Závěr
Formátor je nástrojem v rukách Boha – velikého sochaře. K tomu, abych se stal dobrým formátorem, nestačí být pouze dobrým řeholníkem. K tomu, abych si vzal na starost život druhého, nestačí „být hodný“. Jak jsme mohli vidět v RIVC v čl. 57 a 58, formátor není přeborníkem co do lidské zralosti, ani hrdinou co do dokonalosti. Je prostředníkem, „starším bratrem“ ve víře, jenž sám je zasažen pohledem Kristovým a postupně stále více proměňován v jeho obraz. Tím se z něj stává mystagog, který vede ke kontemplaci, ke sjednocení s Bohem. Úkolem formátora je vychovávat, formovat a doprovázet. Koná svůj úkol, aniž by poutal pozornost na sebe, v pokoře a s vědomím, že půda, po které kráčí – tj. kandidát – je půda svatá, náležící pouze a jedině Pánu. V neposlední řadě nesmíme opomenout, že provedení velkých uměleckých děl, přičemž ve formaci je tomu právě tak, není, a to si málo lidí uvědomuje, výsledkem improvizace nebo náhlého přívalu inspirace či kreativity, který umělce popadl. Tato díla jsou vždy plodem spousty času, práce a trpělivosti.
Ze španělštiny přeložila Jaroslava Kučerová
Z časopisu Karmel 2012, 1-4; 2013/1
S laskavým svolením
Poznámky pod čarou:
(1) Ve španělském originále: forma.
(2) Michelangelo se oddal vnitřní výzvě pustit se do opracovávání kamene, který jiní sochaři (Simone da Fiesole, Agostino di Cuccion a Antonio Rossellino) odhodili ladem jako zle zřízeného, zmrzačeného a zjizveného nepřítele. Ti, kdo znali původní mramorový kvádr, ze kterého byla vytesána socha Davida, a její konečnou realizaci, žasli a měli za to, že vidí, „jak mrtvý znovu ožívá“.
(3) Ratio institutionis vitae carmelitanae (RIVC) je oficiální dokument, který stanoví vše potřebné pro výchovu v karmelitánském řádu, ať už při tzv. počáteční formaci (přípravě ke vstupu do řádu a ke slibům) či při tzv. trvalé formaci, které se má bratřím dostávat po celý život. Bylo vydáno generální kurií řádu v r. 1988 a v přepracované podobě nově v roce 2000.
(4) Srov. Flp 2,5.
(5) CENCINI A., Los sentimientos del hijo (Salamanca 2003) 51.
(6) THUIS F. J., In wonder at the Mystery of God (Rome 1983) 40. Každé rozhodnutí se pro službu bližnímu má vycházet z kontemplativního postoje a k němu se vztahovat.
(7) Dle Mat 6,33.
(8) Ms C 22, 22; Autobiografické spisy, Vimperk 1991, str. 228-229.
(9) Výroky o světle a lásce, výrok 5, in: Krátké spisy a korespondence, Kostelní Vydří 1998, str. 67.
(10) Tamtéž, výrok 7.
(11) Výstup na horu Karmel, 2V 22,9, Kostelní Vydří 1999, str. 175.
(12) V originálu Tereziina textu ovšem odvolávka na osobní zkušenost předchází(!) zmínce o poznávání pouze rozumem či vírou (bez zkušenosti). I text přednášky Fr. Desidería zní doslova: „Viděno z osobní zkušenosti…“ říká Terezie v určitém okamžiku, a s ironií v dalším řádku připojuje: „…což je ještě úplně něco jiného, než poznávání pouhým rozumem či vírou.“ Originál bezprostředně ukazuje, jak je Terezie vtipná, strohá, praktická, neotřelá… Náš text je přizpůsoben užívanému českému překladu knihy Cesta k dokonalosti 6,3 (pozn. překl.).
(13) Tak dle užívaného českého překladu. Doslova dle originálu: „Jedním darem je to, že Bůh dává milost, druhým darem pak pochopit, co je milost a co přízeň, a dalším pak umět ji sdělit a pochopit, jaká je.“
(14) CIARDI F. – MERLETTI T. Volare si può, Padova 1988, 38.
