8. den – „Vezmi svůj kříž a následuj mě.“
(Pouta tělesnosti a odmítání kříže)
„Od té doby Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: ‘Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!’ On se však obrátil a řekl Petrovi: ‘Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!’ (Mt 16,21–23)
Zamyšlení:
Osmým krokem k osvobození křesťana od svazujících pout zla je přijetí prožívaných utrpení a osobního kříže a jejich obětování Bohu.
Pán Ježíš říká, že kdo nezapře sám sebe, nevezme svůj kříž a nenásleduje ho, není ho hoden. Kříž má v životě křesťana mimořádný význam. Není jen symbolem, je vítězstvím nad každým zlem v lidském životě. Jedině skrze přijetí kříže se může v našich problémech uskutečnit Kristovo zmrtvýchvstání. Sami rozhodujeme o tom, zda naše utrpení povedou pouze k naší bolestné „smrti“, nebo se skrze přijetí, spojení s Kristovou obětí a darování Bohu stanou prostředkem k trvalému vítězství Života. Když přijmeme svůj úděl, svou bolest, nemoc, ztrátu či nedostatek ve jménu Ježíše Krista a všechny negativní pocity a důsledky těchto problémů mu nabídneme jako oběť za naše hříchy, za naši spásu, spásu našich bližních a světa…, Bůh ihned převezme vládu nad naším křížem a postará se, abychom „třetího dne“ zvítězili. Tento „třetí den“ zná jenom Bůh, neboť On sám ví nejlépe, kdy je ten správný čas pro naše vítězství. Když do našeho problému necháme vstoupit Ježíše Krista – Vítěze nad smrtí, každá smrt a každý démon nás musí ihned opustit jako poražený.
Svatý Petr, stejně jako my, nepochopil hodnotu oběti a moc kříže hned. Působením Ducha Svatého však ochotně a s radostí začal přijímat každý kříž, neboť věděl, že v něm a s ním žije a vítězí sám Kristus.
„Zavolali apoštoly – dali je zbičovat – a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.“ (Sk 5,40–41)
Modlitba:
Všemohoucí Bože, Ježíši Kriste, ty mi říkáš, že jsi Chléb života – jediný Chléb, který mi pomůže přečkat všechno a nasytí mě pokojem, radostí, zdravím a láskou… Chceš, abych se vzdal svého příliš tělesného smýšlení, které nedůvěřuje tvé moci, konající zázraky. Vyzýváš mě, abych se vzdal sobecké zaměřenosti na vlastní tělo a přestal být otrokem svých vášní, aby ses tak ty jediný mohl stát základem mého života a mým životodárným Chlebem. Ty, Pane, víš, co jsem dosud považoval za střed svého bytí a „chléb“, který mě měl sytit. Ty víš, na čem a na kom jsem byl závislý. Učíš mě, že kde vládne tělesnost, tam je přítomná i závislost. Chlebem svého života jsem učinil jiného člověka, alkohol, drogy, práci, počítač… Dnes ti vyznávám svůj hřích a zříkám se všech pozemských „chlebů“, kvůli kterým neustále hladovím po lásce, pravdě, pokoji, zdraví…
Odprošuji tě a volím si tě dnes za jediný Chléb svého života. Daruj mi, můj Pane, na přímluvu svatého Petra a Panny Marie, svého Ducha, abych byl svobodným od věcí, lidí, zážitků a nálad a mohl naplno prožívat svobodu tvého dítěte. Amen.
Svatý Petře, který jsi skrze Ducha Svatého
pochopil hodnotu lidského utrpení,
vlož na mě své svaté ruce, požehnej mi
a vypros mi u Pána milost,
abych dokázal přijmout svůj kříž a každé utrpení
a obětovat ho Bohu jako znamení svého pokání
a své touhy po svatosti.
Ať mě Ježíš na tvou přímluvu uzdraví
z každé závislosti těla i duše
a posvětí mě svým svatým Duchem. Amen.
Duchovní odkaz svatého Petra:
„Neboť to je zásluha, jestliže někdo snáší špatné zacházení a trpí nezaslouženě s vědomím, že to od něho Bůh žádá. Jakápak by to byla sláva, kdybyste snášeli rány za to, že jste jednali špatně! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu.“ (1 Petr 2,19–20)
Litanie k svatému Petrovi