Maria ve vlámské mystice
Jerzy Zieliński OCD
Charakteristika Mariiny mystické přítomnosti v duši
Mariánská mystika sestry Marie od sv. Terezie a otce Michaela od sv. Augustina je jednou z nejkrásnějších zkušeností mariánského dědictví Karmelu, která se hluboce vepsala do srdce karmelitánské spirituality: „Totuus marianus est Carmelus – Karmel je celý mariánský“. O tom nám mají co říct zbožný karmelitán a jeho penitentka.
Mariánská mystická zkušenost je zřídkavým darem
Zpracování tématu tohoto fenoménu je skutečně skoupé, neboť osob, které jím byly obdarované, není mnoho. Ještě méně je těch, kteří po sobě zanechali písemná svědectví. Sestra Marie od sv. Terezie podobně dosvědčuje, že mystický život s Marií zakouší jen velmi malý počet duší a že je vyhrazený jen „jejím zamilovaným“, „jejím oblíbeným“ a „privilegovaným dětem, které si sama vybrala“. (1)
Jaká je příčina zřídkavosti tohoto fenoménu? Pokus odpovědět na tuto otázku nás vždycky navede na tajemství Ducha svatého, který své dary uděluje komu chce a jak chce. Otec Michael se pokouší naznačit, že mariánská mystika je známá ze zkušenosti nevelkému počtu, protože sama, jsouc velikou nezaslouženou milostí, předpokládá jinou, rovněž výjimečnou milost, jakou je úplné oddání se lásce k Marii a praktikování tohoto oddání se v absolutní plnosti se všemi důsledky. (2) Předpokládá dokonalé odumření sobě, ve kterém „já“ člověka zcela úplně přenechává místo rozhodnutím a konání Marie. Tehdy je lidský duch „podřízen a ovládán duchem Mariiným, jak v oblasti konání, tak v oblasti utrpení. Duch Marie hnutím rozkazuje duši, uvádí ji v pohyb a pobuzuje ji buď do činu, nebo do jeho zanechání“. (3)
Mystický vztah s Marií není identický s mariánskou zbožností
Mystický život, rovněž nazývaný mystickým poznáním, nebo v terminologii sv. Tomáše Akvinského „prostým nazíráním pravdy“ (4) není závislý na iniciativě člověka, ale vždy pochází od Boha. Charakterizuje ho pasivita, čili chybějící aktivita ze strany osoby, které bylo udělené. Jinými slovy spočívá ve vyloučení těžkopádného uvažování, přecházení od jednoho předpokladu ke druhému a k jejich shrnutí. Naopak, je pokojným a obdivuplným zahleděním se intelektu do nějakého tajemství nebo pravdy v Božím světle. Je to zkušenost, kterou popisuje karmelitánská terciářka. Uskutečňuje se „s velkou prostotou v rozumu, ne cestou jakési reflexe, nebo uvažování, ale pouze prostým vhledem, poznáním a láskyplným uznáním zjevené pravdy, která se ve mne odráží, jakoby ve skříni se zrcadlem. A když kontempluji Nejsvětější Matku, objímám jedním a tím samým pohledem všechno, co v ní odhaluji, jako v bezchybném zrcadle.“ (5) Tento způsob života duše nenáleží do řádu přirozeného, ale nadpřirozeného, protože vyžaduje zásah nadpřirozené milosti udělené skrze Ducha svatého.
Mariánská mystika náleží do tohoto typu člověku darované zkušenosti. Není možné do ní vejít vlastními silami a obdržet ji na přání. „Někdy je mi ukázaný a darovaný duchovní život v Marii“, píše Marie od sv. Terezie. Není však prostou zbožností, čili obyčejným sjednocením, nabytým skrze dobrovolné a vědomé úsilí obracet se na Marii, které má charakter více vnější a přináší ovoce návykem přebývání s Ní, častým přemýšlením o Ní, rozmlouváním s Ní a následováním Jí.
Zbožnost k Matce Boží, na rozdíl od mystického zakoušení Jejího tajemství, je dostupná každému, protože jako důležitý faktor na cestě našeho posvěcení náleží k podstatě křesťanství. Tak rozhodl Bůh a každý člověk je pozvaný k přijetí daru Mariiny přítomnosti ve svém životě. Je to výjimečný, ve své přirozenosti intimní a velmi osobní dar Ježíše Krista každému člověku. (6) Praktikování mariánské zbožnosti přináší ovoce zdokonalováním se ve ctnostech a má za cíl pomoci člověku dosáhnout co největší dokonalosti, od které se pak bude odvíjet stupeň jeho slávy v nebi.
