Nutnost noci a očištění (Výstup, předmluva)

sv. Jan od Kříže

1. K tomu, aby se mohla objasnit a dát pochopit tato temná noc, kterou prochází duše, aby dospěla k božskému světlu dokonalého sjednocení lásky s Bohem, jaké je možné v tomto životě, bylo by zapotřebí jiného a většího světla vědění a zkušenosti, nežli je moje, vždyť šťastné duše obvykle procházejí tolika a tak hlubokými temnotami a strastmi jak duchovními, tak časnými, aby mohly dospět k tomuto vznešenému stavu dokonalosti, že ani lidská věda nestačí, aby to dokázala pochopit, ani zkušenost nestačí, aby to dokázala vyjádřit. Jenom ten, kdo tím prochází, bude to umět procítit, ale ne vypovědět.
2. Abych mohl říci něco o této temné noci, nebudu se proto spoléhat ani na zkušenost ani na vědu, protože obojí může selhat a oklamat. Neopomenu si ovšem pomáhat tímto dvojím, ale pro všechno, co budu muset s Boží milostí říci, budu využívat, alespoň v tom nejdůležitějším a nejtemnějším k pochopení, božského Písma. Jím když se necháme vést, nebudeme moci zbloudit, protože v něm mluví Duch svatý. A kdybych se v něčem zmýlil, protože bych dobře nerozuměl tomu, co z něho nebo bez něho řeknu, není mým úmyslem vzdálit se od zdravého smyslu a učení svaté matky katolické církve, protože v takovém případě se plně podřizuji a odevzdávám nejen jejímu příkazu, ale každému, kdo o tom bude soudit lépe.
3. Pohnula mě k tomu nikoli má domněnka, že mám schopnost pro tak obtížnou věc, nýbrž důvěra, kterou mám v Pána, že mi pomůže něco o tom povědět, poněvadž to mnoho duší velmi potřebuje. Vydají se na cestu ctnosti a náš Pán je chce uvést do této temné noci, aby jí prošly k božskému sjednocení, ale ony nepostupují vpřed; někdy proto, že do ní nechtějí vstoupit nebo se do ní nechat uvést; někdy proto, že si nerozumějí a že jim chybějí vhodní a bystří vůdcové, kteří by je dovedli až na vrchol. A tak je žalostné, když vidíme mnoho duší, kterým dává Bůh vlohy a milost, aby postupovaly vpřed, a které, kdyby se chtěly vzchopit, dospěly by k tomuto vznešenému stavu, a přece zůstávají při tomto nízkém způsobu stýkání se s Bohem, protože nechtějí nebo nevědí, nebo nejsou uvedeny na tuto cestu a nenaučí se, jak se oprostit od oněch počátků. A i když jim nakonec náš Pán prokáže takovou přízeň, že jim dá i bez toho projít, dojdou mnohem později, s větší námahou a s menší zásluhou, protože se nepřizpůsobili Bohu, aby se nechaly svobodně uvést na čistou a jistou cestu sjednocení. Je sice pravda, že Bůh je pozvedá – a může je pozvednout i bez nich – ale ony se nenechají pozvednout; a tak ujdou méně daleko, neboť se vzpírají tomu, který je pozvedá, a nemají velkou zásluhu, protože nespolupracují svou vůlí a tím více trpí. Protože jsou duše, které, místo aby se přenechaly Bohu a nechaly si pomáhat, spíše mu překážejí svým nerozvážným jednáním nebo odporováním. Podobají se dětem, které, když je chtějí jejich matky nést v náručí, kopou a pláčou a mermomocí chtějí jít samy po vlastních nohou, takže pak vůbec nemohou jít, nebo kdyby šly, jsou to dětské krůčky.
4. Proto aby se tito uměli nechat vést Bohem, když chce jeho Velebnost, aby pokračovaly vpřed, jak začátečníci, tak pokročilí, poskytneme jim s jeho pomocí nauku a rady, aby se v tom vyznali nebo se alespoň nechali Bohem pozvednout. Jistí duchovní otcové totiž nemají světlo a zkušenost o těchto cestách a tak podobným duším obvykle spíše brání a škodí, než aby jim na cestě pomohli; podobají se babylonským stavitelům, kteří měli pracovat s vhodným materiálem, ale dávali ho a používali velmi odlišně, protože nerozuměli jazyku, a proto neudělali nic (Gn 11,7-9). Proto je to tvrdé a strastiplné v takových obdobích, když si duše nerozumí ani nenajde nikoho, kdo by jí rozuměl. Neboť se stane, že Bůh pozvedá duši velmi vznešenou cestou temné kontemplace a vyprahlosti, takže se jí zdá, že je ztracena, a když je takto plná temnoty a utrpení, tísně a pokušení, potká někoho, kdo jí řekne jak Jobovi těšitelé (Job 2,11-13), buď že je to melancholie nebo neútěcha nebo povaha nebo že to může být nějaká její skrytá zloba, a že proto ji Bůh opustil; takto hned usuzují, že tato duše musela být velmi špatná, když se s ní toto děje.
