7. den – kontemplativní mlčení svatého Josefa
Boží slovo
Když mluvil Ježíš k zástupům, jeho matka a příbuzní stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji příbuzní?“
A ukázal rukou na své učedníky a řekl: „To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka.“
(Z evangelia podle Matouše 12,46-50)
Meditace
Svatý Josef se stal Ježíšovým a Mariiným ochráncem beze slov.
Kdyby Pán svěřil tuto úlohu nám, kolik hluku bychom kolem toho nadělali! Jak bychom zkomplikovali život svůj i ostatních lidí v přesvědčení, že musíme vydat tolik dekretů a zákonů, učinit spoustu opatření, informovat… Nic z toho všeho, ba naopak. Svatý Josef jen sloužil tajemstvím Páně v mlčenlivé samotě, která je klíčem k jeho kontemplaci. V pokorném mlčení, jež v sobě a kolem sebe dokázal vytvořit, mohl nerušeně a v pokoji nazírat svého Pána.
Uvažujeme-li o životě svatého Josefa, cítíme, jak se naše srdce uklidňuje, náš duch je pohroužen do pokoje.
Jak krásná je to dispozice a jak je třeba, abychom o ni prosili! Neboť jde o dispozici, která je zároveň odevzdaností, důvěrou, nadějí, láskou, věrností kvůli vytrvalosti, ustavičným konáním dobra a ctností. Pouze pokojné duše jsou skutečně vytrvalé.
Kontemplativní osoby, které jsou nejvíc obdivované lidmi, obvykle nejsou autentické; neboť nejautentičtějšími kontemplativními osobami jsou ti, kdo se dokáží schovat, kdo dělají vše pro to, aby se o nich nemluvilo, aby zůstali nepovšimnuti, aby setrvali v Božím tajemství.
Lidský úsudek o svatém Josefovi byl zhruba takový: tenhleten člověk, koho zajímá? Je bezvýznamný, může zmizet, kdy chce!
Avšak být přítomný pro samotného Boha, být živý jen pro Něj! Kolik nás v této věci může Josef naučit!
Kdo by chtěl napsat životopis tohoto světce, brzy by se ocitl v koncích, protože by nevěděl, co napsat. Když se o něm začíná mluvit, zdá se, že je třeba toho tolik říci, a pak si člověk náhle uvědomí, že nemůže říci nic, protože všechno, čím on je, je pro svého Boha, a dost. Nenapsal vlastní duchovní deník: uzavřel se v adoraci, v tajemném mlčení a sloužil Pánu takto.
Ne pro nic za nic se stal ochráncem nejvznešenějšího a nejposvátnějšího panenství, panenství Mariina, a neposkvrněnosti Božího Syna. A jak se jím stal? Ne mluvením: tady jsem já, kdo je oba chrání, nýbrž tím, že mizel. Chránil Ježíšovu a Mariinu svatost tím, že mizel pohledům všech, kromě nich dvou.
Kéž nám svatý Josef, ten přívětivý patron duchovního života, pomůže, abychom byli velmi přítomni pouze srdci a očím Božím, a čím více lidí na nás zapomene, tím lépe, aby se v tomto našem zmizení očím všech i nás samotných naše já umělo ztratit v pokorné a mlčenlivé adoraci nekonečné velikosti jediného Boha a našeho Pána.
Prosby
Spojeni v modlitbě chval, na přímluvu svatého Josefa, vzývejme Krista Pána, aby nám pomáhal sloužit Bohu ve svatosti a spravedlnosti po všechny dny našeho života:
Pane, posvěcuj svůj lid.
Tys byl vyzkoušen ve všem, aby ses nám podobal ve všem, kromě hříchu,
– Pane Ježíši, posvěcuj svůj lid.
Tys chtěl, aby tví učedníci byli solí země a světlem světa,
– Pane Ježíši, osvěcuj svůj lid.
Přišel jsi sloužit, a ne, aby se ti sloužilo,
– Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v našich bratřích a sestrách.
Ty jsi odlesk Otcovy slávy a výrazná podoba jeho podstaty,
– Pane Ježíši, dej, abychom na konci svého života spolu s tvými anděly hleděli na tvou tvář.
Modlitba
Bože, z tvého bytí vyvěrá všechno, co je; na přímluvu svatého Josefa dej, aby se běh světa a neklid a nepokoj lidí podrobily tvým záměrům, jako se rozbouřené moře podrobilo příkazu tvého Syna, a tak se v tvém Duchu utišilo každé srdce a církev se stále těšila tvému pokoji. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.