Živý plamen lásky
zpracoval P. V. Kohut OCD
„Tam, kde jiní autoři končí, tam náš ctihodný otec začíná“ (Jeroným od sv. Josefa). – Zvláštním způsobem to platí o Živém plameni lásky.
Adresátka a geneze knihy
Název knihy je podle prvního verše básně, kterou zde komentuje. Z úvodu plyne, že knihu napsal pro Anu de Peñalosa, se kterou se seznámil v polovině ledna 1582 v Granadě, kam doprovázel mnišky při novém zakládání (s Annou od Ježíše). Vdova Ana de Peñalosa se o ně materiálně starala po několik měsíců. Později se Jan stává převorem v Granadě, je s ní v kontaktu, stává se jejím duchovním vůdcem. Později jsou společně i v Segovii. Po smrti Jana v Ubedě ho Ana nechává přenést do Segovie.
Na začátku je zřejmě její prosba o komentář básně; Jan v první moment odmítá.
Teprve později dostává mystické poznání a sepisuje komentář (srov. ŽP úvod). Podle Jana Evangelisty to bylo v Granadě, v době, kdy byl provinčním vikářem, sepsal ho během dvou týdnů (!), zřejmě někdy v zimě 1585-1586. Jde o první redakci knihy. O několik let později (v La Peñuela 1591, srpen-září?) vzniká druhá redakce.
Báseň
Po všech stránkách považovaná za vrchol autorovy básnické produkce. Ústřední (a takřka jediný) symbol: plamen (mystické zkušenosti). Jakoby prodloužení symbolu noci, avšak nová kvalita.
Mění (upravuje) dokonce klasickou strukturu liry, aby dosáhl neopakovatelné atmosféry klidu. Z Garcilasovy třináctiveršové stance si podržuje pouze prvních šest veršů, zatímco následujících sedm vypouští.
Na jedné straně klid a vyrovnanost (daná strukturou), na straně druhé silné afektivní zaměření (dané zvoláními).
Formálně pouze zvolání a oslovení! Nejde mu o objasňování či popisování; raději oslovuje, vstupuje do společenství s tajemstvím – Boží Trojicí. Zároveň se tu respektuje ukončenost básně Kam jsi se ukryl, Milovaný?.
První píseň: současná hojnost, zpětný pohled k „chudobě“ a pohled vpřed k cíli.
Druhá: schopnost nazírat Dárce a jeho obdarování.
Třetí: opěvuje počátek nové činnosti, která je Božím darem.
Čtvrtá: jakoby již nezpíval, nýbrž zevnitř zakoušel.
V prvních třech strofách: připomínka minulosti na jedné straně blaží (vzhledem k současnému stavu), na straně druhé poněkud „bolí“ (vzhledem k nenaplněnosti budoucího). Čtvrtá se odehrává pouze v přítomnosti; minulost ani budoucnost „nejsou“. Možná právě to způsobuje jeho neschopnost komentovat čtvrtou strofu (náhle končí! – srov. ŽPA 4,17).
Objasnění v próze
Nestačí mu prožít danou milost (= báseň), potřebuje zvláštní milost k vyjádření (srov. ŽP úvod). Navíc sám vybízí čtenáře k volnosti.
Na rozdíl od básně konkrétní a praktický účel komentáře. Proto často odbočení od tématu (tři hlavní v prvních třech strofách; vždy na základě daného verše!).
Často oslovuje i v próze!
Rozdíl mezi redakcemi: první estetičtější, více sleduje báseň, je bezprostřednější; druhá je naukovější, praktičtější.
Vlastní nauka díla
Amor calificado – dosl. „kvalifikovaná láska“ (ve smyslu „zralejší, pokročilejší“). Takřka se „dotýká“ reality blaženého patření na Boha.
Ve Výstupu následování Krista, v Písni sjednocení se Snoubencem Kristem, v Plameni přebývání a působení Nejsvětější Trojice v duši, zvláště Ducha svatého (plamen = Duch svatý, srov. ŽP 1,3).
Oproti ostatním spisům nepřítomnost plynutí času.
Někdy tušíme Janův vnitřní zápas mystika a teologa navzájem (srov. ŽP 1,14). Překypování milostí, potřeba dokazovat…
První strofa: Duch svatý přebírá iniciativu v duši.
Druhá strofa: trojiční charakter podle díla, které konají jednotl. osoby.
Třetí strofa: symbolika pochodní k vyjádření Božího působení, jež odpovídá již opravdu jeho bytí.
Čtvrtá strofa: mluví o sjednocení (jako DP), avšak v „kosmických rozměrech“.
Odbočení
Čtyřikrát na delší dobu (ŽP 1,18-26; 2,23-31; 3,18-67; 3,70-75), jinak je jich více. Ze 174 bodů celkem 76 v odbočeních, tedy skoro polovina!
Plynou především z osobní starosti autora, který cítí potřebu se k těmto tématům vyjádřit. On sám si je vědom tohoto „toulání“ (srov. ŽP 2,31; 3,27). Naukově tím dílo jen získává na hodnotě!
Tři nejdůležitější:
ŽP 1,18-26: smrtelná utrpení duše (o duchovní bolesti, srov. 2N).
ŽP 2,23-31: utrpení vedou k očištění ducha (rozdíl oproti N: klidné přijetí ze strany člověka).
ŽP 3,18-67: nebezpečí, která mohou zabránit Božímu působení (začátky kontemplace a zanechání meditace; srov. 2V.