Očištění celého člověka v noci ducha (2N 3)

sv. Jan od Kříže

1. Poněvadž jsou již tito pokročilí pro dobu, kterou strávili tím, že sytili smysly sladkými sdíleními, aby se tak smyslová část, přivábená a okusivší duchovní zalíbení, jež proudilo z ducha, začala rovněž spojovat a přizpůsobovat jednomu spolu s duchem, když každý z nich jí svým způsobem z téhož duchovního pokrmu, (který je) na jediném talíři jediného základu a podmětu, aby tak byli oni nějakým způsobem spolu a shodně ochotni protrpět hořké a tvrdé očištění ducha, jež je čeká; neboť v něm se mají úplně očistit obě tyto části duše, duchovní i smyslová, protože jedna se nikdy neočistí dobře bez druhé, vždyť platné očištění pro smysl je teprve tehdy, když úmyslně začíná (očištění) ducha; takže noc smyslu, jak jsme řekli, se může a má nazývat spíše jistým obnovením a zkrocením žádosti než očištěním; a příčina je v tom, že všechny nedokonalosti a neřády smyslové části mají svou sílu a svůj kořen v duchu, kde se uchycují všechny dobré i zlé habity, a tak, dokud se (ty) neočistí, vzpoury a neblahosti smyslu se nemohou dobře očistit;
2. takže v této noci, jež následuje, se očišťují obě části společně; a to je účel, kvůli němuž bylo vhodné projít obnovením první noci a pohodou, která z ní vzešla, aby se smysl, spojený jistým způsobem s duchem, očistil a trpěl zde s větší silou; což je [dispozice] k tak silné a tvrdé očistě velmi zapotřebí; neboť kdyby se dříve neobnovila slabost nižší části a nenabyla síla v Bohu skrze sladký a příjemný styk, který s ním pak měla, (duše) by neměla ani sílu ani přirozenou dispozici k tomu, aby ji snesla;
3. takže u těchto pokročilých jsou dosud styk a činnosti, které mají vůči Bohu, velmi nízké a velmi přirozené – a to kvůli tomu, že zlato ducha není očištěno a osvíceno, takže ještě chápou Boha jako děti a mluví o Bohu jako děti a znají a pociťují Boha jako děti, jak říká svatý Pavel (1 Kor 13,11), neboť nedospěli ještě k dokonalosti, jíž je sjednocení duše s Bohem, a v tomto sjednocení již jako velcí konají velké věci ve svém duchu, jelikož jejich skutky a mohutnosti jsou víc božské než lidské, jak se dále řekne – a tak když je chce Bůh opravdu obnažit z tohoto starého člověka a obléci je v nového, který je stvořen podle Boha v novosti smyslu, jak říká Apoštol (Kol 3,10), obnažuje mohutnosti a náklonnosti a smysly, jak duchovní tak smyslové, jak vnější tak vnitřní, a ponechává v temnotách rozum, a vůli ve vyprahlosti, a paměť prázdnou, a náklonnosti duše v nejvyšší sklíčenosti, [hořkosti a úzkosti, když ji zbavuje] smyslu a zalíbení, jež předtím cítila v duchovních věcech, neboť toto pozbavení je jedním z principů, jež se vyžaduje v duchu, aby se do něj uvedla a s ním sjednotila duchovní forma ducha, jíž je sjednocení lásky. To vše v ní působí Pán prostřednictvím čiré a temné kontemplace, jak to duše dává na srozuměnou v první písni. Tu, třebaže je objasněna s ohledem na první noc smyslu, duše chápe hlavně s ohledem na tuto druhou (noc) ducha, neboť jde o hlavní část očištění duše. A tak ji zde s tímto úmyslem uvedeme a objasníme ještě jednou.

Zpět