Vědění mystické zkušenosti v básni Vstoupil jsem, kde jsem nevěděl
We had the experience, but missed the meaning. And approach to the meaning restores the experience. (13)
T. S. Eliot, The Dry Salvages
| Coplas hechas sobre un éxtasis de harta contemplación |
Sloky o extázi silné kontemplace (14) | |
| Entréme donde no supe, y quedéme no sabiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Vstoupil jsem, kde jsem nevěděl, zůstal jsem v tom nevědění, každé vědy překročení. |
|
| 1. | Yo no supe dónde entraba, pero cuando allí (15) me vi, sin saber dónde me estaba, grandes cosas entendí; no diré lo que sentí, que me quedé no sabiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Nevěděl jsem, kam jsem vstoupil, ale když už jsem tam byl, nevěda kam jsem to zbloudil, velkou věc jsem pochopil; Jak říct, co jsem procítil? Vždyť jsem zůstal v nevědění, každé vědy překročení. |
| 2. | De paz y de piedad era la ciencia perfecta, en profunda soledad entendida, vía recta; era cosa tan secreta, que me quedé balbuciendo (16), toda ciencia trascendiendo. |
Pokoje a zbožnosti věda je to dokonalá, v hloubi osamělosti přímým způsobem je znalá, tajuplná tak se zdála, jazyk že s to koktat není každé vědy překročení. |
| 3. | Estaba tan embebido, tan absorto y ajenado (17), que se quedó mi sentido de todo sentir privado, y el espíritu dotato de un entender no entendiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Byl jsem zcela uchvácený, pohlcen a sobě cizí, takže smysl můj se změnil, že cit veškerý v něm mizí. Duch je náhle obdařený nechápáním v pochopení každé vědy překročení. |
| 4. | El que allí llega de vero (18), de sí mismo desfallece; cuanto sabía primero mucho bajo le parece; y su ciencia tanto crece, que se queda no sabiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Ten, kdo sem až vskutku dojde, mdlí a slabým hned se stává; že je mnohem nižší, pojme všechno, co snad dříve znával; jeho znalost tak se vzmáhá, že zůstává v nevědění, každé vědy překročení. |
| 5. | Cuanto más alto se sube, tanto menos se entendía, que es la tenebrosa nube que a la noche esclarecía (19); por eso quien la sabía queda siempre no sabiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Čím výše se vystupuje, tím méně se chápe dál, jako temný mrak, jenž pluje nocí, které světlo dal; proto ten, kdo by jej znal, trvá stále v nevědění každé vědy překročení. |
| 6. | Este saber no sabiendo es de tan alto poder, que los sabios, arguyendo (20), jamás le pueden vencer; que no llega su saber a no entender entendiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Tato znalost nevědění vznešenou moc v sobě skrývá, že ji moudrých zdůvodnění nikdy nijak nepřekrývá; jejich znalost nedospívá k nechápání v pochopení, každé vědy překročení. |
| 7. | Y es de tan alta excelencia aqueste sumo saber, que no hay facultad (21) ni ciencia que le puedan emprender (22); quien se supiere vencer con un no saber sabiendo, irá siempre trascendiendo. |
A tak vznešenou svou skvělost vědění to velké má, žádná schopnost ani znalost že je nikdy nezmáhá. Nad sebou kdo vyhrává nevěděním ve vědění, půjde stále v překročení. |
| 8. | Y, si lo queréis oír, consiste esta suma ciencia en un subido sentir de la divinal (23) esencia; es obra de su clemencia (24) hacer quedar no entendiendo, toda ciencia trascendiendo. |
Chcete-li to slyšet nyní, spočívá ta velká milost ve vznešeném zakoušení toho, co je božská bytnost; působí to jeho vlídnost, když je člověk v nevědění, každé vědy překročení. |
Báseň „Sloky o extázi silné kontemplace“ – jak ji označuje rukopis ze Sanlúcaru, který se pyšní tím, že byl prohlédnut a opraven samotným Janem od Kříže – je velmi pravděpodobně vůbec první básní z poetického repertoáru, který se dochoval, jak to lze odvodit ze skutečnosti, že ve srovnání s ostatními „menšími“ básněmi vystupuje ve velmi jistých rukopisech. Někteří kritikové se domnívají, že byla napsána v roce 1573 na základě duchovního rozhovoru se svatou Terezií. Jiní navrhli jako přesnější datum rok 1574 a umístili její vznik do Segovie na začátek tereziánského založení (někdy do poloviny března), a vyšli tak z poznámky, kterou si lze přečíst v rukopisu z Alby de Tormes: „V extázi, kterou měl otec bratr Jan od Kříže v Segovii“. V každém případě je jeho starobylost velmi dobře dosvědčena: odpovídá období jeho pobytu v Avile (1572-1577), kdy byl vikářem a zpovědníkem kláštera Vtělení.