Mariánskou mystiku iniciuje Duch svatý
Mystická přítomnost Marie v duši, jako svobodný a nadpřirozený dar, předpokládá zvláštní milost Ducha svatého. Matka Kristova je Jeho Snoubenkou, Jeho Svatyní. Bez aktivního působení Třetí Božské Osoby – vysvětluje otec Michael – „duše může žít v Mariině přítomnosti a milovat Ji rozumnou, vážnou a zralou láskou. Nikdy zde však nevyvstane prostá, dětinná láska. Dokonce, i kdyby duše po tom toužila, nebude schopná jednat tímto způsobem. Takový způsob by pro ni byl umělý a nepřirozený. Naproti tomu působením Ducha svatého se taková milost projevuje spontánně a z nitra duše, bez jakékoliv nepřirozenosti, poněvadž pramení z téhož Ducha, který v ní přebývá a jedná různými způsoby a podle svých záměrů, kdy a jak chce.“ (7)
Jakým způsobem uvádí Duch svatý do této zvláštní atmosféry lásky k Marii? Otec Michael ukazuje dvě možné cesty. Stává se, že je v duši probuzená bezprostředně a spontánně. Také se může stát, že duše pod vlivem výjimečné milosti nachází v sobě lásku k Matce Ježíšově, jaké dříve nebyla schopna. Je to zcela svobodný a ničím nezasloužený dar Božího Ducha. Možný je i jiný způsob Jeho jednání. Člověk se snaží přizpůsobit k přijetí takové milosti, pečuje o opravdové disponování se a vytváří v sobě atmosféru opravdu častého a milujícího obracení se k Marii. Řečeno obrazně, odpovědně připravuje pole své duše, kterou obdělává a pečuje o ni. Avšak i v tom případě je Duch svatý zcela svobodný a nezávislý v rozhodnutí, jestli do něj mystické semeno vhodí nebo ne.
Milost své mystické přítomnosti v duši vyprošuje Maria
Když píše o daru mariánské mystiky, otec Michael vysvětluje, že onen dar se týká jak darování se Boha, tak darování se Marie, neboť tento dar je udělen z milosti Boží díky přímluvě Mariině. Katolická Církev Marii nazývá Prostřednicí Milostí. Za všechno, co dostáváme darem od Nejsvětější Trojice, vděčíme Její přímluvě. „Z Boží vůle neobdržíme nic bez Mariina prostřednictví; tak jako nikdo nemůže přijít k Otci, než skrze Syna, tak se nikdo nemůže přiblížit k Synovi, než skrze Jeho Matku.“ (8) Jsme tedy na Ní, jako na Pokladnici všech milostí, zcela závislí; a to jak v otázce účinné milosti, tak i v milosti posvěcující a darech Ducha svatého. Toto prostřednictví však není samostatné a nezávislé, ale je podřízené jedinému prostřednictví Ježíše Krista, kterému nic nedodává, a ani ho v ničem nedoplňuje. Maria je prostřednicí milostí a proto je náš duchovný život a naše svatost pod jejím mateřským vlivem. „Nikdo se bez Ní nemůže stát svatým. Díky Její přímluvě Bůh povolává svaté, formuje je a nakonec je zahrnuje slávou. Její pomoc díky její spolupráci a závislosti na Bohu je rozhodujícím faktorem lidské dokonalosti.“ (9)
Mariánská mystika vyrůstá z jedinečného vztahu Marie vůči Bohu
Maria, tak jako každý jiný člověk, je stvořením a sama ze sebe nic neznamená. Za všechno, čím je a co má, za všechna privilegia a dar výjimečného vyvolení, vděčí Bohu. Není možné Jí porozumět bez Krista. Její mystické spojení s vyvolenou duší je součástí tohoto zvláštního vztahu mezi Ní a Přesvatou Trojicí. Odtud čerpá svou důstojnost, svatost, vznešenost a dokonalost.
