Řekli o modlitbě

Modlitba je život, ne oáza v životě.
blah. Titus Brandsma

Modlitba je slabostí Boha a síla člověka.
sv. Augustin

Touha se stále modlí, i když jazyk mlčí.
Ale kdy modlitba usíná? Když vychládá touha.
sv. Augustin

Modlitba je matka,
která nám nabízí lahodné Boží mléko…
Spojuje duši s Bohem,
vlévá jí dokonalou moudrost pravého sebepoznání
a dává jí okusit, jak dobrý je k ní Bůh.
sv. Kateřina Sienská

Modlitba nese a přináší,
nese naše touhy… a přináší nám Boží vůli.
A když ji duše pozná, přisvojí si ji
a uskutečňuje ji svatými a dobrými skutky.
sv. Kateřina Sienská

Modlitba je úkon naděje.
Je to výraz naděje,
znamení pro svět, pro člověka.
Modlitba je podmínka k setrvání v dobrém,
podmínka k překonání životních zkoušek,
kterým je vystaven člověk ve své slabosti.
Modlitba je síla slabých a slabost silných!
Modlitba je, možno-li to tak říci,
zakládající prvek lidské existence ve světě.
Znamená „obrácení směrem k Bohu“.
Současně je to jakési
„existování v Božím prostoru“,
pokorné, ale odvážné „zapojení“
do hloubky Božího myšlení,
Božích tajemství a plánů.
Modlitba se konečně
jistým způsobem „dotýká“
zdroje Boží moci: vůle a milosti.
A také, jak říká sv. Pavel,
je to působení Ducha svatého v nás:
„Duch sám se za nás přimlouvá
vzdechy, které nelze vyjádřit.“
„A Duch,“ říká apoštol v jiném listě,
„úplně proniká všechno,
i skrytá hluboká Boží rozhodnutí.“
sv. Jan Pavel II.

Modlitba – dech církve
Některé kostely zůstávají uzavřeny,
protože se v nich už svatá oběť neslouží
a nikdo se v nich nemodlí.
Tak hrozí, že se z nich stanou střežená muzea.
Ale skutečnou stráží
by měli být lidé žijící v církevní obci,
jejichž modlitby by kostel chránily
a udržovaly otevřený.
Pavel VI. řekl: „Modlitba je dech církve.“
Je-li tomu tak, potom se dnes církvi dechu nedostává,
což můžeme ostatně pozorovat.
Záleží však jen na nás, zda oživíme nedostatečný dech.
Modlitba je nejen životním dechem církve,
ale rozhoduje i o zdaru či nezdaru našeho života.
Tam, kde se modlitba ztrácí,
zůstává onen pustý a prázdný svět, vykreslený
v románu F. Saganové, jehož název je příznačný:
„Bonjour tristesse – Dobrý den, smutku.“
kard. Joseph Ratzinger

Ticho je velmi potřebné.
Lidé, kteří se rádi modlí, milují ticho.
Nemůžeme se uvést do Boží přítomnosti,
nevytvoříme-li si ticho
ve svém nitru a kolem sebe.
Musíme si navykat na ticho ducha, zraku a jazyka.
Bůh je přítelem ticha.
Musíme Boha najít, není však možné nacházet ho
uprostřed hluku a rušného provozu.
Pohleďte, jak rostou v hlubokém tichu
stromy, tráva, květiny a celá příroda,
jak v tichu vycházejí a zapadají hvězdy, měsíc a slunce.
blah. Matka Tereza z Kalkaty

Každá duše, která se pozdvihuje, pozdvihuje svět.
E. Leseur

Veliké věci jsoucna
jsou věnovány pouze duším, které se modlí.
P.Wust

Znamením kříže
začínáme a končíme den a všechny modlitby.
Dělej ho pomalu,
velkým pohybem od čela na prsa,
od jednoho ramene k druhému.
Je to znamení vesmíru a znamení vykoupení.
Na kříži náš Pán vykoupil všechny lidi.
Křížem posvěcuje člověka
až do posledního vlákna jeho bytosti.
Proto to znamení děláme před modlitbou,
aby do nás vneslo řád a zapálilo nás,
usebralo v Bohu naše myšlenky, srdce a víru.
Po modlitbě, aby v nás zůstalo to,
co nám Bůh daroval.
Romano Guardini

Meditovat znamená číst Evangelium
tak dlouho, až můžeme říci:
To, co je tu napsáno, je můj život.
Albert M. Besnard

Modlitba je především účast člověka
na životě a na činnosti Boha.
Je aktem svobody a lásky,
spoluprací na díle Boha v dějinách.
kard. Jean Marie Lustiger

Jedním z objevů,
který učiníme v modlitbě,
je, že čím blíže přijdeme k Bohu,
tím blíže se dostaneme ke všem
svým bratrům a sestrám v lidské rodině.
Bůh není soukromý Bůh.
Bůh, který přebývá
v našem vnitřním svatostánku,
přebývá také ve vnitřním svatostánku
každé lidské bytosti.
Když poznáme Boží přítomnost
ve svých vlastních srdcích,
můžeme ji zpozorovat
i v srdcích ostatních lidí,
protože Bůh,
který si nás vybral za svůj příbytek,
nám dal oči, abychom viděli Boha,
který přebývá v ostatních.
Henri J. M. Nouwen

Není možné být apoštolsky činní,
aniž bychom byli lidmi modlitby,
aniž bychom vědomě zapomínali na sebe
a podřizovali se Boží vůli.
Musíme si být vědomi své jednoty s Kristem,
jako si on byl vědom své jednoty s Otcem.
Naše jednání je jen tehdy skutečně apoštolské,
když mu dovolíme v nás a skrze nás působit
jeho silou, jeho touhou, jeho láskou.
Matka Tereza z Kalkaty

Zpět