Romance Na evangelium „In principio erat Verbum“
Tyto romance sepsal Jan od Kříže během toledského vězení (1577/8). Někteří autoři považují skladbu za biblicko-liturgickou meditaci o Trojici a o dějinách spásy (zejména o vtělení) a považují ji za plod autorových zbožných meditací. Skutečnost autorovy osobní situace ovšem vede spíše k domněnce, že i za vznikem této nejdelší Janovy básnické skladby stojí mystická zkušenost. S ohledem na rozsah básně je pravděpodobnější její postupný a pozvolný vznik v průběhu věznění; obsah naznačuje, že může jít dokonce o nedokončenou skladbu.
Jde o biblicko-teologickou kontemplaci tajemství Trojice a vtělení, která užívá jen minimálně specificky teologického jazyka a naopak velmi hojně lidových obratů a vyjádření.
Základní struktura:
- Úvod: intratrinitární život lásky (romance 1-2)
- První dialog mezi Otcem a Synem: stvoření (3-4)
- Intermezzo: advent lidstva a starce Simeona (5-6)
- Druhý dialog mezi Otcem a Synem: vtělení (7-8)
- Závěr: Narození Páně (9).
| Romance sobre el evangelio „In principio erat Verbum“ |
Romance na evangelium „In principio erat Verbum“ |
| 1. [Acerca de la Santísima Trinidad] | 1. [Ohledně Nejsvětější Trojice] |
| En el principio moraba el Verbo y en Dios vivía, en quien su felicidad infinita poseía. |
Na počátku přebývalo Slovo a v Bohu žilo, ve kterém své štěstí nekonečné vlastnilo. |
| El mismo Verbo Dios era, que el principio se decía; él moraba en el principio, y principio no tenía. |
Samotné Slovo bylo Bohem, který se nazýval počátkem; přebýval na počátku a počátek neměl. |
| El era mismo principio; por eso de él carecía; El Verbo se llama Hijo que de el principio nacía. |
Byl samotným počátkem; proto se mu jej nedostávalo; Slovo se jmenuje Syn, který se z počátku zrodil. |
| Hale siempre concebido, y siempre le concebía; dale siempre su sustancia y siempre se la tenía. |
Má jej stále počatého a stále ho počínal; dává mu stále svou podstatu a stále si ji podržuje. |
| Y así, la gloria del Hijo es la que en el Padre había, y toda su gloria el Padre en el Hijo poseía. |
A tak sláva Syna je ta, kterou měl v Otci, a všechnu slávu Otec v Synu vlastnil. |
| Como amado en el amante, uno en otro residía, y aquese amor que los une en el mismo convenía |
Jako milovaný v milujícím, jeden ve druhém dlel, a ona láska, která je sjednocuje, v tomtéž se shodovala |
| con el uno y con el otro en igualdad y valía. Tres Personas y un amado entre todos tres había, |
s jedním i s druhým v rovnosti a hodnotě. Tři Osoby a jeden milovaný mezi všemi třemi byl |
| y un amor en todas ellas un amante las hacía; y el amante es el amado en que cada cual vivía; |
a jedna láska v nich všech je činila jedním milujícím; a milující je milovaný v němž každý žil; |
| que el ser que los tres poseen, cada cual le poseía, y cada cual de ellos ama a la que este ser tenía. |
takže bytí, které ty tři (osoby) vlastní, každá z nich vlastnila, a každá z nich miluje tu, která měla toto bytí. |
| Este ser es cada una, y éste solo las unía en un inefable nudo que decir no se sabía; |
Toto bytí je každá z nich, a pouze to je sjednocovalo v nevýslovném poutu, které nebylo možné vyjádřit; |
| por lo cual era infinito el amor que las unía, porque un solo amor tres tienen, que su esencia se decía: |
proto byla nekonečná láska, která je sjednocovala, neboť jedinou lásku tři mají která se jejich bytností nazývala: |
