II. Další kroky v životě a „živé nauce“ Jana od Kříže

V Duruelu a Manceře (1568-1570)
Pro Jana od Kříže jako bosého karmelitána na samém počátku byl příznačný život propojené osobní i liturgické modlitby, usebrání, samoty i apoštolátu a společného života: kontemplace a činnost, máme-li to vyjádřit dvěma tradičními pojmy s teologálním obsahem.
O tom, že se první bosí karmelitáni zabývali obojím, vypráví sv. Terezie v Knize o zakládání (14,6-12) v zápisech po své návštěvě v únoru 1569. Do Mancery se karmelitáni přestěhovali v r. 1570 a žili tam víceméně stejně usebraně i apoštolsky, možná s o něco rozvinutějším apoštolátem.

V Alcalá de Henares (1571-1572)
Jan, který absolvoval univerzitní studia v Salamance, se v Alcalá mohl cítit docela dobře. Žil ve zdejším studentátu jako karmelitán, jemuž byla svěřena formace bratří podle životního stylu bosého Karmelu a zároveň se věnoval profesorům a žákům, kteří u něj hledali radu a duchovní vedení.
Mladí mužové, kteří se rozhodli vstoupit do řádu, se tak často rozhodli pod vlivem pověstí o svatosti bratra Juana. „Pro svou dobrotu a mírnost byl na školách i okolím považován za velmi svatého muže“ (Pedro de la Purificación BMC 26, 308).
Pokusíme-li se shrnout kritéria Janovy formace mladých řeholníků, můžeme snad uvést „úsloví, které se v našich studentátech často říká“, jak říká Jerónimo de San José:
Religioso y estudiante
y el religioso adelante
– což bychom měli správně chápat takto: student, protože je řeholníkem, je zavázán ke studiu a čím lepším řeholníkem bude, tím bude také lepším studentem. Jako dobrý student může studiem obohatit i své „řeholnictví“.

V Avile (1572-1577)
Pět let, která strávil v Avile, prožil z větší části mimo svoji komunitu či nanejvýš ve společnosti jednoho z bratrů. Staral se o mnišky v klášteře Vtělení i u sv. Josefa, o další řeholnice a „všechny možné druhy lidí“ a „všechny vedl k dokonalosti života“, jak vypovídá Ana Maria Gutiérrez, jedna z dcer vesničana Nicoláse Gutiérreze a oblíbená duchovní dcera Jana od Kříže. (11) V tomto období se nemusel starat o formaci ostatních bosých bratří, rysy bosého karmelitána zde ukazoval na svém životě, právě na něm předvádí, jak by měl život bosého karmelitána vypadat. Starost o lidi různých vrstev a stavů se ukazuje i při jeho působení v klášteře Vtělení, kde mezi jeho nejlepší žačky patřily sama svatá matka Terezie, Anna od sv. Bartoloměje a další.

V Baeze (1579-1581)
V tomto období máme o jeho nauce a působení v roli formátora mnohem více jistých zpráv než z doby strávené v Alcalá.
Univerzitní profesoři a žáci přicházeli do kláštera radit se s otcem Janem od Křížem nejen ohledně záležitostí duchovního života, ale také kvůli interpretaci biblických textů a odcházeli udiveni, jak dosvědčuje jeden z těch, který je zaslechl: „Jak hluboký je ten člověk!“ (12)
Kromě toho se intenzivně věnoval i zpovědní činnosti a duchovnímu vedení. Do této činnosti byla zapojena ostatně celá jeho komunita, nejen Jan od Kříže. Chtěl bych zde uvést svědectví Inocence od sv. Ondřeje, který je spolu s Janem jedním ze zakladatelů Baezy. V kanonizačním procesu k osmnácté otázce ohledně duchovní péče a významu, který jí Jan přikládal, otec Inocenc svědčí:
„… velmi často přicházel do zpovědnice, aby zpovídal a zabýval se mnoha lidmi, jimž velmi prospěl a pohnul je k tomu, že změnili svůj život. Ve všem svém jednání se světskými osobami se staral, aby z toho měla prospěch jejich duše a aby se cvičili ve ctnostech… a to lidé všech stavů, takže za ním pro poučení přicházelo množství osob, jak učených, tak prostých, neboť je přitahovaly jeho řeč a chování vycházející od Boha.“ (13)
A ještě jedno svědectví o Janově činnosti. Co se v něm stále opakuje, má také vztah k tomu, jak si Jan od Kříže přál, aby vypadal apoštolát jeho bratrů. Svědectví říká:
„Právě tak se staral, aby se otcové, kteří se měli věnovat kázání a zpovědní činnosti, o ně opravdu dbali, což bylo zřejmé na tom, jak ho těšilo, když duše docházely útěchy a pokroku na duchovní cestě. A týž svědek říká, že žil mnoho let společně se zmíněným svatým otcem v koleji v Baeze, a proto může dosvědčit, že nikdy nebylo tolik zpovědí jako v dobách, kdy přebýval v této koleji otec Jan jako představený. Po všechny dny, po ránu stejně jako odpoledne byli ve zpovědnicích k dispozici zpovědníci, kteří přesto ani nestačili vyzpovídat všecky lidi, kteří k nim tehdy přicházeli – dnes už tomu tak není, odpoledne se nezpovídá, protože to tak chtějí předpisy.“ (14)
Tento předpis, platný v době Inocencova svědectví v r. 1618 již naráží na diskuze a spory mezi karmelitány o případné větší či menší míře apoštolátu.

