Řehole v hlavních Tereziiných dílech

Není možné analyzovat a ani zmínit všechny úryvky, ve kterých světice hovoří o řeholi. Můžeme se však pro orientaci a jako malou sondu podívat do jejích hlavních spisů: Knihy života, Stanov, Cesty dokonalosti, Knihy o zakládání.

A. Řehole v „Knize života“

29. „Kniha života“ obsahuje především vyprávění o jejím povolání a charismatu zakladatelky. Zde také najdeme příběh jejího prvního založení a skupiny, která se ho účastnila. Zároveň nám ukazuje pohled světice na počátky její činnosti zakladatelky. Text „Knihy života“, který máme v rukou byl napsán r. 1565, tři roky po zahájení reformy.

30. S ohledem na řeholi jsou nápadné dvě věci: Karmelitánská řehole je na počátku onoho úplně prvního rozhodnutí světice (Ž 32,9), a na ní stojí klášter sv. Josefa. (Ž 36,26). Podrobnosti najdeme v Ž 36,26-27.
Při čtení Tereziina vyprávění se může zdát, že v té době byla řehole zákonem domu. Komunita kromě řehole „zachovává ještě jiné věci, které se nám zdály nezbytné k tomu, abychom ji (řeholi) zachovávali s větší dokonalostí“ (Ž 36,27). Tyto „jiné věci“ pravděpodobně ještě neměly hodnotu Stanov. Také není pravděpodobné, že by zakladatelka přinesla s sebou ke sv. Josefu Stanovy z Vtělení, pokud tam vůbec byly, a že by se podle nich mnišky řídily.

31. Nadšení pro řeholi se u Terezie objevilo a vyšlo z evangelijní rady: povolání žít Ježíšovu chudobu. „Dozvěděla jsem se o tom, že naše Řehole, přikazovala, aby se nic nevlastnilo a viděla jsem, že je v tom větší dokonalost a nedokázala jsem se přesvědčit, aby měl klášter rentu… A když už mě několikrát málem přesvědčili, jakmile jsem se vrátila k modlitbě a hleděla na Krista na kříži, tak chudého a obnaženého, nemohla jsem snést, abych já byla bohatá“ (Ž 35,2-3). Šťastné kristologické propojení řehole a evangelia.

32. Proto v „Knize života“, v kapitolách věnovaných vyprávění o zakládání, bude mít až do konce na mysli dramatický boj o chudobu. Poslední událost je zaznamenaná na konci knihy: příchod papežské buly, která definitivně rozhodne problém a povolí jí vyrovnanost při řízení započatého díla (39,14).

B. Řehole ve Stanovách

Nyní na chvíli opustíme téma vzájemných souvislostí řehole a Stanov. Budeme se mu věnovat později. Zde nám postačí všimnout si údajů, která ukazují jaký postoj zaujímá světice k řeholi.
33. Především musíme říci, že v zákonodárství bosých karmelitek řehole předchází Stanovy. To je ve skutečnosti vidět v prvním oficiálním vydání tereziánských Stanov, inspirovaných zakladatelkou, na kapitule v Alcalá (1581). Stejně tak tomu bylo i s prvními Stanovami pro mnišky sv. Josefa, které světice sepsala ještě před založením klášterů v Medině a Duruelu.

34. Tereziánské stanovy, s ohledem na řeholi, stanovují a formulují některé prosté, ale základní poučení:

35. Spolu s tímto posledním tvrzením lze říci, že Stanovy jsou pro Terezii jakoby prodloužení a aplikace řehole v životě karmelitek, což vyžaduje komplementární četbu obou textů.

