Dvě tváře téže teologální zkušenosti
Před nějakou dobou jsem slyšel jednoho kněze, mého přítele, jak říká, že se mu vůbec nelíbí, když se mluví o temnotě a noci, když je řeč o křesťanské spiritualitě, protože křesťanské putování není cestou temnoty, nýbrž světla. Jistě měl zčásti pravdu. A tak to nacházím v Novém zákoně. Říká se tam například, že „Bůh je světlo a není v něm žádná temnota“ (1 Jan 1,5; srov. 1 Tim 6,16; Jak 1,17). A v evangeliu svatého Jana se vkládá Ježíšovi do úst následující vyjádření: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude kráčet v temnotách, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). V tomtéž duchu mluví Pavel o tom, že nás v Kristu Bůh vytrhl z moci temnot a převedl do království lásky, království svého milovaného Syna (srov. Kol 1,13; 1 Petr 2,9). Proto se také křesťané označují jako „osvícení“ (srov. Žid 6,4-6; 10,32). A jsou vybízeni k tomu, aby kráčeli a setrvávali vždy v tomto Božím světle (srov. Mt 5,14-16; Jan 3,21; 1 Jan 1,6-7).
To všechno je pravda. Je však třeba také říci, že i tma, temnota a noc jsou kosmickými symboly, silně zakořeněné v nejstarší lidské kultuře, a s ohledem na křesťanské putování mají nejen solidní zakotvení v křesťanské tradici od prvních staletí, nýbrž také v samotném Písmu svatém. A to nejen v západní, ale i východní tradici.
Biblickými texty na toto téma jsou například:
- kniha Píseň písní s nejrůznějšími komentáři a patristickými texty inspirovanými touto knihou (např. Origenovy, Řehoře Nysského, Ambrože, Bernarda, atd.), ve kterých se zdůrazňuje, mimo jiné prvky, také skutečnost, že snoubenka – církev, duše – vychází za noci a hledá snoubence, Boha, Krista;
- nebo rovněž zkušenost Boha, kterou měl Mojžíš na Sinaji, jako temné světlo (srov. Řehoř Nysský);
- nebo kniha Job, jehož postava se mění v předobraz Krista a osoby, kterou nechává Bůh projít zkouškou pozbavení všeho a dokonce dopouští, aby byla pokoušena ďáblem, ale které se také zjevuje uprostřed bolesti a utrpení (srov. Řehoř Veliký);
- nebo víra viděná v obrazu temného a zároveň ohnivého mraku, které vedl Izraelity na poušti, atd.
Třebaže tedy Jan od Kříže není prvním, kdo používá v této křesťanské tradici vyjádření a symbol noci a temnoty, aby jimi odkázal především na etapy očištění a putování víry člověka na tomto světě, je bezpochyby pravdou, že uměl zvlášť silně zdůraznit jedno i druhé, to znamená, jako symbolické vyjádření, tak jeho duchovní obsah.
Proto je v rámci křesťanské tradice, a to jak východní, tak západní, svatý Jan od Kříže uznáván jako velký učitel noci v duchovním smyslu. Pod zmíněným symbolem dokázal mistrným způsobem sebrat to, co předchozí křesťanská tradice vyjádřila ohledně takzvané mystiky temnoty a mystiky světla (srov. Řehoř Nysský a PseudoDionýzius Areopagita), ohledně očistné cesty a očištěních jako podmínce k tomu, aby člověk dospěl k plné zkušenosti Boha, nebo ohledně jednotlivých etap zkušeností tmy a temnoty a vztahů těchto (zkušeností) se zakoušením Boha jako světla. Jeho nauka o noci během duchovního putování je bezpochyby bohatší a rozvinutější oproti tomu, co se obvykle říká a vysvětluje, jak tomu ostatně bylo a je také v celé křesťanské tradici. (1)
Na druhou stranu on sám vyznává, že užíváním symbolu „temné noci“ nemá v úmyslu nic jiného, leč sledovat křesťanskou tradici a prohloubit ji ohledně nezbytných očištění, jimiž je třeba projít, aby mohl člověk žít své plné přetvoření v Boha. Tvrdí to na počátku knihy Výstup na horu Karmel: „Má-li duše dospět do stavu dokonalosti, musí obyčejně projít nejprve dvěma hlavními druhy noci, které nazývají duchovní lidé očištěními neboli očišťováními duše. A zde je nazýváme nocemi, protože v obou dvou kráčí duše jako za noci, potmě“ (1V 1,1). (2)
Jan od Kříže si je dobře vědom, jak husté jsou někdy temnoty, které může člověk cítit a prožívat, a to jak na úrovni čistě lidské, nakolik žije vzdálen Bohu, tak na cestě své vlastní duchovní zkušenosti právě kvůli požadavku očištění a vlastního očistného působení Božího. Tak to on sám opakovaně při různých příležitostech tvrdí průběžně ve svých spisech. Odtud pochází ono všeobecné uznání hodnoty Jana od Kříže jako povýtce mystika noci nebo temné noci.
V každém případě se mi zdá velmi výmluvná následující věta, kterou nacházíme v jednom z jeho dopisů: „Kdo nechce nic jiného než Boha, nechodí v temnotách, i kdyby sám sebe viděl velice temného a ubohého“ (K 19). (3) Neboť on je zároveň mystikem světla, a to včetně knihy Temná noc, a to se ne vždy dostatečně zdůrazňuje. Pro něj totiž nejsou obě tyto skutečnosti, tj. temnota a světlo, navzájem neslučitelné, nýbrž jsou naopak navzájem velmi niterně provázány.