Matka Ježíše v sobě odráží Boha, jak to sr. Marie od sv. Terezie vyjádřila krásným přirovnáním zrcadla, které odráží slunce. „Když je nám daná milost kontemplace Boha v Marii a skrze Marii, která je s Ním sjednocená, tehdy se nám zjevuje On v Marii, skrze Ni, jakoby v zrcadle. Paprsky a odraz Jeho Božství jsou tehdy lépe přizpůsobené našim ohraničeným schopnostem a slabému zraku našeho rozumu. Touto cestou je nám umožněno delší setrvávání v kontemplaci a těšení se v Bohu, jako i poznávání a odhalování Jeho Božských dokonalostí a vlastností výraznějším a jasnějším způsobem. Proč? Protože lahodný odlesk slunečních paprsků, které zrcadlo odráží a představuje je očím duše, je přizpůsobený síle jeho vidění. Maria je zrcadlem bez chyby, ve kterém se nám Bůh zjevuje se všemi svými Božskými vlastnostmi, se svými dokonalostmi a tajemstvími, a to způsobem, díky kterému může naše ohraničená schopnost poznávání našeho rozumu porozumět jednodušeji.“ (10)
Vytrhnutí mariánské mystiky z dosahu tajemství Boha vede k její degeneraci. Účinky takové degradace jsou pro duši katastrofální. „Především, píše otec Michael, se vztah k Marii stane přirozený a smyslový, pozbyde nadpřirozeného elementu. Nastupuje rozbití jednoty duše, což znamená vážnou překážku duše na její cestě k jednotě s Bohem. Pochází to z toho, že láska je taková, jaký je její předmět. Když je předmět lásky přirozený a smyslový, rovněž bude taková i samotná láska. Když je předmět lásky nadpřirozený a božský, rovněž bude taková i samotná láska.“ (11) Duše je tedy povinna neustále pečovat o očišťování svých citů, aby zahrnovala Marii nejčistší láskou.
Srdcem mariánské mystiky je jedna a ta samá láska k Bohu i Marii
Osoba obdarovaná mystickou přítomností Marie nezakouší dva druhy lásky, jinou k Matce Ježíšově a jinou zase k samotnému Bohu. Otec Michael se k této myšlence vrací mnohokrát a vyjadřuje se k ní různými způsoby. „Onen vztah není ničím jiným – píše – než rozléváním se Boží lásky, která působí v duši a jemně ji pozvedá k této nejdražší Matce. Děje se tak proto, že v době, kdy duše zakouší jemnou lásku k Marii, hned odhaluje svou lásku k Bohu, bez jakéhokoli prostřednictví, překážky nebo rozdělení ducha. Láska k Bohu a láska k Marii se zdají být tou samou láskou, která z duše vychází a zároveň do ní vchází.“ To Duch svatý, který „působí – jak chce a kdy chce – tu samou lásku vůči Bohu i vůči Marii, raní duši a činí z ní jednou nevěstu v náruči Ženicha a jindy dítě v náruči Matky.“ (12) Na jiném místě ještě píše: „Je však nevyhnutelné, aby láska Boha, kterou přenášíme na osobu Marie, se opět vrátila k Bohu a nalezla v Něm konečné naplnění. Takovou lásku je možné mít a uskutečňovat výlučně jen vůči Bohu.“ (13)
Ježíš nám zjevil největší tajemství svého Otce, které sv. Jan Evangelista vyjádřil ve slovech: „Bůh je Láska“ (1 J 4,16). Všechny formy opravdové lásky jsou z Boha, od Něho pocházejí, v Něm se nacházejí a k Němu se vždycky vracejí. To se týká také vztahu mezi Marií a člověkem, obdarovaným milostí Její mystické přítomnosti. Když tento člověk spočívá v celé své prostotě a ve vnitřní usebranosti v Bohu, a tak Ho kontempluje, miluje a těší se v Něm, tehdy je v nitru vtahován do kontemplace, milování a radování se s Marií. Jinými slovy: je zaujat milostným přebýváním s Marií, která je ve výjimečné jednotě s Bohem. Bůh i Maria se mu zdají jedním prostým předmětem lásky a štěstí. (14)
Maria sjednocuje duše se sebou, aby je co nejdokonaleji sjednotila s Bohem
Mariánská mystika neexistuje pro sebe samu z jediné a prosté příčiny: Maria, která je mystickou přítomností člověku darována, není zaměřena na sebe. Matka Ježíšova nevychází ze svého vlastního středu. Ona zcela existuje v Bohu a jedná pro Něj. Její primární úlohou jako duchovní Matky je připodobňování duší k obrazu jejího Syna a jejich sjednocování s Ním. Otec Michael píše, že žití a umírání duší pro Marii je možné jedině a výlučně v tom smyslu, aby duše dokonaleji žila a umírala v Bohu a pro Boha, k Jeho chvále a pro jeho lásku.
