Teologická struktura básně a její základní výpověď
Když se takto díváme na poému Že dobře já znám pramen, pak jsme s to již načrtnout její hlavní teologickou strukturu a formulovat základní výpověď, kterou obsahuje. Myslím, že graficky je možné ideovou kompozici básně představit následujícím způsobem:
Takto vyjádřené schéma básně ještě nemusí být nejčitelnější, neboť zahrnuje i později dodané strofy (zvýrazněné kurzívou), které doplňují původní poému o nové prvky. Když si je z této struktury odmyslíme, vyloupne se nám původní mystická zkušenost eucharistie svatého Jana od Kříže z doby toledského vězení v následující podobě:
Stojí tak před námi možná dost nezvyklá, až překvapivá výpověď: v eucharistii se setkáváme nejen bezprostředně s Kristem, když máme účast na jeho těle a krvi, ale prostředečně i s Bohem Otcem, který se k nám láskyplně sklání a sytí nás. A tento jeho postoj lásky vyjadřuje jeho podstatu, onu pro-existenci (bytí pro druhé), se kterou nejen tvoří a udržuje celý vesmír (srov. čtvrtá a sedmá strofa), ale dává od věčnosti bytí také svému Synu (srov. strofa osmá).
Právě tato značně neobvyklá perspektiva nahlížení na eucharistii jako výron všeobjímající Boží, Otcovy lásky, kterou je báseň charakteristická, je jediným vážným důvodem, proč se můžeme domnívat, že je Pramen uměleckým zachycením autentické mystické zkušenosti autora a nikoli jen zbožnou či teologickou meditací nebo snad útěchu hledajícím přemítáním nešťastného vězně. (49)
Zůstaňme na chvíli ještě u této originální Janovy perspektivy zakoušení eucharistie jako projevu Otcovy lásky a pokusme z ní vytěžit více ve dvou směrech: jak z pohledu vnímání samotné osoby Boha Otce (strofy první až sedmá), tak i z vlastního pohledu teocentrického původu eucharistie (strofy jedenáctá až třináctá).