Postupný vznik básně
Z toho, co bylo právě uvedeno, lze vyvodit, že báseň vznikla ve třech, případně čtyřech nestejně významných etapách. Nejstarší a nejdůležitější moment představují strofy 1.3‑8.11‑13, jak je zaznamenává jaénský opis, který tak zřejmě odráží první, základní podobu básně z toledského vězení (1577-1578); ve druhé etapě (mezi lety 1578-1585) byla přidána devátá strofa, jak je uvedena v sanlúcarském kodexu (tedy 1.3-9.11-13), zatímco granadská verze kodifikuje třetí fázi (případně třetí a čtvrtou, pokud druhá a desátá strofa vznikly každá zvlášť), jíž se postupný vznik básně završil, se vší pravděpodobností před rokem 1587.
Boží blízkost v toledském vězení
První, nejdůležitější moment, je spjat s jedním z klíčových období života svatého Jana od Kříže – s jeho pobytem v toledském vězení. A jestliže je třeba na jedné straně připustit, že své první dvě básně napsal světec již před rokem 1577, a ne až zde, jak se dříve mělo za to, (15) pak na straně druhé stále platí, že ke skutečnému zrodu jeho básnického génia dochází opravdu až v oněch devíti těžkých měsících konventního žaláře v letech 1577-1578. Tady vznikl základ rozsahem skromného básnického korpusu Mystického učitele: (16) jedna Romance na žalm „Super flumina Babilonis“, devět Romancí na evangelium „In principio erat Verbum“, jedenatřicet strof poémy Kam ses ukryl, Milovaný? a nás zvlášť zajímajících deset strof poémy Že dobře já znám pramen. (17) Přesnější vymezení, kdy která z daných skladeb vznikla, je velmi nesnadné: osobně se domnívám (a to spíše s ohledem na obsah a rozsah básní), že jako první vznikla poetická parafráze žalmu 137, zatímco romance o Trojici a Vtělení vznikaly průběžně, podobně jako jedenatřicet strof budoucí Duchovní písně.
Jen datování poémy Že dobře já znám pramen, jak se zdá, může být určeno přesněji: autoři se shodují na tom, že to bylo spíše v závěru jeho pobytu ve vězení, s největší pravděpodobností však ne v samotném oktávu Nanebevzetí Panny Marie, jak zněla tradiční teze, (18) nýbrž spíše někdy mezi slavnostmi Nejsvětější Trojice a Božího Těla, které roku 1578 připadly na 25. a 29. května. Pro toto určení hovoří ostatně vlastní obsah básně. (19) Avšak bez ohledu na přesné datum, oním Sitz im Leben básně jsou v každém případě těžké podmínky toledského věznění, kdy svatý Jan od Kříže prožíval mnoho vnějších i vnitřních útrap, včetně té, že mu byla odpírána nejen možnost celebrovat, ale i přijímat eucharistii. (20) Právem tedy za danou situací tušíme Janovu obrovskou (a dlouho nenaplněnou) touhu po Nejsvětější svátosti. Snad právě proto, jak uvidíme dále, jde světec při psaní svých veršů rovnou k podstatě věci, k nejzazší povaze této svátosti.
Co je však při čtení této básně (podobně ovšem jako u veškeré poezie vzniklé v toledském vězení) zřejmě nejpůsobivější, je autorova hluboká zkušenost Boží blízkosti uprostřed lidské opuštěnosti. Zdálo by se, že za situace, kdy se světec právem cítí sám, kdy si je možná dokonce nejistý tím, zda postupuje správně, když se odmítá zříci řeholní reformy, bude nutně prožívat také nejistotu co do svého vztahu s Bohem. A zatím, alespoň v jeho poetické tvorbě, to vypadá přesně naopak: jako by právě uprostřed oné skličující temnoty objevil nezpochybnitelnou Boží přítomnost! Janovi je odmítán přístup k eucharistii, a právě za této okolnosti ji „objevuje“ docela novým, mystickým způsobem: jako znamení zjevení Otcovy lásky v Kristu, která se stává pokrmem věřících.
