Pokus o rekonstrukci rozvoje Janovy trojiční zkušenosti
Co stálo za oběma změnami perspektiv? Věřím, že je můžeme uspokojivě vysvětlit pouze novými mystickými zkušenostmi autora, nikoli výhradně pastoračně-naukovými důvody.
Zdá se, že svatý Jan od Kříže prožil mezi lety 1584 a 1586 nejméně dvě velmi hluboké mystické zkušenosti, z nichž jedna musela mít vysloveně trojiční charakter a druhá pneumatopatický. (32) K první došlo během roku 1584, neboť ji zaznamenáváme až v závěrečné části první redakce Duchovní písně, k druhé krátce po jejím sepsání (zřejmě v následujícím roce), neboť tento text ještě nenese její stopy, na rozdíl od první redakce Živého plamene lásky, která je touto zkušeností naopak hluboce poznamenána.
Porovnáme-li tuto hypotézu s ostatními sanjuanistickými spisy, zjistíme, že nám nic nebrání ji přijmout. Naopak, některé údaje ji spíše potvrzují: v Romancích, vzniklých v toledském vězení je autorova mystická zkušenost soustředěna na láskyplný vztah Otce a Syna, zatímco Duch svatý zůstává dosud poněkud v pozadí; totéž platí pro deset strof Pramene, strofy o Duchu a Trojici vznikly až v pozdější, inkriminované době. Ani v ostatních textech, které vznikly před rokem 1584 nenacházíme výslovně trojiční nebo pneumatologickou tématiku.
Nabízí se také diachronní konfrontace s životopisnými svědectvími o trojiční spiritualitě světce. Srovnáme-li výše uvedené výpovědi sester s dobou, kdy se s Janem od Křížem setkávaly a ke kterým letům se tedy mohou jejich svědectví vztahovat, vyjde nám, že v případě Františky od Matky Boží a Anny od svatého Alberta se sice mohlo jednat o celé andaluzské období života světce (mezi 1578-1588), v případě Marie od Kříže ale pouze o jeho poslední léta (1585‑1588). Z toho plyne, že zvyk sloužit votivní mše k Trojici a láska k tomuto tajemství se dají u Mystického učitele doložit až v období, kdy už máme k dispozici trojiční texty Duchovní písně a Živého plamene lásky. První dvě svědkyně navíc spojují dvě cesty Jana od Kříže do Caravacy přes Beas de Segura (v letech 1586 a 1587), takže nic nebrání, abychom připustili, že právě k nim se vztahují uvedené výpovědi. Tím bychom se nacházeli v období mezi roky 1585-1588, což dokonale odpovídá vyslovené hypotéze. (33)
Pokusme se tedy formulovat teorii o rozvoji Janovy trojiční zkušenosti, jak nepřímo vysvítá z diachronních analýz jeho textů porovnaných s životopisnými údaji:
Počátek Janova mystického života můžeme datovat do roku 1574, kdy se vší pravděpodobností vznikla glosa Vstoupil jsem, kde jsem nevěděl, která je výslovným autobiografickým svědectvím o výrazně kontemplativní zkušenosti. (34) V té době tedy začíná první fáze mystického itineráře, jež má podobu snubní a christocentrické etapy. Můžeme ji datovat do let 1574-1584 a lze ji sledovat v postupném zrodu poémy Kam ses ukryl, Milovaný? i v dalších velkých poémách: Za jedné noci temné (1578/9) a Ó, živý plameni lásky! (první pol. 1584), a v takřka celé první redakci komentáře Duchovní píseň (1584). Mystický učitel v té době pravděpodobně prožívá svůj vztah k Bohu především snubním způsobem a to v niterném kontaktu s Kristem, takže může dokonce mluvit o „duchovních zásnubách“ a „duchovním manželství“.
A zřejmě v době, kdy svatý Jan psal závěrečnou část komentáře Duchovní píseň (DPA 35‑38), prožil svou první trojiční mystickou zkušenost (nebo řadu trojičních zkušeností), což se promítlo do obsahu závěru knihy. Jednalo se o vidění toho druhu, jaká zmiňují sestra Františka od Matky Boží a Anna od svatého Alberta? Nebo se tu projevil vliv vzpomínek na vznik strof básně případně na mystické zkušenosti toledského vězení? Nevíme; jisté však je, že od této chvíle je světec mnohem citlivější k trojičnímu tajemství než dříve. Máme zde co do činění s prostřední, velmi krátkou etapou (od druhé poloviny roku 1584 do konce roku 1585), kterou můžeme nazvat christicko-teocentrickou, (35) kde se již výslovně objevuje trojiční perspektiva, soustředěná ovšem stále víc na Krista a jeho vztah k Otci, než na Ducha svatého, byť i ten už je explicitně přítomen (srov. obsah DPA 35-38).
Poslední etapa sanjuanistického trojičního itineráře začíná pravděpodobně hlubokou pneumatickou zkušeností, kterou hodnotím jako „osobní sanjuanistické Letnice“. Muselo k ní dojít během roku 1585, neboť závěr první redakce Duchovní písně ještě nemá pneumatologické rysy, zatímco první verze Živého plamene lásky (napsaná na rozhraní let 1585/6) je již naopak celá představená v pneumatické perspektivě a konkrétní detaily poukazují na nedávný posun světcova vnímání v této věci. Nemohlo by se jednat o onu „trochu poznání a jistou vřelost“, které autorovi poskytl Pán, jak to zmiňuje svatý Jan v předmluvě (srov. ŽPA předmluva,1)? V každém případě první redakce Živého plamene lásky a druhá redakce Duchovní písně silně vykazují pneumatologické hledisko a plamen je zde už symbolem Ducha svatého. Máme tak co do činění s pneumatopaticko-trinitární etapou, která zdůrazňuje mystikovo vnímání působení Ducha svatého a otevírá ho ještě více zkušenostnímu poznání celé Trojice.