Dva příklady

První z nich je příklad člověka, který si přál objevit životní stav, jenž pro něj Bůh připravil. Při hledání Božího plánu pro svůj život přišel k přesvědčení, že Pán si přeje, aby byl knězem. A tak tu možnost vložil do modliteb a prosil, aby mu ji Bůh potvrdil. Nejprve pociťoval vnitřní mír, ale později se dostavil vnitřní zmatek, nadšení ze života vyprchalo, jeho mysl se točila jen kolem sebe, nemohl spát a život se mu stal neúnosným břemenem. Když hovořil o své situaci s duchovním vůdcem, řekl mu, že jedinou cestou k životu v „plné dokonalosti“ je kněžský stav. Jeho duchovní vůdce mu ale naznačil, že je možné žít plně dokonalý život v jakémkoliv životním stavu, do kterého člověka Bůh volá. Nato mu mladý muž odpověděl, že jeho nejhlubší touhou bylo manželství a výchova dětí. Pak následovalo několik týdnů modliteb a ověřování jeho vnitřních zkušeností a současně uvažování o manželství jako životním stavu. Výsledkem bylo něco opačného, než původně zamýšlel. Nadchl se pro život v nových možnostech, rozpoznal, že i v manželství může sloužit jiným lidem. Ten člověk je nyní šťastně ženatý, má tři děti a je zapojený do podpory laické spirituality v každodenním životě.

Druhý příklad je téměř opačný než ten první. Mladá žena se hluboce zamilovala a po zkoumání vlastního nitra došla k přesvědčení, že je povolána k manželství. Čím více se však blížila svatba, přicházel také nepokoj a zneklidnění, když přemýšlela o svém budoucím životě. Po jistém zkoumání se stalo evidentním, že nešlo pouze o normální obavy nevěsty. Svojí nejistotou a zmatkem ale nechtěla zranit muže, kterého velmi milovala. Nicméně následující otázka přetrvávala: „Jak mohu nejlépe sloužit Bohu?“ Mladá žena totiž zakoušela velkou touhu žít pro druhé a sloužit mnoha lidem. I když nepociťovala jistotu, že jde o povolání k zasvěcenému životu, tato skutečnost jí naznačovala, že potřebuje silnější povzbuzení pro své manželské povolání. Po týdnu duchovních cvičení se rozhodla, že prožije nějaký čas v některém řeholním domě, aby získala zkušenost tohoto jiného způsobu života. Vstoupila do formačního domu a po roce života zde zakusila milost svobody a úctu k oběma životním povoláním. Uvědomila si, že může být šťastná a sloužit Bohu v obou životních stavech. Věděla také, že je svobodná vybrat si jeden z těchto povolání a to takové, které více naplňuje její touhy. Vybrala si zasvěcený život a i po 20 letech života stále zakouší, že to je její životní povolání.

Tyto dva příklady ukazují, že cesta objevování našeho životního povolání může být hodně klikatá. Mimoto naznačují, že je užitečné mít někoho, kdo nás na naší cestě doprovází či vede, někoho s kým bychom mohli diskutovat o všech svých starostech dotýkajících se povolání.

Pokračovat
Zpět na úvod