Flos Carmeli – výklad

Jerzy Zieliński OCD

Když recitujeme krásnu a starobylou antifonu „Sub tuum presidium“ (Pod ochranu tvou), ne vždy si jsme vědomi toho, že z našich úst i srdce vychází jedna z nejstarších modliteb k Matce Boží. Vznikla v Egyptě, ve 3. století křesťanství. Marie je v ní nazvána titulem „Boží Rodička“ – Theotokos, i když dogma o jejím Božím mateřství definoval až koncil v Efezu (431). Kdybychom důkladněji prozkoumali jednotlivá slova antifony a popřemýšleli o nich, zjistili bychom, že stojíme u vchodu velikého dolu s bohatými zásobami, z nichž můžeme mnoho natěžit pro naší víru. Tak je to s mnoha jinými krásnými a starodávnými modlitbami.
Karmelitáni, kteří následovali mariánský kult církve, podobně rozvíjeli a pěstovali modlitební tradice antifon. Některé z nich si přizpůsobili podle svých potřeb, jiné složili sami. Z celé bohaté tradice však do karmelitánských srdcí zapadla zvlášť jedna, Flos Carmeli: Květe Karmelu / révo květonosná / lesku nebes / ustavičná Panno / jedinečná. / Matko vlídná / neznajíc muže / karmelitánům / buď milostivá / Hvězdo mořská. Kdybychom se zeptali na důvod tohoto výběru, odpověď by byla samozřejmá. Flos Carmeli popisuje historickou zkušenost karmelitánů, kteří svěřili svůj osud Marii a nezklamali se. Tato antifona je jako rodinné album se starými fotografiemi, ke kterému se vrací se slzami v očích i s nostalgií v srdci, protože připomíná čas nejistoty a utrpení, ale také čas radosti a triumfu. Část antifony je vlastně vyznání synovské lásky karmelitánů k Té, která ho nikdy neopustila.
Nevíme přesně kdy, ani kdo ji složil. Legendární tradice říká, že se jí modlil sv. Šimon Stock, generální představený řádu ve 13. století, který od Panny Marie obdržel privilegium škapulíře. Skutečně se objevila na přelomu 14. a 15. století jako výsledek modlitební reflexe nad prožitky prvních staletí karmelitánské historie. Popisuje zkušenosti palestinských počátků karmelitánů a těžkosti řádu při jeho přesídlení a vytrvání v novém evropském prostředí.
„Květ Karmelu“ i „květonosná réva“ vyvolávají v představivosti kolébku karmelitánů, úrodnou vinici a všechno rostlinstvo spolu s jemnou krásou okouzlujících svahů Hory Karmel. Poustevníci přenesli všechnu tuto krásu na Marii, když pomocí ní opisovali mystické tajemství jejího nitra. Krásné a mnohobarevné květy mluvily o nespočetných milostech, od Stvořitele na ni seslaných. Úrodnost vinice zobrazovala mysterium jejího neposkvrněného lůna, plodícího nejdokonalejší ovoce – Ježíše Krista.
Následující zvolání – „lesku nebes“, „ustavičná Panno“, „jedinečná“, „Matko vlídná“, „neznajíc muže“ – opisují všechno to, co Církev, a spolu s ní i karmelitáni, obdivují na Matce Kristově. Řád v těchto zvoláních velebí Boha za privilegium Neposkvrněného Početí Marie, kterým byla uchráněna od prvotního hříchu: vychvaluje její panenskou čistotu, kterou zachovala před, při i po narození Ježíše; obdivuje její výjimečnou jemnost, citlivost a dobrotu, kterou obklopuje poutníky této země, kteří k ní přicházejí; hledí na její slávu zdobící nebesa, na které touží mít svůj podíl.
Prosba „karmelitánům buď milostivá“ v sobě ukrývá historii bolestného hledání řádu o nalezení vlastního místa ve společenství Církve a o uznání jeho Řehole, se kterou se utíkali k Matce Milosrdenství v prvních stoletích své existence. Navazuje také na tradici karmelitánského škapulíře, který – jako Mariin dar – vyrůstá z důvěrné prosby o ochranu Řádu před nebezpečím. Proto starší verze antifony obsahuje zvolání „karmelitánům uděl privilegium“.
Zvolání „Hvězdo mořská“ konečně dýchá nadějí a optimismem. Hvězda mořská je hvězdou námořníků. Když vidí její světlo, jsou spokojeni a jsou si jistí dosažením cíle své cesty. Loď Karmelu plující přes všechna období a pokolení, se dívá na Mariino světlo s nadějí a s jistotou, že když směřuje k Ní, dopluje šťastně do přístavu věčnosti. Když opouštěli Palestinu, první karmelitáni často nasedali na skutečné lodě, plující do Evropy. Nevěděli, co je tam čeká, a proto upírali své oči na Hvězdu jitřní, plující pokojně po moři naděje.

Přeložily bosé karmelitky z Prahy

Přeloženo s laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie

Zpět