Řeholní komunita je společenstvím osob
Jedním z charakteristických rysů řeholního povolání je společný život. Nepochybně je zvláštním druhem společenství sama církev, jejímž prostřednictvím se Bohu zalíbilo posvětit a spasit lidi nikoli jednotlivě, ale ve společenství (srv. LG 9).
Křesťanská antropologie ustavičně připomíná, že člověk je osobou ve společenství. Hned po koncilu se zrodila nová koncepce osoby, která značně docenila jednotlivce a jeho iniciativy. Zároveň to vedlo k vytvoření zcela jasného chápání společenství jako bratrského života, jehož základem je spíše kvalita mezilidských vztahů než formální dodržování pravidel. Když Bůh tvořil lidskou přirozenost podle svého obrazu a podoby, stvořil ji jako společenství.
Bůh Stvořitel, který se zjevil jako Láska, Trojice, Společenství, povolal člověka k hlubokému svazku se sebou samým a k mezilidskému společenství, tj. ke všeobecnému bratrství, protože společenství je pro Boha nezbytné k realizaci Jeho tvůrčích možností, mezi něž se na první plán posouvá široce chápaný osobní rozvoj. To je největší povolání člověka: sjednotit se svazkem společenství s Bohem a s ostatními lidmi, svými bratry. V této perspektivě je třeba vidět řeholní komunitu, která je darem Svatého Ducha a má také svou vnitřní strukturu. Je hluboko zakořeněna do Božích plánů. V posledních letech začaly hluboké změny v životě řeholních komunit a v souvislosti s tím se objevily nové vzorce společenství, které mají nový styl spirituality i řízení a zároveň větší spoluzodpovědnost. To následovně zrodilo novou spiritualitu apoštolátu. (2)
Tradiční model komunity, postavený především na dodržování pravidel a na hierarchické struktuře, dělá v dnešní době místo hlubšímu bratrskému životu. Dnes se pohlíží na struktury komunity z perspektivy větší prostoty a přiblížení k lidem. Pod tímto zorným úhlem dostal zasvěcený život nový impuls a neobyčejně ho to obohatilo. Zatímco dřív se přikládala velká váha velkodušnosti a svatosti zasvěcených osob, pak nyní vůbec nelze oddělovat život tohoto druhu od tajemství církve, její cesty ke svatosti, svědectví, svátostné podstaty a eschatologické naděje.