C. Cesta dokonalosti a řehole

36. Je známo, že při psaní Cesty si světice zpočátku předsevzala sledovat zblízka řeholi a Stanovy: jako kdyby měla jen komentovat jejich obsah. Když se však začíná věnovat tématu ctností, neboť ty jsou základem života modlitby v komunitě, dává kapitole nadpis: „Ve které přesvědčuje k zachovávání řehole a tří důležitých věcí pro duchovní život“ (CV 4). V první redakci knihy začíná toto téma takto: „Nemyslete si, mé přítelkyně a sestry, že vás obtížím mnoha věcmi, neboť kéž se líbí Pánu, abychom uskutečňovaly aspoň ty, které plně stanovili naši svatí otcové v Řeholi a Stanovách, které představují veškeré naplnění ctnosti…“ (CE 6,1). Ale pak již výklad tématu běží zcela nezávisle na právním kodexu domu. Cesta měla být jakýmsi spirituálním kodexem komunity, formační a pedagogickou příručkou karmelitky. A v tomto smyslu se staví k legislativním textům, která mají být čteny ve světle těchto pedagogických stránek. (26)

37. V Cestě je řehole přítomná již od počátku, neboť světice své čtenářky dvakrát upozorňuje na vztah k řeholi: kniha obsahuje „upozornění a rady, které dává Terezie od Ježíše sestrám, řeholnicím a svým dcerám, z klášterů, jež s přízní našeho Pána a slavné Panny, Matky Boží, naší Paní, založila podle prvotní řehole naší Paní Karmelské“. A opět na další stránce: „Je adresována bosým mniškám naší Paní Karmelské prvotní řehole“.

D. V Knize o zakládání

38. „Ze strany našeho Pána mi bylo řečeno, abych neváhala jet …a abych s sebou vzala řeholi a stanovy“ (Z 17,3). Řehole a Stanovy doprovázejí Světici při každém zakládání. Řehole spojuje všechny domy v duchovní a legislativní jednotě: mnišky a bratři téže řehole (Z 2,5), domy pod pravomocí řádu a domy pod pravomocí biskupa (Z 3,18), domy založené v absolutní chudobě a domy s rentami (k. 9). Pro všechny platí, co je napsáno v souvislosti s druhým založením: „Ve všem postupovaly stejným způsobem jako u svatého Josefa v Avile, jelikož byly téže řehole a stanov“ (Z 3,18).

39. Světice však umí velmi dobře odlišit podstatné od vedlejšího (Z 18,9). Od dvou věcí, které jsou pro ni důležité: absolutní chudoba (bez rent) a půst od masa, mohl být ve výjimečných případech dispenzován jedinec i celý Karmel aniž by to narušilo ducha řehole. Konkrétně k tomu dojde u třetího založení (Malagon), jak to zevrubně popisuje ve své knize (Z 9,3-5). Nicméně se tato věc výslovně projeví v dokumentech o založení podepsanými světicí. V tomto klášteře se musí „dodržovat zmírněná řehole naší Paní Karmelské, tzn. jíst maso a mít renty, přesto však jsou v ostatních věcech povinny dodržovat Stanovy první řehole naší Paní Karmelské, ve shodě s tím, jak se slibuje a dodržuje v klášteře sv. Josefa v Avile a v klášteře naší Paní z hory Karmel v Medině del Campo a v dalších klášterech první řehole…“ (27)
Světice ve své hojné korespondenci nikdy nebude považovat tento klášter v Malagonu za klášter druhé kategorie. Úmyslně učiní spíše opačný dojem, v závěru své krátké zprávy týkající se založení píše: „Zdržela jsem se tam několik dní. Během jednoho z nich jsem po přijetí eucharistie při modlitbě pochopila od našeho Pána, že se mu v onom domě bude velmi sloužit“ (Z 9,5). Ještě výmluvněji píše v jedné ze svých Relací: „Těsně po přijímání, druhého dne postní doby u svatého Josefa v Malagonu, se mi zpřítomnil náš Pán Ježíš Kristus … řekl mi, abych si pospíšila se zakládáním těchto domů, neboť u duší, které se v nich nacházejí, On nalézá odpočinek. Abych jich (fundací) přijala tolik, kolik mi jich dají, poněvadž je mnoho duší, které mu nemají kde sloužit. A že v těch klášterech, jež budou založeny v tak malých obcích jako je tato, si mohou zasloužit totéž, co v ostatních. A abych se postarala, aby byly všechny kláštery pod jedním vedením téhož představeného…“ (28)

Pokračovat
Zpět na úvod