člověk, s vyloučením tělesného zplození.
2) Josef, otec Ježíše
Josefovu otcovství ve vztahu k Ježíšovi je třeba rozumět na základě jedinečnosti tohoto manželství. Bůh žádá Josefa, aby vstoupil do manželství s Marií, aby na tomto světě přijal Ježíše, aby jej uvedl na cestu dějin spásy v její pozemské fázi: „Josefe, neboj se vzít k sobě Marii jako svou ženu; neboť dítě, které se z ní má narodit, je z Ducha svatého.“ A Josef ji vzal k sobě a s ní i plod jejího života. Proto je nazýván Ježíšovým otcem. Evangelium mu dává toto označení bez dalšího vysvětlování.
Již první autoři, kteří pojednávají o tomto tématu, vysvětlují, v jakém smyslu je Josef Ježíšovým otcem. Marie podle manželského práva náleží Josefovi, stává se jeho majetkem. Josef z moci slibu čistoty odmítá toto právo vůči Marii uplatnit; v určitém smyslu ustupuje Duchu svatému, který v Marii panensky počíná Ježíše. Ten je narozen z Mariina těla, majetku Josefa, patří mu tedy jako syn. Tímto způsobem to vysvětluje levirátní zákon: i když byl svatý Josef civilně „mrtvý“ z důvodu slibu čistoty, přesto mu Duch svatý dal potomka; a z práva zákona to, co se narodí na poli, patří majiteli.
Josefova velikost spočívá v jeho otcovství, ze kterého vycházejí všechny jeho další přednosti a milosti; neboť Bůh plánoval jeho sňatek s Marií právě kvůli tomuto jedinečnému otcovství.
Aby bylo možné toto zvláštní Josefovo otcovství pochopit a tuto skutečnost odpovídajícím způsobem pojmenovat, hovoří teologové o tom, že se jedná o otcovství právoplatné, pěstounské, adoptivní, manželské a panenské. Ve skutečnosti je jedinečné. Obsahuje všechny prvky otcovství s výjimkou tělesného zplození a všechny jsou zaměřeny podle Boží vůle výhradně s ohledem na Ježíše. Josef v manželském svazku, a přece panensky čistý, je otcem Ježíšovým. Je naprosto mylné upírat mu otcovství, protože není založeno na tělesném zplození, naopak, jak píše sv. Augustin, Josef je otcem o to víc, že je otcem bez tělesné účasti…
3) Josef plní své otcovské povinnosti vůči Ježíšovi
Bůh, který utváří srdce lidí (Žl 33,15), vložil do Josefova srdce nejvznešenější otcovské city. Josefovo srdce je jedinečným způsobem formováno Boží rukou s ohledem na Syna, který se měl stát člověkem. Srdce žádného pozemského otce se v lásce k dětem nemůže srovnávat se srdcem Josefovým; jeho otcovská láska je bezmezná. Protože byl předurčen jako jedinečný otec Ježíšův, vybavil jej Bůh jedinečnou otcovskou láskou. Jeden autor o tom říká: „Jestliže nebyl skutečným tělesným otcem Božího Syna, pak tedy v žádném případě proto, že by mu byly chyběly potřebné vlastnosti, nýbrž proto, že si Bůh pozemského otce nezvolil“ (I. Coutiño, Sermón… str. 112).
Josefova otcovská láska se projevuje v době Ježíšova dětství a mládí. K tomu, co říkají evangelia, chceme ještě dodat, že Josef vychovával Ježíše v širším smyslu; učil ho modlitbám, které se každý věřící Izraelita denně modlil a které se modlily společně v chrámě a v synagoze: „Šema“, modlitbu děkovnou…, modlitby, které musel každý muž umět již od svých dvanácti let.
Jistě seznamoval Ježíše i s nejdůležitějšími místy Písma svatého, která se vztahovala na dějiny spásy vyvoleného národa, s nejužívanějšími žalmy, s učením proroků a moudrých mužů.
Josef učil Ježíše také tesařskému řemeslu. Ježíšův život byl v dětství a mládí výrazně ovlivněn výchovou svatého Josefa.