| que el amor, cuanto más uno, tanto más amor hacía. |
neboť láska, čím víc jedna, tím více lásky působila. |
| 2. [De la comunión de las Tres Personas] | 2. [O sdílení třech osob] |
| En aquel amor inmenso que de los dos procedía, palabras de gran regalo el Padre al Hijo decía, |
V oné nesmírné lásce, která z obou vycházela, slova velkého obdarování Otec k Synu pronesl, |
| de tan profundo deleite que nadie las entendía; solo el Hijo lo gozaba, que es a quien pertenecía; |
tak hluboké rozkoše, že jim nikdo nerozuměl; pouze Syn se z toho těšil, jenž je tím, komu to náleželo; |
| pero aquello que se entiende, de esta manera decía: – Nada me contenta, Hijo, fuera de tu compañía; |
avšak to, čemu se rozumí, takto říkal: – Nic mě neuspokojuje, Synu, mimo tvou společnost; |
| y si algo me contenta, en ti mismo lo quería. El que a ti más se parece a mí más satisfacía, |
a pokud mě něco uspokojuje, v tobě samém jsem to chtěl. Ten, kdo se ti více podobá, mě více ukojil, |
| y el que en nada te semeja en mí nada hallaría. En ti solo me he agradado, ¡oh vida de vida mía! |
a ten, kdo ti v ničem není podobný, ve mně by nic nenašel. V tobě samém se mi zalíbilo, ó, živote mého života! |
| Eres lumbre de mi lumbre, eres mi sabiduría, figura de mi sustancia en quien bien me complacía. |
Jsi světlem z mého světla, jsi mou moudrostí, podobou mé podstaty, v kterém se mi velmi zalíbilo. |
| Al que a ti te mare, Hijo, a mí mismo le daría, y el amor que yo en ti tengo ese mismo en él pondría, |
Tomu, kdo si tě zamiluje, Synu, sebe sama bych dal, a láska, kterou v tobě mám, tutéž bych do něj vložil, |
| en razón de haber amado a quien yo tanto quería. |
protože si zamiloval toho, kterého jsem měl tak rád. |
| 3. [De la creación] | 3. [O stvoření] |
| – Una esposa que te ame, mi Hijo, darte quería, que por tu valor merezca tener nuerstra compañía, |
– Snoubenku, která by tě milovala, můj Synu, dát bych ti chtěl, která by si pro tvou hodnotu zasloužila být v naší společnosti, |
| y comer pan a una mesa de el mismo que yo comía, porque conozca los bienes que en tal Hijo yo tenía, |
a jíst chléb u jednoho stolu, tentýž, který jsem já jedl, aby poznala dobra, která jsem v takovém Synovi měl, |
| y se congracie conmigo de tu gracia y lozanía. – Mucho lo agradezco, Padre, – el Hijo le respondía –; |
a aby mi lichotil kvůli tvému půvabu a svěžesti. – Velmi za to děkuji, Otče, – Syn odpověděl –; |
| a la esposa que me dieres yo mi claridad daría, para que por ella vea cuánto mi Padre valía, |
snoubence, kterou bys mi dal, svůj jas bych dal, aby skrze něj viděla, zač můj Otec stál, |
| y cómo el ser que poseo de su ser le recibía. Reclinarla he yo en mi brazo, y en tu amor se abrasaría, |
a jak bytí, které vlastním, z jeho bytí jsem přijal. Sevřel bych ji ve své náruči a ve tvé lásce by se roznítila, |
| y con eterno deleite tu bondad sublimaría. |
a věčnou rozkoší by tvou dobrotu velebila. |
| 4. [Prosigue] | 4. [Pokračuje] |
| – Hágase, pues – dijo el Padre –, que tu amor merecía; y en este dicho que dijo, el mundo criado había, |
– Ať se tedy stane – řekl Otec –, co tvá láska zasloužila; a v tomto výroku, který pronesl, svět stvořil, |
| palacio para la esposa hecho en gran sabiduría; el cual en dos aposentos, alto y bajo dividía; |
palác pro snoubenku, učiněný ve velké moudrosti; který do dvou pokojů, horního a dolního rozdělil; |
