Úvod

Na přechodu z druhého do třetího tisíciletí se Jan Pavel II. rozhodl zveřejnit text třetí části ,fatimského tajemství’.
Po dramatických a krutých událostech XX. století, jednoho z nejkritičtějších v lidských dějinách, které vyvrcholilo krvavým atentátem na ,sladkého Krista na zemi’, se tak odhaluje skutečnost, která vytváří dějiny, a do hloubky je vysvětluje na základě duchovní dimenze, k níž je současná mentalita, často prosáklá racionalismem, hluchá.
Dějiny jsou protkány zjeveními a nadpřirozenými znameními, která přímo vstupují do lidského života, provázejí putování světa a překvapují věřící i nevěřící. Tyto úkazy, které nemohou být v rozporu s obsahem víry, musí směřovat k ústřednímu bodu Kristovy zvěsti: k lásce Otce, která vede lidi k obrácení a dává jim milost, aby se mu zcela oddali se synovskou důvěrou. Takové je i fatimské poselství, které svou naléhavou výzvou k obrácení a pokání ve skutečnosti každého vede k jádru evangelia.
Mezi moderními zjeveními je Fatima bezpochyby zjevením nejvíce prorockým. První a druhá část ,tajemství’, (která je pro úplnost uvedena v dokumentaci), se týká především úděsného vidění pekla, úcty k Neposkvrněnému Srdci P. Marie, druhé světové války a pak předpovědí nesmírných škod, které Rusko způsobí lidstvu svým odpadem od křesťanské víry a přilnutím ke komunistickému totalitarismu.
V roce 1917 by si to všechno nikdo nedokázal představit: tři pastorinhos, malí pastýři z Fatimy, vidí, poslouchají, zapamatovávají si, a Lucie, svědkyně, která přežila, na základě příkazu od biskupa z Leirie a dovolení Naší Paní, vše sepíše.
Co se týká popisu prvních dvou částí ,tajemství’, které už ostatně byly zveřejněny a jsou proto známé, byl vybrán text napsaný sestrou Lucií ve třetí vzpomínce z 31. srpna 1941; ve čtvrté vzpomínce z 8. prosince 1941 k němu pak přidává několik poznámek.
Třetí část ,tajemství’ byla napsána 3. ledna 1944 „na rozkaz biskupa z Leirie a Nejsvětější Matky…“
Existuje jediný rukopis, který přinášíme ve fotostatické reprodukci. Zapečetěnou obálku uchovával nejprve biskup z Leirie. Pro lepší ochranu tajemství byla obálka předána 4. dubna 1957 do tajného archívu Svatého stolce. Biskup o tom informoval sestru Lucii.
Podle záznamů archivu komisař Svatého stolce P. Pierre Paul Philip O.P., se souhlasem kardinála Alfreda Ottavianiho, zanesl obálku s třetím fatimským tajemstvím Janu XXIII. Ten pak po značném váhání řekl: „Počkáme. Budu se modlit. Dám vám vědět, jak jsem rozhodl.“ (1)
Ve skutečnosti Jan XXIII. rozhodl vrátit zapečetěnou obálku Svatému stolci a třetí část ,tajemství’ nezveřejňovat.
Pavel VI. četl obsah obálky se substitutem kardinálem Angelem dell’Acqua 27. března 1965 a vrátil ji do archivu Svatého stolce s rozhodnutím nezveřejnit text.
Jan Pavel II. si vyžádal obálku s třetí částí ,tajemství’ po atentátu 13. května 1981. Kardinál Franjo Seper, prefekt Kongregace, předal tehdejšímu substitutu státního sekretariátu Mons. Eduardu Martinez Somalovi 18. července 1981 dvě obálky: jednu bílou s původním textem sestry Lucie, psaným v portugalštině; druhou oranžovou s překladem ,tajemství’ do italštiny. 11. srpna pak vrátil Mons. Martinez obě obálky do archívu Svatého stolce. (2)
Jak je známo, myslel Jan Pavel II. hned na zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci P. Marie a pro tuto příležitost sám připravil modlitbu, kterou definoval ,úkon odevzdání’. Úkon proběhl v bazilice Santa Maria Maggiore 7. června 1981 o slavnosti Letnic; tento den byl zvolen pro vzpomínku 1600. výročí prvního koncilu v Cařihradu a 1550. výročí koncilu v Efezu. Svatý otec se události nemohl zúčastnit, a proto byla jeho promluva přenášena ze záznamu. Předkládáme text, který se v přesném znění vztahuje k úkonu odevzdání:

