Závěr
Vraťme se na závěr tam, odkud jsme vyšli, ke scéně, kterou začal náš film: obraz fra Jana od Kříže, který čte Díla matky Terezie v jejich prvním vydání. Toto vydání začíná jakýmsi úvodním dopisem fra Ludvíka z Leónu, nejlepší předmluvou, jaká kdy byla k Tereziiným spisům napsána a v níž editor vyslovil ohledně svérázu těchto knih některá velmi odvážná tvrzení – tak odvážná, že tyto knihy otevřeně kvalifikoval jako inspirované:
„A tak, vždy když je čtu, znovu je obdivuji a na mnoha jejich místech se mi zdá, že to již není lidský génius, kterému naslouchám; a nepochybuji, že skrze ni na mnoha místech promlouval Duch svatý a že vedl její pero a její ruku, neboť to vykazuje jak světlo, které vnáší do temných věcí, tak i oheň, který prostřednictvím jejích slov zapaluje srdce toho, kdo čte.“
Nevíme, jak mohl na takové tvrzení reagovat Jan od Kříže, avšak domníváme se, že měl důvody a zkušenost, aby se od něj nedistancoval, ba naopak aby je plně sdílel, když i své vlastní verše považoval za inspirované – oproti Bibli s rozdílem co do stupně, nikoli však co do povahy. Ostatně své vlastní spisy velmi originálně postavil do spojitosti s Písmem svatým, když svá díla objasňoval dobovými exegetickými metodami a hledal v nich především duchovní smysl, jak se to dělalo s Biblí.
Víme ovšem, jak reagovali jiní, neúplatní strážci ortodoxie, jako např. Alonso de la Fuente a jeho následovníci, kteří ve velkém počtu napadali vydání Tereziiných spisů a nacházeli v nich všechny druhy herezí (rozuměj: v zaujetí proti bludařskému hnutí alumbrados – „osvícených“) a kteří předkládali inkvizici udání a žádosti o to, aby odsoudila světici, vydavatele i čtenáře jejích děl. Tak o to žádal rovněž dominikán Juan de Lorenzana 25. června 1593, nedlouho po smrti svatého Jana od Kříže, v následující prosbě:
„Říkám Vaší vznešenosti, co se mi zdá ohledně těchto knih, u kterých se divím, že je viděli vzdělaní muži, a přesto je neodsoudili jako knihy zhoubné a obsahující zlou nauku, a jsem přesvědčen, že působí mnoho škody, neboť se velmi šíří a čte je mnoho nevzdělaných lidí, především z jejího Řádu, bratři i mnišky, neboť ony i oni považují tyto knihy za prorocké (…) Proto Vás žádám, vznešenosti, aby se tyto knihy a traktáty Terezie od Ježíše, které působí mnoho škody, zakázaly, protože se dostávají do rukou různých paní a beát a mnoha jiných lidí. A ti z jejího Řádu, bosé mnišky i bosí bratři, považují tyto knihy za věštbu a jako stanovy a způsob života svého Řádu.“
Jan od Kříže zemřel, aniž by se dozvěděl rozuzlení těchto absurdních inkvizičních udání. V každém případě dnes se pro nás ona přitěžující okolnost těchto obžalob bezpochyby stává tou největší chválou oněch karmelitánských bratří a mnišek, kteří – jako Jan od Kříže – považovali knihy světice za „věštbu a jako stanovy a způsob života“ a kteří prostřednictvím jejich četby objevovali tajemství charismatického ztotožnění se se Zakladatelkou, když četli její spisy jako živé stanovy a vnímali, že jsou do nich sami radikálně zahrnuti. Totéž se i dnes říká v našich Stanovách a právě toto si Řád bosých karmelitánů předsevzal dělat v těchto letech, předcházejících pětistému výročí narození svaté Terezie.
Ze španělštiny přeložil
otec Vojtěch od sv. Hedviky OCD
Z časopisu Karmel 3,4/2014; 1/2015
s laskavým svolením
redakčně upraveno