5. A někdo jí také řekne, aby se vrátila zpět, protože už nenalézá zalíbení ani útěchu v Božích věcech jako dříve. Takto zdvojnásobují ubohé duši její trápení; stane se totiž, že její největší strastí je poznání jejích vlastních ubohostí, kdy se jí zdá nad slunce jasnější, že je plná zla a hříchů, protože jí Bůh dává ono světlo poznání v noci kontemplace, jak dále řekneme; a protože se najde někdo, kdo se shoduje s jejím míněním a řekne jí, že je to její vinou, vzroste do nekonečna utrpení a tíseň duše a je to horší než smrt. Tito zpovědníci se s tím nespokojí a domnívají se, že to pochází z hříchů, a nutí zmíněné duše, aby probíraly svůj život a konaly mnoho generálních zpovědí, a znovu je křižují. Nechápou, že toto není doba ani pro to ani pro ono, ale že je mají ponechat v očišťování, které působí Bůh, a utěšovat je a povzbuzovat, aby to chtěly, dokud bude Bůh chtít, protože až do té doby neexistuje lék, ať by dělaly nebo říkaly cokoli.
6. O tomto máme nadále s Boží milostí pojednat, i o tom, jak si má pak duše počínat a jak s ní má zacházet zpovědník, a podle čeho se pozná, zda jde o očišťování duše, a jestliže ano, zda je to očišťování smyslu nebo ducha, což je temná noc, jak jsme řekli, a jak se může poznat, je-li to melancholie nebo jiná nedokonalost co do smyslu nebo ducha.
Protože mohou být duše, které budou myslet buď samy nebo jejich zpovědníci, že je vede Bůh touto cestou temné noci duchovního očišťování, a snad tomu tak nebude, nýbrž bude to jejich jistá nedokonalost, a protože je také mnoho duší, které si myslí, že nemají vnitřní modlitbu, a zatím jí mají mnoho; a jiné, které si myslí, že jí mají mnoho, ale mají ji o málo víc než nic.
7. Jsou jiné, které vzbuzují soucit, jak mnoho se namáhají a unavují, a ve skutečnosti se vracejí a vidí pokrok v tom, co neprospívá, ale spíše překáží, a jiné, které s odpočinkem a klidem prospívají mnoho.
Jsou jiné, které s týmiž dary a milostmi, které jim Bůh dává, aby kráčely vpřed, stavějí přehrady a překážky a nejdou dopředu. A mnoho jiných věcí se na této cestě děje těm, kdo po ní kráčejí, radosti, strasti, naděje i bolesti. Jedny vycházejí z ducha dokonalosti, jiné z nedokonalosti.
O tom všem se vynasnažíme s Boží milostí něco říci, aby každá duše, která bude toto číst, jistým způsobem zahlédla cestu, kterou jde a kterou má jít, chce-li dojít na vrchol této hory.
8. A poněvadž tato nauka pojednává o temné noci, kterou má duše jít k Bohu, ať se čtenář nediví, bude-li se mu zdát poněkud temná. Myslím, že to bude na začátku, když začne číst. Ale jak bude pokračovat dál, bude stále lépe chápat to předcházející, protože jedno se objasňuje druhým. A potom, když to bude číst podruhé, mám za to, že se mu to bude zdát jasnější a nauka zdravější. A jestliže některým osobám nebude tato nauka vyhovovat, je toho příčinou mé malé vědění a ubohý styl, protože předmět sám o sobě je dobrý a velmi potřebný. Ale zdá se mi, že i kdybych psal sebezdařileji a sebedokonaleji o tom, oč tady jde, bude z toho mít prospěch jen velmi málo lidí, protože se zde nebude psát o věcech příliš milých a příjemných pro všechny duchovní osoby, které rády jdou k Bohu prostřednictvím věcí sladkých a příjemných, nýbrž bude to nauka podstatná a solidní, jak pro jedny, tak pro druhé, chtějí-li pokročit k obnažení ducha, o jakém je zde řeč.
9. Ani nemám v úmyslu mluvit ke všem, nýbrž jen k některým osobám z naší prvotní svaté řehole z hory Karmel, jak k bratřím, tak k mniškám, protože mě o to žádali oni, kterým Bůh dává milost, že je staví na cestu této hory. Protože už jsou velmi obnaženi z časných věcí tohoto věku, pochopí lépe nauku o obnažení ducha.

Zpět