Ustavičná formace komunity
Trvalou formaci doporučil už dokument Potissimum institutioni. Jejím cílem je formovat zralá evangelní a bratrská společenství. Nejedná se zde pouze o stálou duchovní či intelektuální formaci, ale o formaci celkovou. V tomto procesu je třeba mít na paměti nejprve to, aby lidé byli formováni k umění vzájemně se sdílet. Jde tu o vzájemné sdílení toho, kým člověk je a co má, ale také o sdílení vlastních zkušeností, prožitků, plánů a projektů.
Důležitou věcí je zde formace k odpovědnosti za dobro komunity a za díla, kterými se komunita zabývá. To, co děláme, je do určité míry naší společnou záležitostí, za níž se musíme cítit odpovědni, na které musí záležet každému. „Řeholní společenství je místem a přirozeným prostředím pro rozvoj všech, v němž se každý z jeho členů stává spoluzodpovědný za rozvoj ostatních“ (VFC 45).
Nakonec se upozorňuje na snahu o pluralismus. Pokud chceme, aby se ostatní cítili spoluzodpovědní za to, co se děje a dělá v komunitě, je třeba se umět smířit s růzností ostatních a nechtít za každou cenu všechny vtěsnat do jedné linie. „Řeholní společenství je místo, kde si bratři a sestry den ze dne vzájemně pomáhají nalézt odpověď hodnou zasvěcených osob, žijících společným charismatem, na potřeby nejubožejších a na výzvy, které předkládá dnešní společnost“ (VFC 43).
Umění respektovat u někoho druhého jinakost postoje, chování či myšlení je základem pluralismu. Někdo pracuje tak či onak, někdo další má takový nebo onaký způsob chování či myšlení a to, co se zde očekává, je umět akceptovat jinost. Každý je jiný a má právo takový být. Jiný neznamená horší nebo lepší, ale prostě různý. S tím je třeba se umět smířit. (20)