Potíže

Největší problémy bývají s nesoustředěností. Ve chvílích únavy, přetíženosti, starostí nebo konfliktů nejsme schopni udržet pozornost u daného předmětu. Nemusíme se tím trápit, jestliže nepozornost není zároveň laxností, to znamená nepouštíme uzdu svým vnitřním monologům a představám dobrovolně. Kdykoliv se přistihneme, že už jsme zase „mimo“, pokorně se vraťme. I kdybychom měli takovými odchody a příchody strávit celý vymezený čas, neříkejme, že takové „rozjímání“ nemá cenu. Třeba se nám nepodaří zklidnit se, vniknout do Božích tajemství, naplnit srdce chválou a radostí, ale určitě se můžeme přinutit aspoň k zapamatování nějakého verše, který si pak častěji během dne budeme připomínat. I když chybí spolupráce mysli a srdce, nejdůležitější je vždy k dispozici – a to je vůle. Vůle konat to, co chce Bůh. A ta nezávisí na ničem jiném než na našem „ano“.
Pokud jsou ale tyto problémy se soustředěností trvalé, je dobré zauvažovat, jestli není možné změnit dobu rozjímání, abych nebyl tak unaven a neměl plnou hlavu problémů. Z tohoto hlediska se jeví jako nejvhodnější doba ráno; pro mnoho lidí je to však naopak doba největšího útlumu.
V životě každého člověka mohou nastat těžká údobí, kdy skutečně nemůže ani takto minimálně rozjímat. Buď není ani chvilku sám nebo nemá ani chvilku čas, nepočítáme-li brzké ráno a pozdní noc, což je pro většinu lidí čas neovladatelné únavy. Často se ale za takovým popisem skutečnosti skrývá problém životních priorit, o kterém už byla řeč v oddíle o čase.
Pokud ale vnímáme svůj život takto, bez ohledu na to, jestli oprávněně či nikoliv, měli bychom s tím něco dělat. Takový režim dne není normální ani zdravý, a je nutné ho změnit už z důvodu zachování duševního a tělesného zdraví, nejen pro potřeby rozjímání. Jen velmi mimořádné okolnosti mohou být objektivní překážkou rozjímání. V tom případě stále ještě zbývají jednotlivé minuty, v nichž můžeme namátkově otevřít Písmo a hltavě pozřít aspoň jedno sousto duchovního pokrmu. Tato věrnost v malém brzy přinese své plody – buď změnu podmínek k lepšímu, nebo schopnost sytit se Božím slovem i v těchto extrémních okolnostech.
Kdyby se nám každý den podařilo do našeho života imputovat jednu nepatrnou, ale Boží myšlenku, proměnil by se zakrátko celý náš život v Boží chválu.

Z časopisu Amen 7-8/2000
S laskavým svolením

Zpět na úvod