Panictví a panenství
Všimněme si však rysů spirituality, na kterou staří autoři odkazují. Kromě již zmíněných – pamatování na Boha, skrytost a odloučenost, učednictví v prorocké tradici – tu bude v neposlední řadě panictví. I když Bible sama se o tom v Eliášově případě nezmiňuje, z kontextu jeho života a následně z celé židovské a křesťanské tradice celibát vyplývá. „Panicem byl jistě velký andělům podobný Eliáš,“ (10) tvrdí svatý Athanasios a po něm podobně další. (11) Celibát mu umožňoval žít svobodně, chudě a přísně: „Jak se, prosím tě, lišili od andělů Eliáš, Elizeus, Jan, tito skuteční milovníci panictví? Nijak než jen pouty své smrtelnosti (…) Skutečně, protože byli osvobozeni od pout [manželství, rodiny], žili na zemi jako by byli v nebi. Nepotřebovali stěny, stropy, stůl a podobné věci, jejich střechou bylo nebe, jejich lůžkem zem, jejich stolem poušť.“ (12) V pojetí otců je celibátní život plodný. „Dívej se na Eliáše. Protože byl panic, dokázal svazovat a rozvazovat nebe, živil ho havran, v Karpat vzkřísil mrtvého, naplnil amforu i nádobu, nechal sestoupit oheň na oběti, rozdělil řeku a přebrodil ji a nakonec byl vzat ohnivým spřežením!“ (13) Vztah mezi celibátem a nanebevzetím Eliášovým je vytěžován i jinými autory. (14) Zajímavé jsou také postřehy o tom, že celibát byl příčinou, že viděl Boha. „Díky čistotě na tebe [Bože] snadno hleděl a viděl tě (…) očistil svou duši jako zrcadlo, aby tě viděl.“ (15)
V krásné pasáži, v níž Jan Chrysostomos srovnává celibát a manželství, vystupuje Eliáš jako reprezentant celibátu, Abrahám manželství. „Jeden září chudobou, Eliáš, druhý bohatstvím, Abrahám. Vyberte si a následujte příklad, který se vám zdá snadnější a více odpovídá vašemu zaměření. Abrahám září v životě manželském, Eliáš ve zdrženlivosti. Následujte tu cestu, jež se vám zdá příhodná, obě vedou do nebe.“ (16)