| el bajo de diferencias infinitas componía; mas el alto hermoseaba de admirable pedrería. |
dolní z rozdílů nekonečných sestavil; avšak horní zkrášlil obdivuhodnými drahokamy. |
| Porque conozca la esposa el Esposo que tenía, en el alto colocaba la angélica jerarquía; |
Aby poznala snoubenka Snoubence, kterého měla, v horní umístil andělské sbory; |
| pero la natura humana en el bajo la ponía, por ser en su compostura algo de menor valía. |
avšak lidskou přirozenost do dolní vložil, neboť ve své složenosti měla trochu nižší hodnotu. |
| Y aunque el ser y los lugares de esta suerte los partía, pero todos son un cuerpo de la esposa que decía: |
A třebaže bytí a místa tímto způsobem rozdělil, (ale) všichni jsou jedním tělem snoubenky, o které řekl: |
| que el amor de un mismo Esposo una esposa los hacía. Los de arriba poseían el Esposo en alegría, |
že láska samotného Snoubence z nich snoubenku učinila. Ti nahoře vlastnili Snoubence v radosti, |
| los de abajo en esperanza de fe que les infundía, diciéndoles que algún tiempo él los engrandecería, |
ti dole v naději víry, kterou jim vléval, když jim říkal, že jednou je povýší, |
| y que aquella su bajeza él se la levantaría de manera que ninguno ya la vituperaría, |
a že onu jejich nízkost on pozvedne tak, že nikdo už ji nepotupí, |
| porque en todo semejant él a ellos se haría, y se vendría con ellos, y con ellos moraría, |
neboť ve všem podobný on se jim učiní, a cele se jim vydá, a s nimi bude přebývat, |
| y que Dios sería hombre, y que el hombre Dios sería, y trataría con ellos, comería y bebería, |
a že Bůh bude člověkem, a že člověk Bohem bude, a bude se s nimi stýkat, jíst a pít, |
| y que con ellos contino él mismo se quedaría hasta que se consumase este siglo que corría, |
a že s nimi neustále on sám zůstane, dokud nepomine tento věk, který probíhal, |
| cuando se gozaran juntos en eterna melodía, porque él era la cabeza de la esposa que tenía, |
kdy se budou těšit společně ve věčné melodii, protože byl hlavou snoubenky, kterou měl, |
| a la cual todos los miembros de los justos juntaría, que son cuerpo de la esposa, a la cual él tomaría |
s níž by všechny údy spravedlivých spojil, kteří jsou tělem snoubenky, kterou by držel |
| en sus brazos tiernamente y allí su amor la daría; y que así juntos en uno al Padre la llevaría, |
ve svých pažích něžně a tam jí svou lásku dal; a že tak spojené v jedno k Otci by ji pozvedl, |
| dónde de el mismo deleite que Dios goza, gozaría; que, como el Padre y el Hijo y el que de ellos procedía, |
kde by se toutéž rozkoší kterou se Otec těší, těšili; takže, jako Otec a Syn a ten, který z nich vycházel, |
| el uno vive en el otro, así la esposa sería que, dentro de Dios absorta, vida de Dios viviría. |
jeden žije v druhém, tak by i snoubenka byla, že do svého Boha pohroužena, život Boha by žila. |
| 5. [Prosigue] | 5. [Pokračuje] |
| Con esta buena esperanza que de arriba les venía, el tedio de sus trabajos más leve se les hacía; |
S touto velkou nadějí, která jim shůry přicházela, odpor k jejich strádáním se jim lehčím stával; |
| pero la esperanza larga y el deseo que crecía de gozarse con su Esposo contino les afligía: |
avšak dlouhé očekávání a touha, která rostla, těšit se se svým Snoubencem, je ustavičně skličovala: |
| por lo cual con oraciones, con suspiros y agonía, con lágrimas y gemidos le rogaban noche y día |
proto v modlitbách, vzdycháních a agónii, slzách a nářcích prosili ho nocí i dnem, |
| que ya se determinase a les dar su compañía. Unos decían: ¡oh, si fuese en mi tiempo alegría! |
aby se už rozhodl dát jim svou společnost. Jedni říkali: ó, kéž by nastala v mé době radost! |
| Otros: acaba, Señor; al que has de enviar, envía. Otros: ¡oh, si ya rompieses esos cielos, y vería |
Jiní: skonči, Pane; toho, kterého máš poslat, pošli. Jiní: ó, kéž bys již roztrhl ona nebesa, a viděl bych |
| con mis ojos que bajases, y mi llanto cesaría! ¡Regad, nubes de lo alto, que la tierra lo pedía, |
na vlastní oči, jak sestupuješ, a můj pláč by přestal! Dejte rodu, oblaka shůry, neboť země si to žádala, |
| y ábrase ya la tierra que espinas nos producía, y produzca aquella flor con que ella florecería! |
a rozněť již zemi, která nám trny plodila, a ať vydá onen květ, kterým by rozkvetla! |
| Otros decían: ¡oh, dichoso el que en tal tiempo sería, que merezca ver a Dios con los ojos que tenía, |
Jiní říkali: ó, šťastný, kdo by v oné době byl, aby si zasloužil vidět Boha očima, které měl, |
| y tratarle con sus manos, y andar en su compañía, y gozar de los misterios que entonces ordenaría! |
a dotýkal se jej svýma rukama, a pohyboval se v jejich společnosti, a těšil se z tajemství, která by tehdy uspořádal! |
| 6. [Prosigue] | 6. [Pokračuje] |
| En aquestos y otros ruegos gran tiempo pasado había; pero en los postreros años el fervor mucho crecía, |
S oněmi a jinými prosbami velmi mnoho času uplynulo; avšak v posledních letech horlivost velmi rostla, |
| cuando el viejo Simeón en deseo se escendía, rogando a Dios que quisiese dejalle ver este día. |
když stařec Simeon v touze se rozněcoval a prosil Boha, aby mu ráčil dopřát spatřit tento den. |
| Y así el Espíritu Santo al buen viejo respondía que le daba su palabra que la muerte no vería |
A tak Duch svatý dobrému starci odpověděl, že mu dává své slovo, že smrti neuzří, |
| hasta que la vida viese que de arriba descendía, y que él en sus mismas manos al mismo Dios tomaría, |
dokud by život nespatřil, který shůry sestoupí, a že on do svých vlastních rukou samotného Boha vezme, |
| y le tendría en sus brazos, y consigo abrazaría. |
a bude jej držet ve své náruči, a k sobě ho přivine. |
| 7. [Prosigue la Encarnación] | 7. [Pokračuje vtělením] |
| Ya que el tiempo era llegado en que hacerse convenía el rescate de la esposa que en duro yugo servía |
Když už čas přišel, ve kterém se slušelo zaplatit výkupné za snoubenku, která pod těžkým jhem otročila |
| debajo de aquella ley que Moisés dado le había, el Padre con amor tierno de esta manera decía: |
onoho dávného zákona, který jí Mojžíš dal, Otec s něžnou láskou, takto promluvil: |
| – Ya ves, Hijo, que a tu esposa a tu imagen hecho había, y en lo que a ti se parece contigo bien convenía; |
– Nuže, vidíš, Synu, že tvou snoubenku jsem k tvému obrazu učinil, a v tom, v čem se ti podobá, se s tebou velmi shoduje; |
| pero difiere en la carne que en tu simple ser no había. En los amores perfectos esta ley se requería: |
avšak liší se tělem, které v tvém prostém bytí není. V dokonalých láskách se tento zákon vyžaduje: |
| que se haga semejante el amante a quien quería; que la mayor semejanza más deleite contenía; |
aby se učinil podobným milující tomu, koho má rád; takže větší podobnost větší rozkoš obsahuje; |
| el cual, sin duda, en tu esposa grandemente crecería si te viere semejante en la carne que tenía. |