„Díky příkladu Marie, která se zcela přizpůsobila vůli Boží a svůj věčný život žije pro Něho, pro Jeho lásku a slávu, plyne, že každý život a každá smrt pro Marii musí nutně sloužit Bohu a být na Něj zaměřena. Tímto způsobem nežijeme a neumíráme pro Marii jako pro konečný cíl, nečiníme tak pro jakýkoli osobní požitek nebo cokoliv mimo Boha, ale spíše žijeme a umíráme v Marii, abychom tímto způsobem dokonaleji žili a umírali v Bohu a pro Boha, pro Jeho slávu a pro Jeho lásku.“ (15) Kralování Marie v nás tedy koexistuje s dokonalým kralováním Pána Ježíše v našich duších a je zcela nasměrováno na Něj.
Podstatným ovocem mystického sjednocení s Marií je vysoká osobní svatost daného člověka, který díky tomu přináší více chvály Bohu a působí užitek duším, více než mnohá díla, která by mohl vykonat. „Duše je cennější pro kontemplativní lásku než pro skutky, které je schopná vykonat.“ (16) Ovoce osobní svatosti, získané ve škole Mariině, je neporovnatelné kvality, neboť ho vypěstovala Ta, která nejlépe v sobě odrážela svatost Boha.
Karmelitánská terciářka přirovnala Marii k vytrvalé učitelce, která učí dítě psát. Když píše písmena a věty, je ruka dítěte vedená rukou učitelky, a díky tomu dítě rychle píše správně. Ježíš nenalezl lepší učitelku, kterou by nám z kříže mohl zanechat jako svůj odkaz. Ona – dosvědčuje poustevnice z Malines – „žije ve mně, rozkazuje hnutím duše, uvádí je v pohyb, pobízí je k činu anebo k jeho zanechání. Stává se středem a mocným uzlem, jednotícím duši s Bohem. Tím způsobem dává milující duši pokrm i pomoc, napomáhá jí k pevnějšímu a dokonalejšímu dosažení kontemplativního života, ke sjednocení a proměnění se v Boha, a zároveň setrvání v tomto stavu.“ (17)
Mystické poznávání Mariina tajemství plodí velkou čistotu duše, prostotu a stálost v nabývání ctností. Sestra Marie vysvětluje s prostotou pro ni charakteristickou, že kdyby milost mystického sjednocení s Matkou Ježíše trvala déle, než jí je to darováno, „předpokládám, že bych zůstala pohlcena a pila bych ducha, přirozenost a ctnosti Nejmilejší Matky tak mocně, že si myslím, že bych se Jí v mnoha ohledech stala podobnou (samozřejmě jen podle způsobu projevování se, neboť nikdo nemůže dosáhnout dokonalosti Jejích ctností)“. (18)
Péčí terciářky o svatost své duše se nevyčerpává tajemství jejího sjednocení s Marií. Dotýká se také společenského aspektu, osudů všech lidských duší a dobra karmelitánského řádu, o které s velkou pečlivostí usilovala.
Mariánská mystika nepřekáží v sjednocování se s Bohem
Mariin život byl v době otce Michaela a sr. Marie od sv. Terezie vnímán jako součást duchovní formace pro začátečníky. S tímto názorem se rovněž můžeme potkat i v dnešní době. Ctihodný karmelitán a jeho penitentka to odmítají a zdůrazňují, že když je osoba, která prožije takovou zkušenost, zcela poslušná Duchu svatému, to znamená – když se poddá Jeho vnitřním hnutím a vedení, nemůže zbloudit. Tehdy člověk z vlastní zkušenosti ví, že jeho život pro Marii není překážkou, aby žil pro Boha, ale naopak, je pro něj spíše pomocí a podnětem. Maria se tak stává prostředkem a dokonalým uzlem, který spojuje duši s Bohem. Ona provádí duši a napomáhá jí k dosažení kontemplativní, sjednocující a přetvářející lásky a k prožívání jejího žitota s větší stálostí, vytrvalostí a dokonalostí.
