Závěr
Památka života a mučednictví mučednic z Compiègne musí být otázkou na náš karmelitánský řeholní život. Konkrétně nám staví před oči význam modlícího se společenství sester nebo bratří. Zde v communio nacházíme sílu a pobídku k tomu, abychom byli před světem svědky zmrtvýchvstání a života Ježíše, našeho Pána, a znamením živého Boha (srov. LG 38) – až k obětování vlastního života. Ve věrnosti modlitbě, která musí kráčet ruku v ruce s evangelijním sebezáporem, v připravenosti vytvářet bratrské společenství, které má svůj kořen v kříži a zmrtvýchvstání Ježíše, a ve službě nové evangelizaci nacházíme prostor, jak dosvědčovat Pána. To je možnost žít mučednickou dimenzi našeho povolání jako křesťanů a řeholníků.
Když byly naše sestry vedeny k popravišti, spojily se v mariánské modlitbě Salve, jako by chtěly připomenout, že Maria byla první, která dosvědčovala jedinečnou plodnost křesťanské víry v temnotě víry, ve věrnosti u paty kříže i v modlícím se společenství první jeruzalémské obce. Na tuto plodnost se odvolával její syn Ježíš, když řekl: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život na tomto světě, uchrání jej pro život věčný.“ (Jan 12, 24–25)
Letnice 1994
fr. Camilo Maccise OCD, generální představený
K osobnímu a společnému zamyšlení:
- Jsem přesvědčená o svědecké dimenzi osobního a komunitního života modlitby?
- Mohu akceptovat mučednickou dimenzi, která spočívá v osobním závazku vytvářet lidské, křesťanské a karmelitánské řeholní společenství? Jaké jsou pro mě hlavní těžkosti žít tuto dimenzi umrtvování, umírání a vzkříšení?
- Jaké jsou podle mé zkušenosti podstatné požadavky, které ručí za linii mučednické dimenze Ježíšova učedníka dnes, za znovuoživení a obnovu řeholního života všeobecně a karmelitánského života zvlášť?
- Jaké jsou podstatné aspekty mučednictví, které by člověk musel akceptovat, kdyby chtěl na sebe vzít dílo nové evangelizace?