Když Jan od Kříže dorazil do Avily (v červnu 1572), bylo mu rovných třicet let, byl pět let knězem a prakticky stejně dlouho bosým karmelitánem v reformě započaté svatou Terezií. Ještě čerstvé vzpomínky na jeho univerzitní studium v Salamance – studium, které vyústilo do krize povolání a které nedokončil, neboť je vyměnil za tereziánský projekt v Duruelu –, vystupují jako pozadí a kontrast této básně, v níž se opěvuje objev jiné vědy, o níž neuměli nic říci jeho salamančtí učitelé: věda Boží (ve smyslu podmětného genitivu, tedy pocházející od Boha), které vyučuje on sám na základě zkušenosti kontemplace a která je opravdovou moudrostí (od sapere, „okoušet“), věda příjemná, „která poznává láskou, v níž se [božské pravdy] nejen poznávají, ale současně i zakoušejí“ (DPB předmluva,3). Je to ona, kterou právě Jan od Kříže objasní později ve svých komentářích a označí ji pojmy pocházejícími od PseudoDionýzia „mystická teologie“, „teologie mystická a láskyplná“, což neznamená teologické studium o mystice, nýbrž samotnou zkušenost, synonymum skryté moudrosti či vlité kontemplace, „v níž Bůh skrytě vyučuje duši a poučuje ji o dokonalosti lásky, aniž by ona cokoli dělala nebo věděla jak (se to děje)“ (2N 5,1), a „proto ji nazývá jiným jménem jako mystickou teologii, a to znamená tajnou nebo skrytou Boží moudrost, ve které bez zvuku slova a bez pomoci nějakého tělesného nebo duchovního smyslu, jako v tichu a klidu, potmě ode všeho smyslového a přirozeného, vyučuje Bůh potají a ve velké tajnosti duši, aniž by ona věděla jak; tomu říkají někteří duchovní (lidé) poznávat nepoznávaje“ (DPB 39,12).
Tato „mystická teologie“, mystická zkušenost jako taková, je tím, co mystický básník opěvuje a vypravuje v těchto slokách, které začínají autobiograficky (v prvních třech strofách je zvěstující podmět vyjádřen v první osobě, se slovesy v minulém čase, čímž naznačuje, že se jedná o událost, kterou sám prožil a na kterou velmi intenzívně vzpomíná), a pokračují didaktickým záměrem (počínaje čtvrtou strofou se promlouvá ve třetí osobě, zkušenost se zobecňuje a vykládají se etapy celého procesu v logickém pořadí a s logickou přísností, jako by se jednalo o scholastický důkaz) a nabízí jako již pokročilý dokonalou syntézu toho, co později vysvětlí ve svých komentářích. Na druhou stranu, jak uvidíme dále, v básni se objevují také některá vyjádření a jisté obrazy, které otevírají cestu ke zrodu jeho lyrické trilogie (básně Kam ses ukryl, Milovaný?, Za jedné noci temné a Ó, živý plameni lásky!).