1. Sanjuanistická hermeneutika
O problému pochopení svých poetických děl plných obrazů a symbolů pojednal sv. Jan od Kříže v Prologu k Duchovní písni Matce Anně od Ježíše, představené kláštera sester karmelitek sv. Josefa v Granadě v r. 1584, kdy ho jeho duchovní dcera žádala o vysvětlení poezie vyprávějící o sjednocení člověka s Bohem. Učitel Karmelu tehdy připomněl, že tento úkon patří k největším tajemstvím Boha udělujícího se člověku, která se nedají uzavřít do teologických nebo filozofických definic. Poněvadž tyto prožitky patří do oblasti mystiky, nelze se tedy divit, že každý, kdo o nich bude hovořit a popisovat je, se musí odvolávat na „podobenství, obrazy a přirovnání“, která jedině mohou přiblížit zkušenost, jež je vlastnictvím Bohem obdarované osoby. Tato podobenství, obrazy a přirovnání patří do oblasti znamení, jež je třeba číst ve správném kontextu, kterými jsou „vlny lásky“, jež jsou tak těžko uchopitelné slovy a pojmy. Španělský mystik varoval před nesprávnými souvislostmi a poukázal proto na Písmo svaté, jež může pomoci v pochopení mystických prožitků a stát se klíčem pro čtení těchto literárních znamení:
„Tato podobenství, nejsou-li čtena s prostotou ducha lásky a porozumění, která (v sobě) mají, jeví se spíše jako nesmysly než jako rozumné výroky, jak je to vidět v božských Písních Šalomounových a v jiných knihách božského Písma, kde Duch nemůže dát pochopit celé bohatství svého významu pomocí lidových a běžných pojmů, a tak tato tajemství vyjadřuje zvláštními obrazy a podobenstvími“ (DP, Prolog 1).
Není však třeba nechat se odradit těmito obtížemi, ale odvážně se pustit do tohoto úkolu, neboť každé rozluštění těchto znamení poskytuje nové pochopení i člověku, jenž nestuduje teologii; mystický prožitek je totiž dáván Bohem každému člověku bez ohledu na vzdělání. Autor Duchovní písně povzbuzuje Matku Annu od Ježíše a všechny čtenáře svých děl, aby je s odvahou četli, protože mohou vrhnout trochu světla na niterné prožitky:
„A tak třebaže se zde pokusím trochu je objasnit, není důvod se na toto objasnění vázat; protože mystická moudrost pramenící z lásky, o níž tyto písně pojednávají, nepotřebuje být rozlišeně pochopena, aby v duši způsobila účinek lásky a zalíbení, neboť je to na způsob víry, kterou milujeme Boha, aniž bychom jej chápali“ (DP, Prolog 2).
Svatý Jan od Kříže doporučuje reflexi těchto obrazů, podobenství a metafor, jež my budeme nazývat symboly, a poukazuje na podstatu při interpretaci mystických symbolů, které vyjadřují a přibližují tajemnou lásku Boha k člověku a povzbuzují k lásce.
Mezi podobenstvími a metaforami, kterých je v dílech sv. Jana od Kříže velmi mnoho – hora, cesta, oděv, rána, ruka, holubice, jeskyně, propast – stojí nepochybně na prvním místě obrazy světla a temnoty, jež patří do roviny symbolů, čili složitých znamení poukazujících na skutečnost vztahu člověka s Bohem, a průvodní prožitky, jež z jedné strany povzbuzují, ale z druhé budí strach a zděšení. Když španělský mystik popisuje cestu člověka k Bohu a vztah tvora se Stvořitelem, jež se uskutečňuje teologálními ctnostmi víry, naděje a lásky, zahrnuje do těchto symbolů mimořádně bohatý obsah, jenž je syntézou lidské zkušenosti a prožitku zjevené víry. Je vnímavý vůči vnějšímu světu, danému zrakem, a tudíž ukazuje na celé bohatství obsahu mystického prožitku, který v sobě spojuje zkušenosti na podobném principu, jako je světlo a temnota.
V sanjuanistické hermeneutice, tedy ve způsobu vysvětlení děl sv. Jana od Kříže, je bezpochyby východiskem prožitek víry daný v židokřesťanském zjevení. U velkých biblických postav a v událostech z dějin spásy je třeba hledat vysvětlení oněch obrazů, podobenství a metafor, které používal učitel noci, aby popsal prožitek vztah člověka s Bohem. Použití symbolů světla a temnoty autorovi Duchovní písně umožnilo dotknout se nejen tajemství lásky a mystické moudrosti, ale i poukázat na prožitek afektivní stránky, obsahující city, skrytá přání a volní rozhodnutí, jež v člověku vznikají, když vstupuje do velmi blízkého kontaktu s Bohem.
Nauka o sjednocení člověka s Bohem má u sv. Jana od Kříže pevné biblické základy. Autor Temné noci a Duchovní písně mnohokrát zdůrazňuje, že mystické stavy, jež popisoval, mají oporu nejen v osobních zkušenostech, ale i v prožitcích lidí, kterým byl duchovním vůdcem. Žádné teoretické vědění ani soukromá zkušenost totiž nemohou stačit pro dostatečné vysvětlení toho, co zahrnují symboly světla a tmy. Nejzazším základem pojednání o temnotě a jasu v mystickém sjednocení je pro učitele Karmelu Písmo svaté, které obsahuje základní znalosti o tomto tématu. V mnohých textech sv. Jan od Kříže nejčastěji používá knihu Exodus, Joba, Tobiáše a Žalmy.