Uvedení do noci smyslu (1N 8)
sv. Jan od Kříže
1. Tato noc, o níž říkáme, že je kontemplací, způsobuje v duchovních dva druhy temnot nebo očištění, podle dvou částí člověka, to je smyslové a duchovní. A tak jedna noc či očištění bude smyslová, a tou se duše očišťuje co do smyslu; a druhá je noc nebo očištění duchovní, a tou se očišťuje a obnažuje duše co do ducha, když jej přizpůsobuje a disponuje ke sjednocení lásky s Bohem.
Smyslová noc je běžná a stává se mnohým, a ti jsou začátečníky; o ní pojednáme nejprve.
Duchovní se týká velmi mála osob, a ti patří již k procvičeným a pokročilým; o ní pojednáme později.
2. První očištění či noc je hořká a strašná pro smysl, jak nyní řekneme. Druhá však nemá sobě rovnou, protože je strašlivá a úděsná pro ducha, jak řekneme dále. A protože v pořadí je jako první a také se jako první uskutečňuje noc smyslová, řekneme něco nejprve o ní, i když jen krátce, protože nakolik jde o věc běžnější, lze o ní najít již ledacos napsaného, a pak přejdeme k tomu, o čem chci pojednat s větším záměrem, totiž o duchovní noci, neboť o ní je toho jen velmi málo, jak v kázání tak v knihách, a dokonce i zkušenosti s ní je málo.
3. Nuže, jelikož je způsob, který mají tito začátečníci na tomto Božím putování, nízký a blíží se velmi své vlastní sebelásce a zalíbení, jak bylo výše dáno na srozuměnou, a Bůh je chce posunout kupředu a vytáhnout je z tohoto nízkého způsobu lásky k vyššímu způsobu lásky Boží a vysvobodit je z nízkého cvičení smyslu a přemítání, s nímž tak odměřeně a tak velmi nevhodně, jak jsme řekli, hledali Boha, a uvést je do cvičení ducha, v němž se mohou hojněji a svobodněji od nedokonalostí sdílet s Bohem; poněvadž se již cvičili po nějaký čas v putování ctnosti, když byli vytrvalí v meditaci a modlitbě, v nichž s chutí a zalíbením, které tam nacházeli, se odpoutali od věcí světa a nabyli určitých duchovních sil v Bohu, kterými poněkud zkrotili žádosti ohledně tvorů, takže jsou s to vytrpět pro Boha nějaké to břímě a trochu vyprahlosti, aniž by se vrátili nazpět, v nejlepším čase, kdy s největší chutí a s největším zalíbením konají tato duchovní cvičení, a kdy se jim zdá, že jim slunce božských milostí září nejjasněji, zatemňuje Bůh toto slunce a zavírá dveře a pečetí pramen sladké duchovní vody, kterou okoušeli v Bohu pokaždé a po celou dobu, kdy chtěli; neboť jelikož byli tak slabí a křehcí, nebyly jim dosud zavřeny dveře, jak říká svatý Jan ve Zjevení (3,8). A tak je nechává takto potmě, že ani neví, kam se podít smyslem obrazotvornosti a přemítáním, protože nemohou v meditaci udělat ani krok, jak to předtím obvykle dělávali, jelikož je již vnitřní smysl ponořen do těchto nocí, a nechává je tak ve vyprahlosti, že nejen nenacházejí šťávu a zalíbení v duchovních věcech a dobrých cvičeních, v nichž obvykle nacházívali své rozkoše a zalíbení, nýbrž namísto toho nalézají ve zmíněných věcech naopak nechuť a hořkost; neboť, jak jsem řekl, jelikož Bůh cítí, že již poněkud povyrostli, aby se posílili a vyšli z plenek, oddaluje je od sladkého prsu a spouští je ze svých paží, a navyká je kráčet po vlastních nohou; a v tom oni cítí velkou novotu, protože se jim vše převrátilo naruby.
4. To se usebraným lidem stává – poté, co začnou, – obvykle za kratší dobu než ostatním, neboť jsou svobodnější od příležitostí vracet se zpět a k tomu, aby dříve odstranili žádosti po věcech tohoto věku, což je to, co se vyžaduje k tomu, aby se začalo vstupovat do této šťastné noci smyslu. Obvykle – poté, co začnou, – neuběhne mnoho času a oni začínají vstupovat do této noci smyslu; a všichni ostatní do ní vstupují, protože je obvyklé, že upadnou do těchto vyprahlostí.
5. Ohledně tohoto druhu smyslového očištění, poněvadž jde o věc tak obvyklou, bychom zde mohli uvést velký počet citací božského Písma, kde se jich na každém kroku, zvláště v Žalmech a v Prorocích, nachází mnoho. Proto tím nechci ztrácet čas, neboť i tomu, kdo je tam neumí najít, stačí obecná zkušenost, která ohledně ní existuje.
Překlad P. V. Kohut