IV. Eliáš – vůdce a vzor
(trvalý vliv eliášské tematiky na spiritualitu řádu)
- r. 1420 anglický provinciál Tomáš Netter poprvé poukazuje na Eliáše jako vzor prorockého zápasu o opravdovou víru (Eliášův zápas na Karmelu),
- bl. Jan Soreth v komentáři k řeholi (1462) píše: „Jste-li Eliášovými syny, pak konejte Eliášovy skutky,“ a má na mysli opět asketický život: modlitbu, půst, život v samotě…
- o pohledu bosého Karmelu bude mluvit otec Vojtěch OCD;
V 17. století tourainská reforma přijímá v Eliáši:
- vzor života ve společenství s Bohem, kontemplativního postoje (Jan od sv. Samsona): stál před Hospodinem, žil v ústraní u Kerítu, setkal se s Hospodinem v tichém vánku; to odpovídá kapitole řehole, předpisující v cele rozjímat o zákoně Páně,
- vzor apoštolátu vyrůstajícího ze spojení s Bohem, z modlitby (F. Thibault): odvážně vystoupil před králem, vyčetl mu odpadlictví královského domu i lidu, svolal lid na Karmel k rozhodnutí, komu chtějí sloužit, vyznal na Chorebu: „Horlím horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů“ – to se stalo heslem na řádovém znaku.