Nejvyšší stupeň mystické zkušenosti s Marií
Mariánská mystika má svůj konečný a nejvyšší stupeň, který v časném životě duše nemůže překročit. „Když se hnutí duše nemají čím zaobírat a v mysli se nezabývají jinými starostmi, než je poznání a láska k Bohu a Marii, dochází k tak úzkému přilnutí celé duše k Bohu a k Marii, že silou sjednocující lásky se zdají vytvářet troj-jediné bytí, to znamená Bůh, Maria a duše tak, jako by ta tři bytí byla slitá, ponořená, pohlcená a proměněná v jedno. To je poslední a nejvyšší cíl, který duše může dosáhnout v praktikování mariánského života.“ (19) Vrchol mariánské mystiky sr. Marie vnímá jako „splynutí“ Boha, Marie a duše v jedno, což se uskutečňuje pohroužením se do potoka Boží lásky. Když jsou vlastnosti duše dostačně šlechetné a paměť, poznání a láska k Bohu a skrze Něj k Marii jsou dokonale činné, tehdy se objevuje hluboké a trvalé přilnutí duše k Bohu a k Marii. Člověk pak zakouší, že Bůh, Maria a on tvoří jedno.
Přítomnost sv. Josefa v mariánské mystice
Marie od sv. Terezie připomíná jeden velmi zajímavý aspekt mariánské mystiky. Stává se, že se v jejím duchovním obzoru objevuje postava sv. Josefa, a to z důvodu jeho výjimečného vztahu s Marií a Ježíšem. „Někdy, ačkoli dost zřídka, je v tomto sjednocení přítomen i nejmilejší otec sv. Josef. Věci, které prožívám a o kterých jsem nikdy neslyšela ani nečetla, jsou předivné, až se tomu dá stěží uvěřit, dokud to člověk sám nezakusí… Ježíš, Maria a Josef jsou tehdy tak prostě a duchovně v představivosti, tak prostě a duchovně v paměti i vůli, až se zdá, že ti tři jsou jedním. V těchto třech bytostech se totiž nachází předivné sjednocení vůle a lásky, a tehdy jsou předmětem mého vnitřního nazírání a přilnutí mé lásky.“ (20)
Projevy mariánské mystické zkušenosti
Otec Michael i sr. Marie od sv. Terezie popisují mnoho viditelných projevů z oblasti mariánské mystiky. Patří k nim: ustavičné vzpomínání na osobu Marie – zahrnující rozum, srdce i vůli, čili vědomí Její ustavičné přítomnosti, duch dětství vůči Marii; rostoucí zapomínání na sebe sama a na stvořené věci; prohloubení duchovní stálosti, rostoucí prostota a čistota srdce; vnitřní světlo týkající se Mariina tajemství, která jsou přirozenému poznání a vědomí nedostupná, takže se nikdy nepronikne k jejich konci; výkřiky chvály a obdivu na Mariinu adresu; tvorba nových slov, které by vyjádřili Její velikost a důstojnost; nevyjádřitelnost zakoušených zážitků; pociťování jednoty, splynutí a ztracení se v Marii; podobnost s Marií.
Tak jako v odkazech otce Michaela, tak i v poznámkách jeho penitentky nacházíme symbolický jazyk, kterým se autoři pokoušejí přiblížit prožívané tajemství. Vzpomínají si, že v případě výjimečně blízkého vztahu lásky k Marii se někdy objevuje pocit, jako by duše spočívala „na Jejích ňadrech“, „v Jejím objetí“ a „u Ní na klíně“.
Přeložily bosé karmelitky z Prahy
Přeloženo s laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
Poznámky pod čarou:
(1) Mystické sjednocení s Marií, s. 14
(2) Michael od sv. Augustina, Life in and for Mary, Chicago 1954, s. 22
(3) Mystické sjednocení s Marií, s. 15
(4) Summa teologická, II-II, 180,3
(5) Mystické sjednocení s Marií, s. 20-21
(6) Srov. Jan Pavel II, enc. Redemptoris Mater, 45
(7) Life in and for Mary, s. 16
(8) Lev XIII, enc. Octobri mense, 190
(9) A. Marchetti, Nástin teologie duchovního života, překl. J. E. Bielecki, Kraków 1996, č. I, s. 96
(10) Mystické sjednocení s Marií, s. 16-17
(11) Life in and for Mary, s. 23
(12) Tamtéž, s. 16
(13) Tamtéž, s. 19.
(14) Tamtéž, s. 21.
(15) Tamtéž, s. 18.
(16) Mystické sjednocení s Marií, s. 37.
(17) Tamtéž, s. 15 a 40.
(18) Tamtéž, s. 21.
(19) Mystické sjednocení s Marií, s. 39-40.
(20) Tamtéž, s. 43-44.