Neposkvrněné Početí Panny Marie
25. března 1858 při šestnáctém lurdském zjevení Panna Maria odhalila své jméno: „Já jsem Neposkvrněné Početí“; titul mezi karmelitány tolik milovaný a obhajovaný.
Z Lurd:
Bernadeta uslyšela ve svém srdci důvěrný a líbezný hlas. Ach! Pro dívenku tento hlas nebyl neznámý; byl to věrný posel, který oznamoval návštěvu Paní.
Jakmile se rozednilo, vstala, pořádně se oblékla a nedbaje na astma, které se jí ozývalo v malé hrudi, rychle vykročila k Massabielle. Jaké to pro ni bylo zahanbení! Výklenek byl už osvětlený a Paní ji očekávala!…
Dívka to líčila takto: „Když jsem před Paní poklekla, vzala jsem do rukou svůj růženec. Mezitím co jsem se modlila, ve mně myšlenka, abych se jí zeptala na její jméno, tak zesílila, že jsem zapomněla na všechno ostatní. Obávala jsem se, že budu na obtíž, když znovu položím otázku, která zůstávala stále bez odpovědi; ale něco mě nutilo, abych mluvila. Nakonec jsem se nemohla udržet, slova vyklouzla z mých úst a prosila jsem Paní, aby mi řekla, kdo je. Paní se tak jako předtím uklonila, usmála, ale neodpověděla. Nevím proč, ale cítila jsem se odvážnější a znovu jsem ji požádala milost, aby mi odhalila své jméno. Opakovala svůj vlídný úklon a úsměv, ale mlčela. Potřetí jsem se sepjatýma rukama a s vědomím, že jsem zcela nehodná milosti, o kterou prosím, opakovala svou modlitbu.“ V tomto okamžiku vypovídající dívenku přemohlo dojetí. Pak pokračovala: „Paní stála nad růžovými keři; při mé třetí žádosti zvážněla a zdálo se, jakoby se chtěla ponížit… Pak sepjala ruce na hrudi…, podívala se k nebi,… posléze pomalu rozepínala svou náruč, uklonila se směrem ke mně a pravila: „Já jsem Neposkvrněné Početí.“ (9)
Z Karmelu:
Skutečnosti, které vysvětlují pozornost, věnovanou v karmelitánském řádu Neposkvrněnému Početí Panny Marie:
- Roku 1342 biskup z Armagh, Richard Fitz-Ralph, pozvaný, aby o svátku Početí Panny Marie (který byl tehdy hlavním svátkem řádu) sloužil v Avignonu mši za přítomnosti papeže, upozornil ve svém kázání na úctu karmelitánů k Neposkvrněnému Početí. Tato jeho promluva je historicky velmi důležitá, protože mnoho pozdějších autorů a učenců se na ni odvolává.
- Když se hlavním svátkem řádu se stala slavnost 16. července, svátek Panny Marie Neposkvrněné byl v liturgii slaven i nadále. Generální kapitula v roce 1609 též vyhlásila, že všichni řeholníci řádu mají tento svátek slavit velkolepě a slavnostně.
Od středověku až do 18. století byla v řádu úcta k Neposkvrněnému Početí Panny Marie a též její obhajoba velmi rozšířená. Na iberském poloostrově se karmelitáni zavazovali, že budou obhajovat tento mariánský titul a šířit jej prostřednictvím přednášek a disputací.
Obhajoba Neposkvrněné
Manuel de Sá připomíná jednu zvyklost v portugalské provincii, která velmi dobře objasňuje úmysl této provincie hájit výsadu Neposkvrněného Početí Panny Marie: „V noci před tímto dnem (slavností Panny Marie) byli řeholníci shromážděni v chóru presbytáře a slavnostně obnovovali své sliby. Před vystavenou Nejsvětější Svátostí začal nejstarší řeholník pronášet slova slibů, pak ho následovali další řeholníci podle věku. Tento obřad zakončovali slibem, že budou hájit Neposkvrněné Početí Panny Marie, naší Paní.“ Tento zvyk byl pak v roce 1617 pro celou provincii nařízen.
Během provinční kapituly ve Valencii v roce 1624 skládali karmelitáni z aragonské provincie následující přísahu:
„Já bratr… slibuji, přísahám a zavazuji se, že budu vždycky: ve veřejných školách, ústně i písemně, a v každém veřejném kázání a v soukromých rozhovorech hájit, že blahoslavená Panna Maria, patronka naší svaté řehole, byla svým Neposkvrněným Početím vždycky prosta, vyňata a Boží mocí uchráněna od každé viny prvotního hříchu, a plně přijímám všechno, co o tom ustanoví svatá církev..“ (10)