Kaple
Paní žádá Bernadetu, aby na místě, kde se jí zjevila, byla postavena kaple. Karmelitáni, ještě dřív než je o to Panna Maria požádá, jí zasvěcují svou první kapli.
Z Lurd:
(Když šla Bernadeta tlumočit místnímu faráři požadavek Panny Marie, aby k jeskyni přišlo procesí, vyhodil ji z fary.)
– „Teto Basilo, musíme se tam vrátit. Zapomněla jsem mu říct o kapli.“
– „Se mnou už nepočítej! My z tebe onemocníme!“
Bernadeta marně hledá někoho, kdo by ji doprovodil. Všichni se od toho distancují. Nakonec se najde Dominika Cazenavová. (…) Sama se odebere na faru a domluví schůzku na trochu pozdější dobu. Na sedm hodin večer, až se pan farář trochu uklidní. (…) Bernadeta sdělí druhou část svého pověření: „Vyřiďte kněžím, aby zde dali postavit kapli.“
– „Kapli… co nejdřív, i kdyby byla docela maličká.“
– „Kapli? To kvůli procesí? Můžeš si tím být jistá?“
– „Ano, pane faráři, jsem si tím jistá!“ (13)
Z Karmelu:
„Kdo chce jít z tohoto města Acre do Egypta (…), může, chce-li, jít přes horu Karmel (…). Tam se nalézá uctívaná kaple, postavená ke cti blahoslavené Panny Marie. Od této hory a od této kaple – jak oni tvrdí – mají původ a jméno bratři karmelitáni, nazývaní Bratři blahoslavené Marie Karmelské.“ (Svědectví poutníka o kapli na Karmelu, napsané kolem roku 1332). (14)
Další skutečností, která již od počátku natolik ovlivnila život Řádu, že je v historii nazýván řádem mariánským, bylo zasvěcení oratoře (malého kostelíka), zbudované uprostřed mnišských cel, Nejsvětější Panně Marii, která byla později vzývána jako Panna Maria Karmelská (z hory Karmel). Nejednalo se o událost náhodnou, ale o promyšlené rozhodnutí, vyjadřující důvěrnou zbožnost, kterou se bratři vůči Panně Marii vyznačovali.