V Granadě (1582-88)
Granada bývá nazývána Janovou tvůrčí dílnou, v níž vznikla jeho velká díla. Vedle toho, co zde napsal, máme také dost zpráv o jeho „živé nauce” adresované bratrům a mniškám.
Intenzivně duchovně doprovázel zvláště dvě laičky, paní Anu de Peñalosa a Juanu de Pedraza. Paní Aně věnoval komentář k básni Živý plamen lásky, již pro ni složil, dochovaly se nám i různé dopisy jí určené. S paní Juanou de Pedraza si dopisoval.

V Segovii (1588-1591)
Tři roky strávené v Segovii ho zaměstnaly stavěním nového kláštera a péčí o bosé karmelitky ve městě, formací a starostí o život komunity bratří, přitom všem byl jako vždy ponořen do života modlitby. Pro Janovu apoštolskou činnost v Segovii je příznačné zejména duchovní doprovázení kanovníků katedrální kapitoly a dalších kněží města a diecéze.

Na závěr těchto několika prostých poznámek o nauce a kněžské službě Jana od Kříže nesmíme zapomenout na jeho každodenní život a s tím spojené povinnosti, zvláště v oblasti formace bratří a mnišek, kde kladl zvlášť velký důraz na teologální život.
O tom, že právě teologální život byl v Janově mystagogii jedním z častých témat, svědčí Florencia de los Angeles: „V době, kdy tato svědkyně byla v kontaktu se zmíněným otcem Janem od Kříže, viděla znamení jeho svatosti /…/ a zvláště jeho velikou ctnost živé víry a důvěry v našeho Pána a to se jí zdá, že vždycky velmi zdůrazňoval – neboť téměř vždy, ve všech sděleních a rozhovorech, které vedl s touto svědkyní i s ostatními řeholnicemi, vždy mluvil o těchto teologálních ctnostech.“ (15)

Bosým karmelitánem

Ten, kdo je bosý karmelitán, tedy může být novicem, studentem, převorem, novicmistrem, duchovním vůdcem, kazatelem, zpovědníkem, laickým bratrem, může být zdravý, nemocný, ošetřovatel či podřízený – a může se ocitnout i v mnoha jiných situacích či zaměstnáních.
Může Jan od Kříže nabídnout rady jak má vypadat pravý bosý karmelitán uprostřed všech těchto životních okolností, v nichž se ocitáme? Najdeme u něj alespoň několik tahů štětcem pro základ k portrétu bosého karmelitána, o který usilujeme? Domnívám se, že ano: že pro každou z těchto situací bychom u Jana našli podněty k reflexi, přestože zde v této chvíli nám již nezbývá čas, abychom se jim věnovali. Zvláště zajímavé by bylo podívat se na světcův postoj k nemocným: našli bychom tu celou škálu různých odstínů teologální lásky.

Závěr

Zcela právem se v konstitucích otců bosých karmelitánů říká: „Bůh připravil svaté matce Terezii takový duchovní život a zkušenost, které z ní učinily učitelku a jedinečný model našeho života. Živý obraz autentického karmelitána však máme spatřovat v našem otci svatém Janovi od Kříže, jež nám může zopakovat slova apoštola: Napodobujte mne, tak jako já napodobuji Krista, (16) neboť na jeho životě, skrze jeho činy a dílo, se zářně ukazuje obnovené povolání Karmelu.“ (17)
Janův život byl životem pravé teologální existence a více než kdo jiný nás může naučit, jak se podobně i my můžeme stávat lidmi víry, naděje a lásky.

Ze dne karmelitánské spirituality v Praze
Ze španělštiny přeložila sestra Denisa Červenková

Zpět na úvod

Poznámky pod čarou:

(1) Konst. č. 1
(2) MHCT I, 69.
(3) Předmluva 9
(4) BMC 25, 356
(5) BMC 14, 14, svědkem je Martín de San José, Janův podřízený v Granadě
(6) BMC 24, 492
(7) BMC 13, 400
(8) Federico Ruiz in Juan de la Cruz, Obras completas (5. vyd.), 153
(9) Tamtéž 155-156
(10) List z 8. února 1588 z Granady. Připomínám, že tento Janův text byl citován papežem Janem Pavlem II. při jeho setkání s řeholníky a členy sekulárních institutů ve farnosti naší paní Guadalupské v Madridu 2.11. 1982. Pouze zaměnil slovo „řeholník” za „zasvěcená duše”.
(11) BMC 14, 301-303.
(12) Inocencio de San Andrés, BMC 14, 60
(13) BMC 14, 64.
(14) tamtéž
(15) BMC 14, 189
(16) 1 Kor 4, 16; 11, 1
(17) Konstituce č. 12