Svatý Jan od Kříže a posedlá mniška
Nejznámější exorcismus význačného karmelitána
Jose Vincente Rodriguez OCD
Když Jan od Kříže pobýval v Avile, udály se v jeho životě výjimečné věci. Získal tam věhlas velkého exorcisty díky své moci nad ďábly. Nejznámější případ, sledovaný celým městem, byl příběh Marie de Olivares Guillamas, augustiniánky z kláštera Panny Marie Laskavé. Klášter „byl malá budova chudého vzezření, postavená na místě, kde byla dříve mešita. Situovaný byl jihovýchodně od města, za zdmi, vedle mohutných stožárů Puetra del Alkazar.“ Marie de Olivares pocházela z Avily a složila v tomto klášteře sliby v roce 1563. Obrátila na sebe pozornost sérií podivných událostí, jež nebylo možné vysvětlit. Bez zvláštního studia znala a uměla velmi dobře vysvětlovat Písmo svaté. Říkalo se, že „hovoří všemi jazyky a zná všechny obory vědy.“ Přicházelo za ní mnoho učenců, aby naslouchali jejím teologickým komentářům a interpretaci Bible.
Někteří historici se později dokonce bavili uspořádáváním dopisů slavných mužů, jež zkoumali tohoto výjimečného ducha; byli jimi: Mancio de Corpus Christi, dominikán, Bartolome de Medina, také dominikán, Juan de Guevara, augustinián (jeho přednášky na univerzitě v Salamance byly tak vynikající, že byly považovány za „zázračné“), Luis de Leon, mistr mnoha věd, znalec Bible, augustinián. Nevíme, zda se účastnily i další osobnosti Avily: don František de Salcedo, Julian z Avily či někdo další ze známých dominikánů nebo jezuitů. Krátce řečeno: učení teologové a slavní vzdělanci navštěvující Avilu „uznali tohoto ducha za dobrého a mimořádnou znalost věd za nadpřirozený úkaz“.
Nebylo však jasné všechno. Do Avily přicestoval provinciál augustiniánů a pravděpodobně otec generál. Rozhovor s mniškou je vůbec neuklidnil. Postavili se k zázraku rezervovaně a na své pochybnosti nedokázali zapomenout. Slyšeli o duchu svatosti a znalostech Jana od Kříže. Proto chtěli, aby viděl mnišku on. Naléhali, ale Jan zpočátku odmítal a odůvodňoval to pravděpodobně nedostatkem zkušeností v této oblasti a svým mladým věkem. Bylo mu tehdy necelých 32 let.
Představený augustiniánů mu ale dal povolení několikrát vstoupit do klášterní klauzury, aby mohl bez překážek zkoumat tento výjimečný případ a určil mu i termín prvního setkání. V určenou dobu Jan od Kříže vešel do hovorny. Z druhé strany přišla mniška. Vždy uváděla všechny v úžas ostrým jazykem a dobrými, vtipnými poznámkami. „Avšak když spatřila malého, nenápadného řeholníka, nedokázala ze sebe vypravit nic. Oněměla, začala se chvět a potit jako viník před soudem. Nevyměnili si ani slovo.“
Otec Jan odešel z hovorny a oznámil pod tajemstvím otci generálovi, že mniška je posedlá zlým duchem a že bude zapotřebí mnohokrát opakovat exorcismus. Představený souhlasil. Od té chvíle mohl Jan udělat vše, co uznal v té věci za vhodné. Souhlasil tedy, že pomůže. O mnoho let později řekl, že před započetím exorcismů „informoval inkvizitory o tom, že obdržel dovolení udělat všechno, co je nutné“ (Biblioteca Mistica Carmelitana 14, 190).
Začaly se dít výjimečné věci. Jan si uvědomoval riziko a začal se duchovně připravovat: modlil se, postil, dělal pokání a praktikoval různá odříkání. Celé dny i týdny věnoval sestře: exorcismy, setkání a katecheze. Chtěl ubohou posedlou osvobodit nejen od démona, ale i od myšlenkového zmatku, jehož byla obětí.
Ďábel odmítal opustit tělo a tvrdil, že mniška je jeho majetkem. Vydala se mu dobrovolně, když vlastním jménem podepsala smlouvu a zpečetila ji krví. Jan nerezignoval a jednoho dne při mši se mu onen dokument zpřítomnil. Ihned ho spálil.
Po zničení tajemného papíru mniška na nějakou dobu získala duchovní vyváženost, ale ďábel ji neopustil. Zjevoval se jí v podobě otce Jana nebo nějaké řeholnice, psal v Janově jménu, dával jí špatné rady a přiváděl tak mnišku k šílenství. Nařídil jí jít do zpovědnice, kde ji v oděvu otce Jana pokoušel a ničil naději na záchranu.
Poslední útok byl výjimečně silný. Exorcismy se obrátily v otřesnou podívanou. Po dlouhotrvajícím odporu a diskusích zlí duchové „odešli s křikem, že od Bazilových dob se jim nikdo s takovou rozhodností nepostavil. Mniška omdlela a přišla k sobě až po chvíli. Seděla na zemi a po námaze odpočívala. Vstala už naprosto zdravá.“
Otec Jan vypracoval o Marii de Olivares memoriál, v němž představil svůj pohled na věc. Později byl vyslýchán v procesu s ní. Svatá inkvizice z Valladolidu poslala procesní materiály hlavnímu tribunálu v Madridu. 23. října 1574 přišel z Madridu list: „Okamžitě po jeho doručení se má před tribunál svaté inkvizice dostavit otec Jan od Kříže, bosý karmelitán. Bude vyslechnut ve věci memoriálu zaslaného téže inkvizici.“
Otec Jan se vydal do Valladolidu. V prvních listopadových dnech tam byla také přivezena Marie de Olivares, která byla umístěna do kláštera Matky Boží.
Otec Jan, velký exorcista, jenž měl moc vyhánět zlé duchy, se stal známým. V dopise převorce z Medina del Campo Anežce od Ježíše napsala Matka Terezie od Ježíše na podzim 1574: „Dcero moje, velmi lituji nemoci sestry Izabely od svatého Jeronýma. Posílám vám otce Jana od Kříže, aby ji uzdravil. Bůh ho obdařil milostí vyhánět démony z těl posedlých lidí. Právě v Avile osvobodil jednu osobu od tří legií démonů. Ve jménu Boha požádal, aby mu řekli, kým jsou. Poslechly ho ihned.“
Otec Jan jel do Medina del Campo a setkal se s mniškou, která byla považována za posedlou. Pochopil, že došlo k omylu. Izabela od svatého Jeronýma byla prostě psychicky nemocná. Zemřela 23. listopadu 1582.
Případ Marie de Olivares byl nejobtížnější a bez pochyby nejznámější, ale nikoli jediný, v němž Jan od Kříže pomohl. Svědkové hovořili ještě o několika podobných.
Přeložila sr. Terezie Eisnerová
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů