Koncepce tří mohutností člověka

Teorie tří mohutností, vypůjčená z novoplatónského myšlení křesťanskými mysliteli, počínaje Mariem Viktoriem a svatým Řehořem Nysským, se snažila vysvětlit duchovní život pomocí trojičního dogmatu. Svatý Řehoř Naziánský se snaží poukázat na hluboké vztahy mezi božskými Osobami a duchovními mohutnostmi člověka. (22) Podobně svatý Augustin v 10. knize De Trinitate formuluje teorii o triádě mohutností (9,18) v analogii k Trojici.
Člověk sám v sobě podle Augustina odhaluje tříprvkovou strukturu: paměť, rozum a vůli (memoria, intelligentia, voluntas). (23) Hipponský biskup zdůrazňuje, že tyto tři prvky jsou v člověku, ale nejsou člověkem. (24) Jen reprezentují to, co je v něm nejlepší, neboť pocházejí od Boha a bezprostředně se vztahují k podobnosti s Ním, ale co je důležité, rozhodují o pravé totožnosti.
Pro svatého Augustina je paměť, nástroj udržování minulosti v průběhu celého života, díky němuž přijímáme výzvy minulost, analogické k Otci, Prameni a cíli stvoření, který je udržuje svou Prozřetelností. Rozum, díky němuž můžeme poznávat skutečnost, je obrazem Syna, který je odrazem Moudrosti Otce. Vůle, jež nám dovoluje navazovat vztahy, je odrazem Ducha svatého, který je láskou, pocházející od Otce a Syna.
Skrze lásku člověk zintenzivňuje svou tříčlennou strukturu, neboť tím roste jeho podobnost s Bohem. Když se člověk blíží k Bohu, upravuje lásku, a hledání Boha mobilizuje všechny jeho síly. Tato láska nikdy neskončí, bude trvat i po přechodu do stavu fruitionis Dei. Naopak, bude narůstat a stávat se stále intenzivnější. Člověk se stává účastným na svém Stvořiteli. Plně se realizuje jeho vlastní trojiční strukturou: pamětí, rozumem, láskou.
Tato trojitost odkazuje na Trojici, neboť Otec se vztahuje k paměti, Syn k rozumu a Duch kvůli. Toto tvrzení později analyzuje Etienne Gilson. V člověku existují tři duchovní mohutnosti jako v Bohu tři božské Osoby. V Bohu, jediném co do podstaty, ale ve třech osobách, v člověku, jediném co do podstaty, ale rozlišeném co do úkonů. Odpovídá to vzájemným vztahům prvků těchto triád. Otec rodí Syna, jako paměť rodí poznání v rozumu, díky ideám, které v sobě uchovává. Takto tvoří struktura Nejsvětější Trojice podmínku aplikování téhož myšlení na strukturu lidské duše. (25)
Tato triáda má v nauce svatého Jana od Kříže svůj odkaz na proces sjednocení v navázání mohutností duše na teologální ctnosti. Každé z mohutnosti odpovídá božské působení, které přetváří a přizpůsobuje danou mohutnost konání božským způsobem: víra působí na rozum, naděje jako teologální ctnost na paměť a Boží láska na vůli. Úplné ovládnutí lidského ducha těmito ctnostmi je zároveň plností duchovního rozvoje. Rozum, paměť a vůle jsou duchovními mohutnostmi. (26) Tyto mohutnosti se liší od podstaty duše, tj. středu (ŽP 3,69). Svatý Jan mluví o přetvářejícím sjednocení v lidských mohutnostech (DP 26,11). Třem mohutnostem světec připisuje tři způsoby konání:

Pokračovat
Zpět