Dopis bosým karmelitkám v Beasu
(D 8)
Ježíš a Maria ať jsou ve vašich duších, dcery moje v Kristu.
Velice mě potěšil váš dopis; zaplať vám to náš Pán. Že jsem nepsal, nebyl nedostatek dobré vůle, poněvadž si opravdu přeji vaše velké dobro, nýbrž protože se mi zdálo, že hodně už toho je napsáno, aby se mohlo pracovat na tom, na čem záleží, a že to, co chybí, chybí-li něco, není psaní nebo mluvení, neboť toho obvykle spíše přebývá, nýbrž mlčení a konání. Mluvení totiž navíc rozptyluje, a mlčení a konání usebírá a dodává duchu sílu. Jakmile člověk zná to, co mu řekli k jeho pokroku, nepotřebuje už víc slyšet nebo mluvit, nýbrž mlčky a pečlivě to doopravdy uskutečňovat v pokoře, lásce a pohrdání sebou; a nesnažit se pak hledat něco nového, co slouží jen k uspokojování žádosti ve vnějších věcech, neboť dokonce ani ty nedokáže uspokojit a jeho duch zůstává slabý a prázdný a bez vnitřní ctnosti. A z toho plyne, že ani to první, ani to druhé nepřináší prospěch, jako když člověk jí něco, aniž dosud strávil předcházející pokrm, který vzhledem k tomu, že se přirozené teplo rozdělí mezi obě tato jídla, nemá už sílu, aby vše proměnil ve výživu, a vzniká nemoc.
Velice je zapotřebí, mé dcery, umět ukrást ďáblu a naší smyslovosti tělo ducha, protože jinak aniž si to uvědomíme, budeme velice nepokročilí a velmi vzdálení Kristovým ctnostem, a když se probereme, zjistíme, že naše práce a dílo jsou vykonány naruby a lampa, o níž jsme se domnívali, že ji neseme rozsvícenou, se ukáže být zhasnutá, neboť jak jsme do ní foukali, aby se podle našeho mínění rozhořela, spíše jsme ji tím možná úplně uhasili. Pravím tedy, že aby to tak nedopadlo a abychom si, jak jsem řekl, zachovali ducha, není lepší pomoci než trpět, pracovat a mlčet a zaměstnat smysly konáním a přilnutím k samotě a zapomínání veškerého tvorstva a všech událostí; i kdyby se bořil svět, nenechával po dobrém a ni po zlém zneklidňovat své srdce s jeho záležitostmi lásky, abychom dokázali trpět ve všem, co se naskytne; protože dokonalost je něco tak vznešeného a rozkoš ducha tak drahocenná, že z Boží vůle i toto všechno postačí; neboť je nemožné dělat pokroky jinak, než ctnostným konáním a utrpením, když je to vše zahaleno mlčením.
Tím mám, dcery, na mysli to, že duše, která se pohotově pouští do mluvení a jednání, je velice málo pozorná v Bohu; protože když je taková, hned je zevnitř puzena k tomu, aby mlčela a prchala před jakýmkoli povídáním; Bůh chce spíše, aby se duše těšila jím, než jakýmkoli jiným tvorem, byť by byl sebevíc vynikající a sebevíc jí na něm záleželo.
Svěřuji se do vašich modliteb, a jsem si jist, že i když je moje láska tak malá, je tak usměrněna, že nezapomínám, komu jsem tolik zavázán v Pánu; ten, kéž je s námi se všemi. Amen.
V Granadě 22. listopadu 1587.
Fra Jan od †
Čeho máme nejvíc zapotřebí, je mlčet duchem i jazykem před tímto velkým Bohem, jehož řečí, kterou on slyší, je pouze mlčenlivá láska.
Adresa: Anně od Ježíše a ostatním sestrám bosým karmelitkám kláštera v Beasu.