Prohlášení státního sekretáře Svatého otce
kardinála Angela Sodana
Na konci slavné mše svaté, které ve Fatimě předsedal Jan Pavel II., pronesl sekretář kardinál Angelo Sodano v portugalštině následující projev, který v překladu přinášíme:
Bratři a sestry v Kristu!
Na konci této slavnostní bohoslužby pokládám za svou povinnost vyjádřit našemu milovaném Svatému otci Janu Pavlu II. co nejsrdečnější přání všech zde přítomných k jeho brzkým osmdesátým narozeninám, poděkování za jeho cennou pastýřskou službu ve prospěch celé Boží svaté církve; toto srdečné přání vyjadřujeme za celou církev.
Při této slavnostní příležitosti svého příchodu do Fatimy mě Svatý otec pověřil, abych vám sdělil toto: Jak je známo, účel jeho návštěvy ve Fatimě bylo blahořečení dvou pastorinhos. Svatý otec chce však k této své pouti znovu připojit také projev své vděčnosti Panně Marii za její ochranu během těchto let pontifikátu. Jde o ochranu, která se patrně dotýká i takzvané třetí části fatimského ,tajemství’.
Tento text obsahuje prorocké vidění srovnatelné s viděními v Písmu svatém, která nepopisují fotografickým a detailním způsobem budoucí události, ale shrnují a soustřeďují na společném pozadí skutečnosti, které se rozprostírají v čase v blíže neurčené souslednosti a trvání. Proto chápání tohoto textu nemůže mít jiný charakter než symbolický.
Fatimské zjevení se týká především boje ateistických systémů proti církvi a proti křesťanům a líčí nesmírné utrpení svědků víry posledního století druhého tisíciletí. Je to nekonečná Via Crucis, kterou vedou papežové dvacátého století.
Podle výkladu pastorinhos, jenž také nedávno potvrdila sestra Lucia, ,bíle oblečený biskup’, který se modlí za všechny věřící, je papež. Také on, když s námahou kráčí ke kříži mezi mrtvolami umučených (biskupů, kněží, řeholníků, řeholnic a četných laiků), padá jako mrtvý k zemi, zasažen výstřely.
Po atentátu 13. května 1981 se Svatému otci ukázalo jako jasné, že to byla „mateřská ruka, která vedla směr střely“ a tak umožnila „papeži, který bojoval se smrtí“, aby se zastavil „na prahu smrti“ (Jan Pavel II. Meditace s italskými biskupy na poliklinice Gemelli, v Insegnamenti, svaz. XVII/1, 1994, str. 1061). Když tehdejší biskup z Leiria-Fatima projížděl Římem, rozhodl se mu papež předat kulku, která po atentátu zůstala v jeepu, aby byla uchovávána na tomto poutním místě. Na základě biskupova rozhodnutí byla později umístěna v koruně sochy Panna Marie fatimské.
Události, které následovaly v r. 1989, vedly jak v Sovětském svazu, tak v četných východních zemích k pádu komunistického režimu, který prosazoval ateismus. Také proto děkuje Svatý otec z hloubi srdce Nejsvětější Panně. V ostatních částech světa však bohužel neustaly útoky proti církvi a proti křesťanům s celou váhou utrpení, které přinášejí. I když události, ke kterým se vztahuje třetí část fatimského ,tajemství’, už – jak se zdá – patří minulosti, má volání Panny Marie po obrácení a pokání pronesené na začátku dvacátého století i dnes svou aktuálnost a naléhavost. „Paní tohoto poselství čte s neobvyklou prozíravostí znamení doby, znamení našeho času … Neustávající výzva Nejsvětější Panny Marie k pokání není nic než projev mateřského zneklidnění o osud lidské rodiny, jež tolik potřebuje obrácení a odpuštění“ (Jan Pavel II., Poselství k Světovému dni nemocných 1997, č. 1 v Insegnamenti, sv. XIX/2, 1996, str. 561).
Aby bylo věřícím umožněno lépe porozumět poselství fatimské Panny, pověřil papež Kongragaci pro nauku víry úkolem zveřejnit třetí část ,tajemství’ a připravit k němu patřičný komentář.
Bratři a sestry, děkujme fatimské Panně Marii za její ochranu. Do její mateřské přímluvy svěřme církev třetího tisíciletí.
Sub tuum praesidium confugimus, Sancta Dei Genetrix! Intercede pro Ecclesia. Intercede pro Papa nostro Ioanne Paulo II. Amen.
Ve Fatimě 13. května 2000.