„Ó, Matko lidí a národů, Ty znáš všechno lidské utrpení a všechny lidské naděje, Ty s mateřskou láskou pozoruješ všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají světem. Přijmi naše volání, kterým se v Duchu svatém obracíme přímo k Tvému srdci, a obejmi láskou Matky a Služebnice Páně ty, kteří nejvíce touží po tomto objetí, a současně i ty, od nichž projev odevzdání zvlášť očekáváš. Přijmi pod svou mateřskou ochranu celou lidskou rodinu, kterou Ti Matko s láskyplnou odevzdaností svěřujeme. Ať je všem dopřán čas míru a svobody, čas pravdy, spravedlnosti a naděje.“

Svatý otec však, aby v plnosti odpověděl na požadavky ,Naší Paní’, vysvětlil během Svatého roku vykoupení tento úkon odevzdání ze 7. června 1981 a zopakoval ho ve Fatimě dne 13. května 1982. Dne 25. března 1984 na Svatopetrském náměstí, během připomínky Mariina Fiat, které vyslovila v okamžiku zvěstování, Svatý otec, duchovně sjednocen se všemi předem ,svolanými’ biskupy na celém světě, svěřil Neposkvrněnému Srdci Mariinu lid a národy slovy, která svou závažností připomínají zarmoucená slova z roku 1981:

„A proto, ó Matko lidu a národů, Ty, která znáš všechno lidské utrpení a všechny lidské naděje, Ty, která s mateřskou láskou vnímáš všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají současným světem, přijmi naše volání, kterým se silou Ducha svatého obracíme přímo k Tvému srdci: obejmi láskou Matky a Služebnice Páně tento náš lidský svět, který Ti svěřujeme a zasvěcujeme, plni starostí o pozemský a věčný úděl lidí a národů. Zvlášť pak Ti svěřujeme a zasvěcujeme ten lid a ty národy, které tento projev důvěry a zasvěcení nejvíce potřebují.“
„Pod Tvou ochranu se utíkáme, svatá Matko Boží! Neodmítej naše prosby, když jsme v těžkých zkouškách!“ (3)

Pak Svatý otec pokračuje ještě naléhavěji a s konkrétností, téměř jako by chtěl komentovat Fatimské poselství v jeho smutném naplňování:

„Hle, stojíme před Tebou, Matko Kristova, před Tvým Neposkvrněným Srdcem, a společně s církví se toužíme připojit k zasvěcení, které z lásky k nám učinil Tvůj Syn svému Otci: ,A pro ně se zasvěcuji’ – řekl – ,aby i oni byli posvěceni v pravdě’ (Jan 17,19). Chceme se připojit k našemu Vykupiteli v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi, které má v jeho Božském srdci moc získat odpuštění a dosáhnout smíření.
Moc tohoto zasvěcení přetrvává po všechen čas, zahrnuje všechny lidi a národy, překonává každé zlo, které je duch temnot schopen podnítit v lidském srdci a v dějinách a které skutečně v našem čase roznítil.
Jak hluboce pociťujeme potřebu zasvěcení celého lidstva a celého světa, našeho současného světa: zasvěcení, které uskutečňujeme ve spojení se samotným Kristem! Vždyť na Kristově díle spásy má mít prostřednictvím církve účast celý svět. To ukazuje současný rok vykoupení, mimořádné jubileum celé církve.
Buď velebena v tomto Svatém roce nad všechny tvory Ty, Služebnice Páně, která jsi v naprosté poslušnosti následovala Boží volání! Buď pozdravena Ty, která jsi nejúžeji spojena s vykupitelským zasvěcením svého Syna!
Matko církve! Dej světlo Božímu lidu na cestách víry, naděje a lásky! Dej světlo zvlášť těm národům, jejichž zasvěcení a odevzdání od nás očekáváš. Pomoz nám, ať v pravdě žijeme Kristovo zasvěcení pro celou lidskou rodinu současného světa.
Matko, svěřujeme Ti svět, všechny lidi a národy i samotné zasvěcení světa, vkládajíce ho do Tvého mateřského srdce.
Ó, Neposkvrněné Srdce! Pomoz nám vítězit nad hrozbou zla, které se tak snadno zakoření v srdcích dnešních lidí a které již svými nezměrnými účinky doléhá na současný život a zdánlivě uzavírá cesty k budoucnosti.
Od hladu a války, vysvoboď nás!
Od atomové války, od nevypočitatelného sebezničení, od jakéhokoliv druhu války, vysvoboď nás!
Od hříchů proti lidskému životu od jeho počátku, vysvoboď nás!
Od nenávisti a od pohrdání důstojností Božích dětí, vysvoboď nás!
Od každého druhu nespravedlnosti ve společenském, národním a mezinárodním životě, vysvoboď nás!
Od lehkovážného přestupování Božích přikázání, vysvoboď nás!
Od pokusů zatemnit v lidských srdcích pravdu o Bohu, vysvoboď nás!
Od ztráty povědomí o dobru a zlu, vysvoboď nás!
Od hříchů proti Duchu svatému, vysvoboď nás! Vysvoboď nás!
Přijmi, ó Matko Kristova, toto volání plné utrpení všech lidí! Plné utrpení národů!
Pomoz nám mocí Ducha svatého překonat každý hřích, hřích člověka a ,hřích světa’, hřích v jakémkoliv jeho projevu.
Ať se v historii světa znovu projeví nekonečná spásná moc Vykoupení, moc milosrdné Lásky! Nechť ona zastaví zlo, změní smýšlení lidí! Ať se v Tvém Neposkvrněném Srdci ukáže všem světlo naděje!“ (4)

