Za jedné noci temné

Tuto báseň Jan napsal záhy po útěku z vězení během pobytu v El Calvariu a v Beasu de Segura (listopad 1578 – červen 1579). Díky živosti a propojení s konkrétní zkušeností je velmi bezprostřední a skutečná; díky neosobnímu vyjádření umožňuje aplikaci na vlastní život čtenáře v knihách Výstup na horu Karmel a Temná noc.

En una noche oscura Za jedné noci temné
[Canciones de el alma que se goza de haber
llegado al alto estado de la perfección,
que es la unión con Dios por el camino
de la negación espiritual]
[Písně duše, která se raduje,
že dospěla k vznešenému stavu dokonalosti,
jímž je sjednocení s Bohem
cestou duchovního popření]
1. En una noche oscura
con ansias en amores inflamada,
¡oh dichosa ventura!,
salí sin ser notada,
estando ya mi casa sosegada.
Za jedné noci temné
s touhami, v lásce roznícena,
ó, blahé štěstí!,
vyšla jsem nepozorována,
když můj dům již byl utišen.
2. A oscuras y segura,
por la secreta escala disfrazada,
¡oh dichosa ventura!,
a oscuras, y en celada,
estando ya mi casa sosegada.
V temnotách a bezpečná,
po tajných schodech přestrojena,
ó, blahé štěstí!,
v temnotách a ve skrytosti,
když můj dům již byl utišen.
3. En la noche dichosa,
en secreto, que nadie me veía,
ni yo miraba cosa,
sin otra luz y guía
sino la que en el corazón ardía.
V tu šťastnou noc,
vskrytu, aniž mě kdo viděl,
ani já jsem na nic nehleděla,
bez jiného světla a vůdce,
leč s tím, které v srdci plálo.
4. Aquésta me guiaba
más cierto que la luz de mediodía,
adonde me esperaba
quien yo bien me sabía,
en parte donde nadie parecía.
To mě vedlo
jistěji než světlo poledne,
tam, kde mě očekával
ten, o kterém jsem dobře věděla,
v místě, kde nikdo nebyl.
5. ¡Oh noche que guiaste!
¡Oh noche amable más que el alborada!
¡Oh noche que juntaste
Amado con amada,
amada en el Amado transformada!
Ó, noci, která jsi vedla!
Ó, noci, milejší než svítání!
Ó, noci, která jsi spojila
Milovaného s milovanou,
milovanou v Milovaného přetvořila.
6. En mi pecho florido,
que entero para él solo se quardaba,
allí quedó dormido,
y yo lo regalaba,
y el ventalle de cedros aire daba.
Na mé rozkvetlé hrudi,
která se celá jen pro něj uchovávala,
tam zůstal spát,
a já jsme se mu dávala,
a vějíře cedrů skýtaly vánek.
7. El aire de la almena,
cuando yo sus cabellos esparcía,
con su mano serena
en mi cuello hería,
y todos mis sentidos suspendía.
Vánek cimbuří,
když jsem jeho vlasy rozplétala,
svou klidnou rukou
mě na šíji zranil,
a všechny mé smysly vyloučil.
 8. Quedéme y olvidéme,
el rostro recliné sobre el Amado,
cesó todo, y dejéme,
dejando mi cuidado
entre las azucenas olvidado.
Zůstala jsem a zapomněla na sebe,
svou tvář jsem sklonila nad Milovaným,
všechno skončilo a opustila jsem sebe,
když jsem zanechala svou starost
zapomenutou uprostřed lilií.

překlad P. V. Kohut

Zpět