Horlivost pro Hospodina
S tím souvisí i další rys Eliášovy spirituality: horlivost pro Hospodina. Eliáš se tak sám chápal: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů.“ (1 Král 19,10.14) Projevovala se zejména v souboji s přívrženci Baala, ale i v jiných setkáních se zlem. Mniši aktualizovali tuto horlivost zejména ve svých zápasech s démonskými silami, vášněmi a temnými myšlenkami. Ale viděli jsme na příkladu svatého Antonína Poustevníka, že neohroženě diskutuje s filosofy a heretiky, jako Eliáš s proroky Baalovými. A navíc i odvaha Antonínova v kritickou chvíli perzekucí v Alexandrii má mnoho podobností s odvahou Eliášovou před mocnými jeho doby. „Potom postihlo tehdejší církev Maximinovo pronásledování. A když byli svatí mučedníci vedeni do Alexandrie, následoval je i Antonín, opustil svou poustevnu a pravil: ´Pojďme i my, abychom buď bojovali do posledního dechu, budeme-li pozváni, nebo aspoň viděli ty, kteří zápasí.´ On si přál přijmout mučednictví, ale sám se nechtěl vydat, přisluhoval vyznavačům v lomech a ve věznicích. Veřejně projevoval velkou horlivost u soudu. Ty, kteří byli pozváni k zápasu, povzbuzoval k horlivosti a měl účast u těch, kteří podstupovali mučednický boj, doprovázel je až k samé smrti.“ (VA 46) Tato neohroženost vyprovokovala soudce a politické činitele, aby zakázali Antonínovi a mnichům tuto činnost a vyzvali je k opuštění města. V tuto chvíli se projevila Antonínova prorocká nekonformnost, a když někteří radili, aby se skryl, Antonín si naopak vypral oděv a „následující den stanul přede všemi na vyvýšeném místě, objevil se před vladařem v čistém oděvu. Když se tomu všichni divili – dokonce ho zahlédl i vládce a se svými vojáky přecházel kolem něj – stál nebojácně a ukazoval tím naši křesťanskou horlivost.“ (VA 46) Horlivost je tu několikrát zmíněna jako neoddělitelná součást Antonínovy spirituality.