Schola Divinum amoris
David Torkington
Když jsem se dnes ráno obrátil v modlitbě k Bohu, chtěl jsem zůstat pohlcen pouze jím, zaplaven pokojem, který převyšuje všechno chápání, ale dvě vteřiny poté jsem byl ztracen v nepozornosti. Hned jak jsem si uvědomil, co se děje, obrátil jsem pozornost zpět k Bohu, ale opět, už za pár sekund, jsem byl znovu nepozorný. Začal jsem v duchu přemýšlet, jestli mám strávit letní prázdniny s neteří a její rodinou ve vile v Monte Carlu nebo s tetičkou v jejím domku v Liverpoolu. Znovu jsem se pokusil vrátit zpět k Bohu, ale má pozornost šla za chvíli zase jinam – mám přijmout pozvání vést exercicie v Kalifornii nebo jet na synodu do Říma? Věděl jsem, čemu bych dal přednost, ale tohle mohla být moje poslední šance, jak si přičarovat červený klobouk!
Máte-li s modlitbou podobnou zkušenost jako já, nezoufejte, mám pro vás dobrou zprávu. Svatá Terezie z Avily říká, že budeme v modlitbě vždycky rozptylováni, alespoň na tomto světě. Je velký omyl myslet si, že nepozornost je znamením toho, že se neumíte modlit. Co znamená zažít sto a jedno rozptýlení během půl hodiny modlitby? Znamená to, že jste se sto a jedenkrát odvrátili od toho, co vás rozptyluje, a vrátili se zpátky k Bohu. Znamená to, že jste sto a jedenkrát činili pokání. Znamená to, že jste opakovaně řekli „ne“ sobě samým a „ano“ Bohu, že jste učinili sto jeden akt nesobecké lásky, který vám umožnil, aby ve vás zemřel „starý člověk“ a mohl vzniknout „nový člověk“.
Právě proto nazval velký středověký mystik modlitbu Schola Divinum Amoris neboli Škola božské lásky. Modlitba je místo, kam se člověk svobodně rozhoduje jít, aby se naučil tu nejdůležitější lekci, kterou se lidská bytost vůbec může naučit – a to je, jak milovat – a učí se tím, že praktikuje nesobeckou lásku ve chvílích k tomu určených. Na celém tom vyučovacím procesu není žádná záhada. Je založen na starém principu „cvičení dělá mistra“.
Když se chce někdo naučit vařit, nějaký cizí jazyk nebo řídit auto, zabere to nějaký čas a vyžaduje to cvičení. Pro modlitbu si vyčleňujeme určité chvíle soustředění, abychom se naučili nesobecky milovat. Stejně jako ostatní druhy učení to znamená opakovat celé série nesobeckých aktů, než si osvojíme zvyk. Ten nás vede dál k nesobeckému milování s vnitřní snadností, která je jediným autentickým znamením svatosti.
Nikdo se nemůže něčemu naučit, aniž by si vyčlenil čas pro učení, pro chvíle soustředění určené k tomu účelu. A učit se milovat ve škole božské lásky není žádnou výjimkou.
Z knihy Prorok
S laskavým svolením KNA