(15) V originále: formar. Výše jsme to přeložili i utvářet. Chce se říci: ovlivňovat tak, že je to pak vidět; dávat formu – podobu, v případě naší křesťanské formace: proměňovat do podoby Kristovy.
(16) Gene Weingarten, Washington Post Staff Writer, Sunday, April 8, 2007.
(17) ECO, U. – DE MICHELE, G., Historia de la belleza (Barcelona 2004); ECO, U., Historia de la fealdad (Barcelona 2007).
(18) Autor odkazuje na 2 V 17,8 (Výstup na horu Karmel, Kostelní Vydří 1999, str. 146). Ale citovaná slova na udaném místě nenacházíme.
(19) ŽP 3,18 dle českého překladu: Sv. Jan od Kříže, Živý plamen lásky, Kostelní Vydří 2001, str. 91. Český překladatel přeložil tu „hlubokou jeskyni“ do množného čísla. Leč v originále je to v jednotném (pozn. překl.).
(20) Srov. CENCINI, A., o.c., 220.
(21) Srov. WAAIJMAN, K., „The Spiritual Concept of „Transformation“ and the RIVC 2000“, in Carmelite Formation (Roma 2002) 29-30.
(22) Srov. CHALMERS, J., „Transformados en su misma imagen“, en Servicio de Información Provincial. Carmelitas de Aragón y Valencia 202 (Zaragoza; Septiembre-Octubre 2000) 40-41.
(23) Terezie od Ježíše, když v knize Hrad v nitru (5 H 2,3) při výkladu o pátých komnatách hovoří o mystickém manželství a duchovní přeměně starého člověka v nového, používá jako příměr přeměnu bource morušového v motýla. S určitou dávkou humoru tvrdí, že pokud se při popisu životního cyklu tohoto bezobratlého živočicha splete, nebude to její chyba, jelikož ho nikdy neviděla, jen o něm slyšela vyprávět.
(24) RIVC 5,6,9,(2x), 14, 25, 26 (2x), 63, 114. Viz WAAIJMAN, K., o. c., 28.
(25) Autor tu odkazuje na Ž 8,1, ale jde o nějaké jiné místo z díla sv. Terezie, souřadnice jsou udány mylně. (Pozn. red.)
(26) Sv. Jan od Kříže, DPB 32: „Když jsi na mne hleděl, svůj půvab do mne vtiskly tvé oči; tím jsi mne laskal a v tom si zasloužily mé (oči) klanět se tomu, co v tobě viděly.“
(27) Sv. Jan od Kříže, DPB 33: „Nepohrdej mnou, neboť i když jsi na mně shledal temnou barvu (skvrnu), můžeš se na mne dál dívat poté, cos na mne pohlédl, a tím ve mně půvab a krásu zanechal.“
(28) WAAIJMAN, K., „Transformation. A Key Word in Sprituality“, in Studies in Sprituality 8 (1998) 35.
(29) URÍBARRI BILBAO, G., Portar las marcas de Jesús. Teología y espiritualidad de la vida consagrada (Bilbao 2001) 211.
(30) Dopis Donu Vavřinci de Cepeda z 2.1.1577 (Dopis 172).
(31) Autoři německého překladu U. Dobhan a E. Peeters tu spatřují narážku na 1 Sol 5,19: „Nezhášejte (oheň) Ducha…“
(32) RIBER, P. „Escolios y adiciones al libro de la vida de la madre Teresa de Jesús“, v Ephemerides Carmeliticae 32 (1981), 388.
(33) Srov. MERTON, T., Duchovní vedení a rozjímání, česky vydalo Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, str. 24.
(34) Srov. MÁRQUEZ CALLE, M., Amar no es acertar. Espiritualidad para náufragos (Madrid 2006) 180.
(35) Srov. WAAIJMAN, K., „Discernment. Its history and mening“, in Studies in Spirituality 7 (1997) 5.
(36) Srov. RUPNIK, M.I., El discernimiento (Madrid 2002) 33.
(37) Doslova: rodičkou.
(38) Coll. 2, 4.
(39) Toto téma zatím čeká na někoho, kdo by je v rámci naší duchovní tradice hlouběji prostudoval.