Výstup na horu Karmel (a obrázek Hory dokonalosti)
Na závěr prologu ke knize Výstupu uvádí: „Ani nemám v úmyslu mluvit ke všem, nýbrž jen k některým osobám z naší prvotní svaté řehole z hory Karmelu, jak k bratřím, tak k mniškám. Protože mě o to žádali oni, kterým Bůh dává milost, že je staví na cestu této hory. Protože už jsou velmi obnaženi z časných věcí tohoto věku, pochopí lépe nauku o obnažení ducha“. (3) Nijak toto vyjádření nedezinterpretujeme, když řekneme, že tato kniha vznikla za účelem utvářet řeholní bratry a mnišky bosého Karmelu, kteří a které o to žádali. Baltasar de Jesús v r. 1628 v jedné velmi podrobné zprávě říká: „A kniha Výstupu na horu jsem viděl, že ji určil řeholníkům, proto je tak obtížně pochopitelná.“ (4)
Narážka na „cestu hory“ ve zmíněné pasáži z prologu nás neomylně přivádí k obrázku Hory dokonalosti či Hory Karmelu. Tuto světcovu narážku můžeme propojit se zprávami o pedagogickém určení tohoto obrázku, o němž víme, že ho používal pro poučení mnišek a řeholních bratrů. Dokládá to mnoho důležitých textů z jeho díla. Stačí zde ocitovat dvě ze svědectví bratrů: „Mezi ostatními spisy, které napsal, vytvořil jeden obrázek, který pojmenoval Hora dokonalosti, jímž učil, že k dosažení dokonalosti je třeba netoužit po pozemských ani nebeských dobrech, netoužit a nehledat nic než ve všem slávu a čest Boha, našeho Pána a věci s tím spojené, jak to řekl o této Hoře dokonalosti tomuto svědku zmíněný svatý otec, když byl jeho představeným v klášteře v Granadě“. (5)
Máme tu ještě jiné svědectví, mnohem přesnější. Pochází od Josého de la Madre de Dios, je součástí výpovědí kanonizačního procesu z Granady: „A co se týče nauky v jeho knihách, jež tento svědek mnohokrát viděl a četl, soudí o nich, že jde o jednu z nejvznešenějších duchovních nauk, jaké byly sepsány v církvi Boží. A týž dojem ví, že chovají duchovní osoby a učení lidé, kteří je četli.“ A dodává: „A všichni bratři novicové zmíněného řádu bosých karmelitánů byli v té době vychováváni touto naukou /tj. naukou obsaženou v jeho knihách/ a v breviářích nosili vložený poskládaný lístek s namalovanou Horou Karmel a Výstupem, což byla nauka veliké dokonalosti, vytvořená a uspořádaná zmíněným Božím služebníkem bratrem Janem od Kříže. A nadto všichni řeholníci uměli zpaměti báseň Temná noc z jeho knih a měli ve zvyku ji zpívat v době odpočinku po jídle a při jiných příležitostech k rekreaci a při některých příležitostech, kdy se na něj obraceli s prosbou o radu.“ (6)
Svědectví o tom, že obrázek Hory používal při svých přednáškách pro řeholnice, nalezneme v Obras completas, v pátém vydání na s. 134n. Není třeba, abych je zde četl, jen chci připomenout slova Anny od sv. Alberta: „lze na ní /na obrázku Hory, jíž také říkal Výstup na horu Karmel/ vidět nauku, jíž nás vyučoval a jak obnažený a svobodný byl od věcí tohoto světa. Onen obrázek rozdával bosým karmelitkám a přál si, aby mu porozuměly a aby se v něm cvičily.“ (7) Je jisté, že s týmž úmyslem ho dával řeholním bratřím: aby mu porozuměli a cvičili se v této cestě a žili ji.
Můžeme tedy považovat za jisté, že obrázek hory byl užíván a sloužil k formaci řeholníků. K témuž sloužila kniha Výstup na horu Karmel, tj. aby se Janovi řeholní bratři zformovali v ctnostech a vyhýbali se všemu, co se jim protiví. Víme, jak rád Jan od Kříže při svém psaní líčil škody i užitek cesty. Že tím míní portrét bosého karmelitána, tak jak je vštípený v jeho mysli a srdci, můžeme usuzovat i z typu nedostatků, které ve Výstupu popisuje – líčí typické nedostatky řeholníků, srov. např. 1V 11,4-5: drobné přilnutí ke knize, cele… i ona známá přirovnání jako pták přivázaný tenkou nitkou … i celé následující číslo je jeden velký nářek nad tím, že dřívějšími vítězství nad těmito nedostatky (ještě před vstupem do kláštera) nyní nahradilo lpění některých řeholníků v dětinskostech, v nich utápí svůj řeholní život, a protože nepostupují, vrací se zpět a hrozí jim ztráta až po „pozbytí radosti a dokonalosti v duchovních cvičeních a neustanou, dokud neztratí vše.“
Člověk teologální existence aneb bosý karmelitán
Jestliže chceme vědět, jaký typ člověka nám nabízí nauka sv. Jana od Kříže, snadno ho můžeme vyvodit z obrázku, který je jednou velkou syntézou této nauky. Výstup pak zeširoka objasňuje, co ve zkratce nabízí obrázek hory, který původně nebyl jen jakousi „přílohou“ na zvláštním listě, ale součástí knihy, jak říká sám Jan v 1V 13,10.
Za nejpodstatnější považuji, že bosý karmelitán formovaný školou sv. Jana od Kříže, má být člověkem, který žije teologální život, se vším, co to obnáší. Je známo, že Výstup je celý založen na teologálním základu. Velmi dobře bylo řečeno, že „strukturní osu a dynamiku Výstupu tvoří tři teologální ctnosti: víra, naděje a láska. Vstupují na scénu na počátku knihy a od té chvíle zajišťují ono sjednocující a očistné, smyslové i duchovní dílo. Každá z nich sjednocuje a očišťuje celého člověka, smysly i ducha v jedné z jeho dimenzí.“ (8) Je snadno pochopitelné, že člověk, který projde tímto procesem, tímto Janovým teologálním životním projektem „v němž se silně do člověka vtiskuje božské působení a je anticipována lidská odpověď, jíž má být celoživotní závazek a vydanost Bohu.“ Toto je zcela ústřední – Jan od Kříže z bytostné hloubi své existence a myšlení vnímá, že teologální ctnostem má náležet v duchovním životě svrchované místo.“ (9)
Pozn.: K tomu, co jsou, co znamenají a co působí teologální ctnosti v životě člověka, viz studie Adolfa Isaíase Rodrígueze: La vida teologal según el Vaticano II y San Juan de la Cruz v Revista de Esp… Velmi případně tam říká: „Ať se v duchovním životě křesťana jedná o prvky očisty a sebezáporu či aspekty aktivity a vydanosti, všecko má být žito teologálně, stavět na t. ctnostech. Jinak, i když to bude samo o sobě dobré, bude se pohybovat na nižší úrovni než mu náleží. Teologální život je aktualizace a formace lidských schopností a chování působením tří teologálních ctností. Integrují, hýbou a proměňují osobu a celkově ji orientují k Bohu. Život víry, naděje a lásky se vším, co zahrnuje ze strany Božího nároku a lidského zříkání se, duchovního i pozemského.“