která by bezpochyby, v tvé snoubence velice vzrostla, kdyby tě viděla podobného (i) tělem, které má. |
| – Mou vůlí je (ta) tvoje, – Syn odpověděl –, a slávou, kterou mám, je, že tvá vůle je mou; |
– Mou vůlí je (ta) tvoje, – Syn odpověděl –, a slávou, kterou mám, je, že tvá vůle je mou; |
| y a mí me conviene, Padre, lo que tu alteza decía porque por esta manera tu bondad más se vería; |
a mně přijde vhod, Otče, co tvá vznešenost řekla, protože tímto způsobem by se tvá dobrota lépe viděla; |
| veráse tu gran potencia, justicia y sabiduría; irélo a decir al mundo, y noticia le daría |
uvidí se tvá velká moc, spravedlnost a moudrost; půjdu ji zvěstovat světu, a zprávu mu dám |
| de tu bellezza y dulzura y de tu soberanía. Iré a buscar a mi esposa y sobre mí tomaría |
o tvé kráse a sladkosti a o tvé svrchovanosti. Půjdu hledat svou snoubenku a na sebe vezmu |
| sus fatigas y trabajos en que tanto padecía; y porque ella vida tenga, yo por ella moriría, |
její námahy a strádání, kterými tolik trpěla; a aby měla život, zemřel bych pro ni, |
| y sacándola de el lago a ti te la volvería. |
a když bych ji vytáhl z jezera, tobě bych ji vrátil. |
| 8. [Prosigue] | 8. [Pokračuje] |
| Entonces llamó a un arcángel, que San Gabriel se decía, y enviólo a una doncella que se llamaba María, |
Tehdy zavolal jednoho archanděla, kterému se svatý Gabriel říkalo, a poslal ho k jedné panně, která se jmenovala Maria, |
| de cuyo consentimiento el misterio se hacía; en la cual la Trinidad de carne al Verbo vestía; |
s jejímž souhlasem se tajemství stalo; ve kterém Trojice tělem Slovo oděla; |
| y aunque tres hacen la obra, en el uno se hacía; y quedó el Verbo encarnado en el vientre de María. |
a třebaže tři konají dílo, v jediném se dělo; a Slovo se vtělilo v lůně Mariině. |
| Y el que tenía sólo Padre, ya también Madre tenía, aunque no como cualquiera que de varón concebía, |
A ten, který měl pouze Otce, již také Matku měl, třebaže ne jakoukoli, která by z muže počala, |
| que de las entrañas de ella él su carne recebía; por lo cual Hijo de Dios y de el hombre se decía. |
neboť (jen) z jejího nitra své tělo přijal; proto Synem Božím a (Synem) člověka se nazýval. |
| 9. [Del Nacimiento] | 9. [O narození] |
| Ya que era llegado el tiempo en que de nacer había, así como desposado de su tálamo salía, |
Když už přišel čas, kdy se měl narodit, tak jako zasnoubený ze svého lože vstal, |
| abrazado con su esposa, que en sus brazos la traía; al cual la graciosa Madre en un pesebre ponía, |
v objetí se snoubenkou, kterou ve svých pažích nesl; jehož půvabná Matka do jesliček vložila |
| entre unos animales que a la sazón allí había. Los hombres decían cantares, los ángeles melodía, |
mezi zvířata která tam v té době byla. Lidé zpívali písně, andělé melodii, |
| festejando el desposorio que entre tales dos había; pero Dios en el pesebre allí lloraba y gemía, |
v oslavě zásnub, k nimž mezi těma dvěma došlo; avšak Bůh v jesličkách tak plakal a naříkal, |
| que eran joyas que la esposa al desposorio traía; y la Madre estaba en pasmo de que tal trueque veía; |
že to byly šperky, které snoubenka si na zásnuby vzala; a Matka byla v úžasu nad tou výměnou, kterou viděla; |
| el llanto de el hombre en Dios, y en el hombre alegría, lo cual de el uno y de el otro tan ajeno ser solía. |
pláč člověka v Bohu, a v člověku radost, což jednomu i druhému předtím tak cizí bývalo. |
překlad P. V. Kohut