Před založením kláštera sv. Josefa
1. Znalost řehole byla součástí karmelitánské formace světice v klášteře Vtělení. Přesto však máme málo informací o jejím noviciátu a o letech její řeholní formace. Nevíme do jaké míry řeholi studovala a nakolik si ji osvojila ještě před tím, než založila klášter sv. Josefa (1560). Ona sama však vypráví o účinku, jaký na ni mělo krátce po založení setkání (1562) s Marií od Ježíše zakladatelkou Karmelu od Obrazu v Alcalá de Henares, která, přesto že byla analfabetka věděla o řeholi věci, které světice neznala. (1)
2. Jak bylo běžné, základem osobního života karmelitek v klášteře Vtělení byla řehole. Mnišky skládaly sliby podle karmelitánské řehole. Neznáme přesnou profesní formuli světice (1537), ale máme k dispozici text o něco dřívější. Podle tohoto textu skládala karmelitka od Vtělení slib poslušnosti podle karmelitánské řehole, přičemž další dva sliby ani Konstituce nebyly výslovně zmíněny. Tato profesní formule je z r. 1521 a je to pravděpodobně tatáž, kterou použije Terezie de Ahumada o 16 let později. Zní takto:
„Já sestra… skládám svou profesi a slibuji Bohu a blahoslavené Panně Marii z hory Karmel a fra Bernardinovi, generálnímu představenému tohoto řádu a tobě, Beatrice Guierová, převorko tohoto kláštera Svaté Marie od Vtělení a tvým nástupkyním poslušnost až do smrti podle řehole tohoto řádu.“ (2)
3. Řehole nebyla důležitá jen při skládání slibů sester, ale tvořila také právní a duchovní základ komunitního života. Jeden z pozdějších historiků dospěl k názoru, že řehole byla ve skutečnosti jediným interním právním dokumentem kláštera, který neměl Stanovy jako takové. (3)
4. Přesto všechno však nevíme do jaké míry byl text řehole tehdejším řeholnicím, které neuměly latinsky, mezi nimi i Terezii, dostupný. Ve Stanovách španělských karmelitek 16. století (srov. předchozí poznámku) je několik odkazů na předpisy řehole, avšak vůbec nemluví o četbě nebo formaci řeholnic k jejímu studiu. Chybí v nich také předpis, který uvádí, že řehole „má být vysvětlována čtyřikrát do roka“. V úvodu Stanov není představen kastilský text. Budou to nekarmelitánské knihy (např. Osuna), které vzbudí v Terezii, čerstvé profesce, hlad po osobní modlitbě a povedou ji po cestě vnitřního „usebrání“ a ne text řehole, která karmelitce předepisuje ustavičnou modlitbu, „dnem i nocí…“. (4)
5. Sama světice nás informuje, že v jejím klášteře se žilo podle zmírněné řehole: „ve shodě s tím, jak tomu bylo v celém řádu, to je s bulou o zmírnění“ (Ž 32,9). Toto byl jeden z důvodů, proč jí bylo zatěžko vrátit se do svého mateřského kláštera: „…vrátit se do kláštera Vtělení – který je klášterem zmírněné řehole – by pro mne bylo neútěchou z mnoha důvodů, které zde není proč uvádět. Jeden sám o sobě stačí, totiž že jsem tam nemohla zachovávat přísnost prvotní řehole…“ (Z 2,1). (5)
Závěrem lze říci, že nevíme, do jaké míry byla světice v první polovině svého života na Karmelu vnímavá pro řeholi. Skutečností je, že její zájem o ni, objevení její hodnoty a jejího obsahu je z pozdější doby a výsledkem milostí, které z plnosti mystického života světice v posledních letech života v klášteře ve Vtělení uvedly do pohybu její dílo zakládání.