Změny perspektivy v dílech Jana od Kříže
Janovy trinitární texty tvoří z chronologického hlediska velmi zajímavý propletenec. Nacházíme zde dvě časová jádra: období toledského vězení (kde vznikají Romance, deset strof poémy Že dobře já znám pramen a jedenatřicet strof básně Kam ses ukryl, Milovaný?) a část období, které strávil světec v Granadě (konkrétně 1582-1586, kdy se rodí zbytek básní Že dobře já znám pramen a Kam ses ukryl, Milovaný?, báseň Ó, živý plameni lásky! a komentáře dvou posledně zmiňovaných poém, Duchovní píseň a Živý plamen lásky).
A zvláště toto druhé období je pro nás nesmírně zajímavé, neboť se tu střídá vznik Duchovní písně a Živého plamene následujícím způsobem: dokončení básně z Duchovní písně (1582-1583) – báseň z Živého plamene lásky (1584) – první redakce komentáře Duchovní píseň (1584) – [jedenáctá strofa básně z druhé redakce Duchovní písně (1584?)] – první redakce komentáře Živý plamen lásky (přelom 1585/6) – druhá redakce komentáře Duchovní píseň (1585‑1586) – druhá redakce komentáře Živý plamen lásky (1591).
A právě tato skutečnost časové alternace děl Duchovní píseň-Živý plamen lásky a fakt, že oba spisy tvoří nejen báseň a následný komentář, nýbrž báseň a komentář ve dvou redakcích, nám umožňují odhalit dvě změny perspektiv, napovídající rozvoj Janovy mystické zkušenosti. Jde o posun mezi poezií a komentářem Živého plamene lásky a mezi dvěma redakcemi Duchovní písně. (27)
První změna perspektivy je mezi poémou Ó, živý plameni lásky! a následným komentářem Živý plamen lásky. Zatímco v básni je oním plamenem spíše Kristus, v komentáři je to Duch svatý. Že je tomu skutečně tak, prozrazuje nejen literární analýza básně, nýbrž i zbytky christocentrických stop v samotném komentáři (28) a zejména symbol plamene v první redakci Duchovní písně, která vznikla mezitím, kde ještě není metaforou Ducha svatého, nýbrž Boží láskou, která žhne v hrudi snoubenky zamilované do Snoubence Krista. (29)
Druhou změnu perspektivy nacházíme mezi dvěma redakcemi Duchovní písně, přičemž se zde omezím pouze na její trojiční aspekt, který nás zajímá. (30) Nejvíc pozměněnou částí komentáře je totiž jeho závěr, kde se právě nacházejí Janovy trinitární výpovědi, na což upozorňuje hned na začátku samotný autor (srov. DPB téma,2): zatímco v první redakci se v komentáři posledních strof jedná prostě o vrchol mystického života, ve druhé se duše uchází o blažený stav v nebi. Je zřejmé, že na tento posun měl vliv pseudotomášovský spisek De Beatitudine, který světec četl zřejmě během zimy 1585/6, kdy psal první redakci komentáře Živý plamen lásky. (31) Součástí změny náhledu je zde také větší zájem autora o působení Ducha svatého v přetvořené duši.