Janovy Letnice v Granadě
Původně desítistrofá poéma Že dobře já znám pramen, která sama o sobě působí dojmem ukončenosti, je v následujícím období rozšířena o verše, jež navazují na kontemplaci „proudu, který se rodí z tohoto pramene“, tedy na kontemplaci Syna, jenž od věčnosti vychází z Otce. Mystický učitel vnímá potřebu doplnit tuto vizi o „proud, který z těchto dvou vychází“, tedy o Ducha svatého. Kdy a proč se tak děje?
Domnívám se, že jakkoli máme k dispozici období jdoucí od útěku z toledského vězení (srpen 1578) až po rok 1585, (21) je velmi pravděpodobné, že se tak stalo až někdy v letech 1584‑1585. K této domněnce – kterou jistě není možné doložit nezvratnými historickými důkazy – mě vede skutečnost, že až při psaní závěru první redakce prozaického komentáře Duchovní píseň světec opouští ryze christocentrickou perspektivu a přechází postupně k perspektivě trojiční (srov. DPA 35-39), zřejmě pod vlivem dvou po sobě následujících hlubokých zkušeností, které prožil v tomto období: teocentrické a pneumatopatické. (22) Na vrcholu svého vlastního mystického života s Kristem totiž Jan nejprve nově objevuje láskyplný vztah mezi Otcem a Synem (jakkoli první zkušenosti tohoto druhu odrážejí již zmiňované Romance na evangelium „In principium erat Verbum“, které vznikly v toledském vězení), aby byl vzápětí doveden k hlubokému zakoušení přítomnosti a působení Ducha svatého ve vlastním nitru. (23)
V té době žije Mystický učitel v Granadě a je na vrcholu nejen své literární tvorby, ale i ostatní vnější činnosti. (24) Dá se bez přehánění říci, že si zde Jan od Kříže prožívá své osobní Letnice: v té době již sepsal zbytek básně Kam ses ukryl, Milovaný? i její komentář, první redakci Duchovní písně (1584), báseň Ó, živý plameni lásky! (závěr roku 1584), měl snad již rozepsanou druhou redakci Duchovní písně (1585-1586)… Ne náhodou je tedy devátá strofa, kterou v té době k básni Pramen přidává, strofou pneumatologickou, vypovídající o Duchu svatém.
V Trojici za noci tohoto života
Poslední dvě strofy (druhá a desátá), jak je nacházíme v granadském kodexu, musely vzniknout někdy v letech 1585-1587, taktéž v Granadě. Nemohly se zrodit dříve, jinak by jistě figurovaly v sanlúcarské verzi básně, a stěží mohly vzniknout později, neboť v průběhu roku 1587 skončil opisovač granadského kodexu, otec Jan Evangelista, svůj úřad osobního sekretáře svatého Jana.
V tomto období již byl zcela jistě (a to bez ohledu na různé teorie, které v této otázce existují) dokončen diptych Mystického učitele Výstup na horu Karmel a Temná noc. Zároveň je to období, kdy již existuje první redakce Živého plamene lásky (přelom 1585-1586) a kdy vzniká druhá redakce Duchovní písně (1585-1586).
Tématy, která tedy Jan od Kříže rozvíjel a propracovával v tomto období nejvíce, jsou na jedné straně duchovní život v Trojici a počátek oslavení již v tomto životě, a na straně druhé apofatický charakter teologální existence. Tomu dokonale odpovídá obsah oněch obou strof, které nám předává navíc granadský kodex: zdůraznění aspektu víry („noc tohoto života“) ve druhé strofě a láskyplná jednota tří božských osob v jejich vzájemné perichorezi ve strofě desáté.
Zdá se tedy skutečně oprávněné mluvit o postupném vzniku poémy Že dobře já znám pramen, přičemž je možné odvodit zhruba tři etapy vzniku: první a základní, která představuje eucharistii jako znamení Otcovy lásky k lidem, která se jim dává za pokrm v Kristu; druhá, jež doplňuje tuto perspektivu o duchovní, pneumatologický rozměr; a třetí, jež následně zdůrazňuje apofatický a trojiční ráz tohoto nahlížení.