4) Josefova velikost a svatost
Z manželství s Marií a z jeho otcovství vyvozují teologové jedinečnou velikost svatého patriarchy. Jeho velikost a svatost jsou natolik jedinečné, že stojí výše než andělé a svatí a převyšuje ho jen Maria.
Taková velikost vyžaduje mimořádnou svatost; neboť když Bůh někoho vyvolí pro určitý úřad nebo pro určitou službu, dává mu také vysoký stupeň svatosti, který tomu odpovídá. Co by se však dalo srovnat s tak vznešenou úlohou, jako být snoubencem Mariiným a otcem Ježíšovým?
Protože byl Josef Mariiným snoubencem a protože se jednalo o manželství Bohem připravené a naplněné, dal mu Pán duši, která se podobala duši Mariině, jak říká sv. Bernard. Vybavil ho takovým množstvím ctností a milostí, že nikdo další neobdržel podobné bohatství. Pro každé dobré manželství je třeba určité podobnosti snoubenců; oč víc pro toto, které připravoval sám Bůh! Proto je Josef právě tak panenský jako Maria. Stačí pomyslet na velikost, svatost a plnost milostí Panny Marie, aby z toho bylo možné odvodit svatost a přebohatou milost Josefa.
Stálý kontakt s Marií a Ježíšem způsobuje, že Josef roste rychle v milosti a svatosti podle známého principu: člověk se prohřeje ohněm tím víc, čím je mu blíž, člověk pije tím vydatněji z pramene, čím jemu blíž.
Josefova svatost musí být přiměřená takové službě a takovému postavení, jaké představuje úkol, tj. být otcem Ježíše. Všechny Josefovy ctnosti, všechny výsady jeho svatosti mají svůj původ a svoje vysvětlení ve velikosti jeho otcovství. Protože se jedná o nejvyšší postavení a nejvyšší službu v církvi, je svatý Josef postaven do čela všech svatých vedle Panny Marie. Bůh Otec mu velkomyslně propůjčil všechny dary a ctnosti, dokonce takové, které si na první pohled odporují, jako je panictví a manželství… Zatímco jiným svatým ctnosti rozdělil, Josefovi je daroval všechny najednou; v neomezené míře mu daroval to nejlepší.
5) Privilegia sv. Josefa
Teologové vyvozují z evangelií nejen svatost a výjimečné ctnosti sv. Josefa jako Mariina snoubence a panického otce Ježíše, ale jdou ještě dál a hovoří o Josefových privilegiích, které se podobají těm Mariiným.
6) Přímluvná moc sv. Josefa
O účinnosti přímluvy Panny Marie zde není třeba dlouze hovořit, hned po ní přichází na řadu jedinečná moc přímluvné modlitby Josefa. Teologické důvody vyjadřuje sv. Terezie slovy plnými chvály v šesté kapitole Knihy života: on je otec Ježíšův a snoubenec Mariin. Jestliže Ježíš na zemi poslouchal svatého Josefa jako otce, bude mu naslouchat i v nebi; jeho prosby jsou mu rozkazem. Ani v nebi není zrušeno přikázání ctít rodiče, i tam má být dokonale naplňováno. Jak říká Jan Gerson: sv. Josef nežádá, přikazuje; neprosí, nakazuje; protože požadavek, který vznáší manžel k manželce a otec k synu je považován za příkaz.
Tato přímluvná moc se neuplatňuje jen v té či oné tísni, nýbrž ve všem, neboť Josef stojí se svými prosbami před Ježíšem, na němž všechno závisí. A Josef je mocným orodovníkem nejen pro některé, nýbrž pro všechny, pro celou církev, ta věří v tuto jeho moc a důvěřuje jí. Pius IX. vyjádřil tuto víru, když jej 8. prosince 1870 prohlásil za patrona celé církve. Je sice pravdou, že tento svátek byl později zrušen, ale stejně tak je pravdou, že sv. Josef zůstal otcem a zvláštním ochráncem církve, protože je otcem Ježíšovým, který je její hlavou a tento patronát a ochranu vzal za své stejně jako Maria, která je matkou církve, její patronkou a ochránkyní.