Sestra Lucie osobně potvrdila, že takovýto slavnostní a univerzální úkon zasvěcení odpovídal tomu, co chtěla Naše Paní („Sim, está feita, tal como Nossa Senhora a pediu, desde o dia 25 de Março de 1984“:„Ano, bylo to vykonáno tak, jak žádala Naše Paní 25. března 1984“: dopis z 8. listopadu 1989). Proto jakákoliv diskuse a každá další žádost postrádají opodstatnění.
V dokumentaci, která je k dispozici, se k rukopisům sestry Lucie připojují další čtyři rukopisy:

Dopis Svatého otce sestře Lucii datovaný 19. dubna 2000
Popis rozhovoru se sestrou Lucií ze dne 27. dubna 2000
Sdělení, které z pověření Svatého otce přečetl 13. května t.r. ve Fatimě státní sekretář, kardinál Angelo Sodano
Teologický komentář kardinála Josefa Ratzingera, prefekta Kongregace pro nauku víry

Sestra Lucie předložila Svatému otci v dopise z 12. května 1982 ukazatele pro vysvětlení třetí část ,tajemství’. Říká v něm:

„Třetí část tajemství se vztahuje ke slovům Naší Paní: Jestliže ne, (Rusko) rozšíří své bludy do světa a podnítí války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni a Svatý otec bude muset mnoho trpět, mnohé národy budou zničeny (13. 7. 1917).
Třetí částí tajemství je symbolické zjevení, které se vztahuje na tuto část poselství a je podmíněné tím, zda přijmeme nebo odmítneme to, co poselství žádá: ,Přijmou-li moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; nepřijmou-li, rozšíří své bludy do světa, atd.
Od chvíle, kdy jsme nepřikládali váhu této výzvě, zjišťujeme, že se naplnila; Rusko zaplavilo svět svými bludy. A konstatujeme-li, že se toto proroctví ještě zcela nenaplnilo, vidíme, že k němu postupně rychlými kroky směřujeme, pokud neopustíme cestu hříchu, nenávisti, pomsty, nespravedlnosti vznikající porušováním lidských práv, cestu nemravnosti, násilí atd.
Neříkejme ale, že je to Bůh, kdo nás takto trestá; jsou to naopak sami lidé, kteří si připravují trest. Bůh nás s naléhavostí varuje a volá na dobrou cestu za plného respektování svobody, kterou nám dal; odpovědnost proto nesou lidé sami.“

Rozhodnutí Svatého otce Jana Pavla II. zveřejnit třetí část fatimského svědectví uzavírá dějinnou etapu poznamenanou lidskými touhami tragicky svázanými s mocí a nepravostí, proniknutou však milosrdnou láskou Boží a starostlivou bdělostí Ježíšovy Matky a Matky církve.
Působení Boha, Pána dějin, a spoluodpovědnost člověka v jeho dramatické a plodné svobodě, to jsou dva stěžejní body, na nichž se budují dějiny lidstva.
Panna Maria, jež se zjevila ve Fatimě, obrací naši pozornost na tyto zapomenuté hodnoty, na budoucnost člověka v Bohu, ve které hraje člověk aktivní a zodpovědnou roli.

† Tarcisio Bertone
emeritní arcibiskup Vercellský
sekretář Kongregace pro nauku víry

Pokračovat
Zpět

Poznámky pod čarou:

(1) Z deníku Jana XXIII., 17. srpna 1959: “Audience: P. Philippe, komisař Svatého stolce, který mi doručí dopis obsahující třetí část fatimských tajemství. Přečtu je společně se svým zpovědníkem.”
(2) Je třeba připomenout komentář Svatého otce z generální audience dne 14. října: “Květnová událost: velká božská zkouška” v Insegnamenti di Giovanni Paolo II, IV, 2, Vatikán 1981, 409–412.
(3) Poselství z rádia během obřadu v Santa Maria Maggiore. Úcta, děkování, svěření Panně Marii Theotokos, v Insegnamenti di Giovanni Paolo II, IV, 1, Vatikán 1981, 1246.
(4) Během jubilea rodin svěřil papež Panně Marii všechny lidi a národy, v Insegnamenti di Giovanni Paolo II, VII, 1, Vatikán 1984, 775-777.